Zažili jste někdy situaci, kdy jste se s někým bavili a on začal nabízet své názory a svá řešení na něco, co se Vás týkalo OSOBNĚ? Co to s Vámi dělalo?
Pro inspiraci:
Zažili jste někdy situaci, kdy jste se s někým bavili a on začal nabízet své názory a svá řešení na něco, co se Vás týkalo OSOBNĚ? Co to s Vámi dělalo? Přijali jste jeho názor jako něco, na co má právo, nebo jste to snášeli s nelibostí?
Pokud život vnímáme bez negativních emocí, zažíváme vnitřní klid. Pokud se nám něco nelíbí, s něčím nesouhlasíme, jsme v neklidu. Za tento neklid může náš názor, postoj, strach, blok, odpor… Tedy něco, co vytvořilo NAŠE EGO. Je to jeho práce. A život se nás v době neklidu doslova ptá, kam nyní hodláme poslat svou energii.
Přikrmíme v sobě klid? Tedy pochopení, neposuzování, přijetí, lásku, soucit a podobné energie? Pak v nás energie života není blokována a může nerušeně proudit. Jsme v klidu. Cítíme se lehce, svobodně, doslova se vznášíme. Vedle nás může kdokoliv mluvit o čemkoliv, nás se to nedotýká. I kdyby se snažil nás naštvat, poučovat, měnit nebo soudit, v energii klidu nemůžete cítit nic jiného než klid.
Pro většinu lidí je něco takového nepředstavitelné. Prostor pro jejich vnitřní klid je obsazen. Mají v něm spoustu nánosů, které je tahají dolů. Do těžkostí. Do vnímání života skrz tyto nánosy. Do starostí, stížností, názorů a problémů. Jakmile někomu třeba i nevědomky sáhnete na jeho vlastní přesvědčení, jeho ego vyskočí jak čertík z krabičky.
Aby se dotyčný neobohatil o nový úhel pohledu (a nedal energii pochopení a klidu), ego zvolí taktiku "bojuj nebo uteč". Cítí se doslova "napaden" a Vy kolikrát žasnete, proč Vaši nevinnou poznámku bere osobně a navrch podrážděně. Nebo proč rychle mění téma, případně se obhajuje. Ego si zkrátka svůj ohraničený prostor tvrdě brání…
Stačí pochopit, že není třeba neustále něco HODNOTIT. To nás jen vytrhává z klidu. Pokud stojíme o VNITŘNÍ KLID, je užitečnější spíše naslouchat, pozorovat a přijímat i "sebepodivnější názory" takové, jaké jsou. Nejsou naše, tak proč je řešit? Naopak je skvělé vědět, že jsou tu i lidé s jiným úhlem pohledu. To je pak panečku klid…
Rázem neexistuje nic jako "nevyžádaná rada". Nic, co by bylo třeba odmítat.
