Není radno se hrnout do toho, podávat někomu pomocnou ruku. Musí o to v prvé řadě stát on. Nestačí, že vidíte, jak se trápí. Nestačí, že chcete jeho dobro.
Hodně se mluví o pumpařích, jak rychle navýšili ceny. Jak rádi na podobných záležitostech (jako je válka) vydělávají.
Zdá se vám někdy, že je svět rozladěný? Zapnete zprávy a dozvíte se, co se pokazilo. Kdo selhal. Co zkolabovalo. Kde je další problém.
Milé ženy! Co Vám popřát k MDŽ? Snad tolik, aby konečně dozrála doba, kdy to tu převezmete místo těch chlapů…
Dnes potkáváme víc lidí než kdy dřív. V médiích. Na sítích. V komentářích. Nemáme čas je poznat. A tak si je rychle zařadíme.
Všimli jste si, kolik ENERGIE věnujeme věcem, které nemůžeme změnit? Zprávám. Názorům druhých. Minulosti. Starým křivdám.
Kdy naposledy jste dělali něco jen proto, že vás to bavilo? Ne proto, že to mělo smysl. Ne proto, že to bylo užitečné. Ne proto, že to bylo správné. Jen proto, že vás to těšilo.
Doma občas uklízíme. Utřeme prach. Vysajeme. Vytřeme podlahu. Vyhodíme, co už neslouží. Někdy pravidelně. Jindy až ve chvíli, kdy o nepořádek zakopáváme. Jenže kolik pozornosti věnujeme sobě?
Zvyky jsou přirozenou součástí našeho života. Čištění zubů. Pití kávy. Kontrola telefonu. Kouření. Opakované činnosti, které za nás časem přebírá PODVĚDOMÍ. A protože většinu dne jedeme „na autopilota“, kvalita našich návyků zásadně ovlivňuje kvalitu našeho života.
