Každý člověk má svůj stín. Nemyslím ten na podlaze, ale ten vnitřní. Ten, který není vidět. Je to potlačená energie. Zatlačili jsme tam vše, čemu jsme nedovolili se naplno projevit. Jsou tam naše strachy a odmítané pocity. Ale i naše přednosti a dovednosti, které jsme si nechali od druhých zašlapat.
Lidé žijí v otroctví. Stačilo naprogramovat lidské ego a jsou z nás skvělí otroci i otrokáři zároveň. Stačilo nám namluvit, co je dobře a co špatně. Ukázat prstem na toho, kdo je špatný, slabý, horší… A tak se všichni snaží, aby na ně nikdo neukázal prstem. Abychom měli v této společnosti klid.
Jsi naprosto jedinečná lidská bytost! Nikdo na celé planetě není jako Ty. Jsi unikátní. Nejen vzhledově… To je to nejpovrchnější, co lze vnímat. Zásadní je to, co prožíváš uvnitř.
Neřešte druhé lidi. A pokud ano, ne s negativními emocemi. Berte každého takového, jaký je. Nestěžujte si, že není podle vás. Buďte podle sebe vy sami a nechtějte to po jiných.
Jak přistupovat k člověku, který nás zraňuje svým lhaním? Má tato situace vůbec nějaké řešení, když on se měnit nehodlá? Co se v takovém případě dá dělat? Co je třeba pochopit?
Jak si udržet láskyplný vztah? Začněte u sebe. Dělejte co nejvíce činností s láskou. Tedy bez negativních emocí či myšlenek. Všímejte si svých pocitů, protože kde máte výhrady, tam chybí vaše láska.
Zkuste si všimnout, co se ve vás odehrává, když narážíte na veřejně probíraná témata… Macinka, Turek, Babiš, Petr Pavel, Klempíř, Zlín, Venezuela, Rusko, ropa, válka, fotbal… Jakou energii tomu dáváte a jak se u toho cítíte…? Jaké myšlenky se vám honí hlavou, když o tato témata zavadíte? Vzpomeňte si…
Vaše otázka: "Často slýchám rady typu ´buď sama sebou´. Jak přesně je to myšleno? Co přesně to znamená?"
Přestaňte hodnotit druhé lidi. Stane se velká věc. Uvidíte je bez vašeho názoru. Uvidíte, že jsou prostě jen sví. Že mají svá přesvědčení, své názory, své zvyky, své bolístky… Nemusíme je kvůli tomu nějak hodnotit.
Celý život se snažíme vyhovět druhým lidem. Rodičům, učitelům, kamarádům, zaměstnavatelům… Neříkáme to, co cítíme. Upravíme to tak, aby to "vzali". Mamce řekneme jinou verzi než kámošce.
