Myslíte si, že druhého milujete, když se o něj strachujete a staráte? Že to je projev lásky? Uvědomte si, co je to láska. Co cítíte, když něco nebo někoho milujete. A co cítíte, když se bojíte. Je to rozdíl, že?
Když někdo lže, je to jeho rozhodnutí... Jakmile v sobě připustíme tuto jednoduchou věc, ohromně to přispěje našemu vnitřnímu klidu.
Spousta lidí má ohromný strach z kritiky. Ba co víc, neuvědomují si to. Prostě si žijí a chovají se tak, jak je jim blízké. Netuší, že jejich jednání je podbarveno strachem.
Jistě to znáte také. Mysl se zacyklí na nějakém tématu a my ten kolovrátek nedokážeme zastavit. Pořád dokola se objevují ty samé otázky, ten samý strach, ta samá rozčarovanost.
Když se nám na druhých něco nelíbí, odsuzujeme je. Není třeba je odsuzovat. Stačí si všímat, co se NÁM NELÍBÍ. Všímat si sebe sama. Neodsuzovat druhé za to, že NÁM se něco nelíbí. Jsme to my sami, kdo prožívá NELIBOST.
Co se mi osvědčuje? Velmi dbám na to, čemu věnuji svou POZORNOST. Co neovlivním, to beru takové, jaké to je. Bez potřeby to NEGATIVNĚ HODNOTIT.
V čem vidím zásadní problém lidské společnosti? Lidé nechápou sami sebe. Nechápou, jak lidská bytost funguje. Nechápou lidskou psychiku, hry ega a strachy, které formují naši osobnost.
Někdy stačí jedno slovo a startujeme… Jedno jediné slovo dokáže vyprovokovat naši „alergickou reakci“. Jsme více či méně podráždění, jen se to před námi objeví nebo zazní.
Princip spokojeného života je vlastně velmi jednoduchý. Stačí si všímat sebe sama… Svých myšlenek, svých pocitů, svého těla.
