Zklamal vás někdy někdo? Zdánlivě divná otázka, co? Jenže teď přijde ještě divnější rozuzlení. Problém není v dotyčném. Problém je ve vašem očekávání.
Vaše otázka: "Jsem věčně bez energie a chybí mi chuť do života. Nechci popisovat svůj běžný den nebo týden, potřebuji spíš nějaký univerzální návod, nebo si něco uvědomit, co mi pomůže tu energii získat zpět. Prostě normálně fungovat a necítit se unaveně, ustaraně, sklesle… Napadá vás k tomu něco?"
Lidský strach původně sloužil k přežití. Jakmile se cítíme ohroženi, tělo se přepne do bojového režimu. Jsme připraveni vynaložit energii na boj o holý život. Tělo přenese energii do svalů, abychom mohli úspěšně bojovat. Pokud by nepřítel přesahoval naše možnosti, budeme potřebovat energii na útěk.
Mějte sebe i druhé rádi bez výhrad. Nejen za to pěkné, ale komplet se vším všudy. Berte je takové, jací jsou, jací jste. Bez negativních emocí. Bez názoru na to, co by mělo být jinak.
Rád bych na tomto zdánlivě bezvýznamném příběhu o pudingu ukázal, jak pracuje lidská psychika, jak naše skryté strachy vstupují do běžných činností a jak naše všímavost rozhoduje o tom, zda nevědomky nepřikrmíme nějaký svůj pocit nejistoty, či naopak tuto nabídku odmítneme a posílíme tak vztah sami k sobě.
Lidé si nedopřejí zastavení. Jedou jak naprogramovaní roboti. Opakují stále dokola činnosti, které se naučili. Bojí se dělat změny. Mají rádi to své "jisté". A pak se děsí, když někdo jejich jistotu narušuje. Bojí se, co by mohlo nastat, kdyby přišli o své jistoty.
Mnoho aktivit děláme jen proto, že za ně přijde odměna. Ve skutečnosti je nám největší odměnou DOBRÝ POCIT. Často ale uvěříme, že se dostaví až ve formě odměny. Proto se tak o něco snažíme, usilujeme, toužíme po něčem.
Lidstvo prochází obrovskou změnou. Kdo si toho nevšiml, všimne si později… Každý ji vnímá po svém. Na své úrovni vnímání. Čím víc strachu v sobě máte, tím více to na vás bude tlačit jako něco nepříjemného.
Vaše otázka: "Líbí se mi váš recept, přijímat vše takové, jaké to je. Bez negativních myšlenek. Jenže lidé kolem mne skoro o ničem jiném nemluví, než o tom, co se jim nelíbí...
Žasnu, jak je život geniální… Jak lidé v naší přítomnosti nenápadně pronesou přesně to, co potřebujeme slyšet. Když to ale slyší ustrašená mysl, udělá si z toho pomatený závěr. Když ale nasloucháte srdcem, hodnotící ego odpadá. Zůstává cit k tomu, co kdo prožívá.
