Život je cesta, kde můžeme ochutnávat a jít dál

(Ukázka ze sedmé kapitoly "Klíče k naplněnému životu" - SROVNÁVÁNÍ.)

Život bychom měli vnímat jako cestu a být otevřeni tomu, že na každé cestě bývají různé zatáčky, křižovatky i změny směru. Nelpět na své představě, kudy bychom měli kráčet. Tím se uzavíráme do strachu a do bubliny. 

Mnozí mají tendenci vidět svou životní cestu jako plnou bláta, klacků, kamení, propastí a dalších překážek. Vidí ji černější, než ve skutečnosti je, zatímco cesty jiných vidí často růžovější. 

Přirovnání k cestě platí i pro dílčí oblasti našeho života. Můžeme jíst například stále tatáž jídla a bát se vyzkoušet něco nového, protože "co kdyby nám to nechutnalo". (Co kdyby na této neprobádané cestě bylo něco nechtěného…)

Anebo se naopak otevřeme všem možným vůním, chutím a dalším vjemům. A pokud nám něco nezachutná, jsme BOHATŠÍ o osobní prožitek. Už to není strach nebo názor, je to zkušenost - prožitek. Není třeba kvůli tomu odsuzovat druhé, kteří jsou ze stejného prožitku nadšeni, zatímco my nikoliv. Není třeba se srovnávat. Stačí ochutnat a vědět, co patří nám a co je tu pro druhé. Nic víc, nic míň. Ochutnávat život a jít dál a dál.

Je důležité být novým informacím (vjemům, zkušenostem, názorům) otevřený ve smyslu NASLOUCHÁNÍ. Nebát se to slyšet, vidět, ochutnat, abychom byli o zkušenost bohatší. Není nutné to PŘIJÍMAT a ZTOTOŽŇOVAT SE S TÍM. A není nutné DOPŘEDU VYHODNOCOVAT, zda to je pro nás dobré nebo špatné. Stačí naslouchat s otevřenou myslí a srdcem. NESROVNÁVAT vše neustále s tím, co v sobě už máme zabydleno ve formě názorů, znalostí, informací a přesvědčení. 

Pokud nejsme otevřeni všem barvám a chutím života, jsme snadno MANIPULOVATELNÍ. A je jedno, zda tím manipulátorem je naše vlastní ego nebo ego druhé osoby. Naše ego totiž velmi často za nás dopředu rozhodne, zda následující informace bude přijata, či nikoliv. Zda ji máme vyhodnotit jako důvěryhodnou, nebo ji odmítnout.

Ostatně jako malé děti jsme s otevřeným srdcem ochotně přijímali vše, co nám naši nejbližší předávali. Nebyli jsme schopni to ještě VYHODNOTIT, a tak jsme nasávali plnými doušky. Jsme tak vydatně nakrmeni tím, čím nás maminka s tatínkem od dětství krmili. A nemluvím o jídle. Mluvím o životním postoji. Ostatně jejich životní postoje si v sobě neseme ve formě genů, a to je naše základní databanka, z níž vycházíme. 

O vztahu s rodiči si povíme později. Nyní jen naznačím, že pouhé nepřijetí rodičů a jejich různých vlastností obrovsky škodí především nám samým. Vzešli jsme totiž z nich a pokud nepřijímáme je, nepřijímáme ani sebe. Pokud nějakou jejich charakterovou vlastnost VYHODNOTÍME (egem) jako špatnou, nevědomky to přenášíme do svého života a našich mezilidských vztahů.

Stačí si tyto vzorce myšlení jen UVĚDOMOVAT, není třeba se kvůli tomu cítit špatně. Je to přirozené. Je to záměr našeho života, abychom si od dětství vytvářeli unikátní postoj k životu a naučili se od dospělých SROVNÁVAT A VYHODNOCOVAT. Náš hodnotící systém pak bez našeho vědomí neustále něco přijímá a něco odmítá. Často odmítáme jenom proto, že to zazní z úst osoby, kterou jsme vyhodnotili jako nedůvěryhodnou. A často něco přijímáme jen proto, že nám to sdělil kdosi, k němuž vzhlížíme. 

Nejsme tak schopni absolutně poznat, co nám slouží ku prospěchu a co nás omezuje. Přesto vše neustále vyhodnocujeme. A děje se to jen proto, abychom toho jednoho dne zanechali. Abychom to pochopili a opustili. S láskou a vděčností, že tento balvan už nemusíme na svých bedrech dál vláčet. Bez něj se nám jde životem mnohem lépe. A jestli je pro Vás obtížné to přijmout a tento balvan odhodit, nic se neděje… Odhodíte ho později. Není třeba sami sobě vnucovat představu, že teď je ideální den. Nikdy nevíme, co s námi má život v plánu.

Pokud s Vámi rezonuje následující tvrzení, jasně ho sdělte svému podvědomí, aby s ním odteď pracovalo. Nevnímejte to mechanicky, ale uvědomujte si, co je zde řečeno. Jen tak to budete moci použít ve své každodenní praxi.