Život vnímáme skrz naše vlastní filtry

Zdá se to být neuvěřitelné číslo, ale čeština má přibližně 250 000 slov. Průměrný Čech jich zná sotva pětinu, ale v běžném životě jich stejně využívá jen něco kolem 5000. I tak je to poměrně dost, neboť ta slova jsme si nejenže museli zapamatovat, ale navíc si je umět spojit s tím, co vlastně popisují.

Náš rozum byl k používání slov veden od ranného dětství tak zarputile, až se nám doslova vymkl kontrole. Aniž bychom o to kolikrát stáli, neúnavně jako nezastavitelný stroj nám denně předhazuje tisíce a tisíce slov. Tisíce a tisíce myšlenek.

Pokud jsou o něčem pozitivním a prospěšném, zvedají nám náladu. Pokud si ale s něčím nevíme rady, máme z něčeho strach nebo nám něco vadí, naše myšlenky jako by nás tahaly dolů.

Myšlenky by samy o sobě nepředstavovaly žádný problém, pokud bychom se tak zdařile nenaučili svět kolem nás neustále NÁLEPKOVAT. A to nejen nálepkami POPISNÝMI, ale hlavně těmi HODNOTÍCÍMI. 

Všimli jste si, jak neustále něco vnitřně hodnotíme a řešíme?

"Jak může poslouchat takovou šílenou hudbu…"
"Směje se jak káča."
"Tváří se jak idiot!"
"To je tlusťoch."
"Vypadá jak buzerant."
"Nemá vkus."

Aniž bychom si to uvědomovali, nevnímáme druhé lidi, věci nebo situace takové, jaké skutečně jsou. Naše vnímání zkresluje filtr, složený z našich dosavadních postojů, názorů a přesvědčení. Filtr, který pracuje s tím, jaké nálepky jsme v minulosti v podobných situacích používali. Co se nám jevilo jako krásné a co jako ošklivé, co nás rozesmálo a co naštvalo, co jsme označili za dobré a co za špatné, kdo je dle našeho soudu hodný člověk a kdo padouch…

Neumíme vnímat život takový, jaký je - tedy bez hodnotících nálepek.

Do všeho taháme náš INDIVIDUÁLNÍ ÚHEL POHLEDU.

Pokud Vás článek zaujal, téma rozvíjím v "Klíči k naplněnému životu" v kapitole č. 1 - Pozorovatel.