Pro inspiraci:
Zdá se to být neuvěřitelné číslo, ale čeština má přibližně 250 000 slov. Průměrný Čech jich zná sotva pětinu, ale v běžném životě jich stejně využívá jen něco kolem 5000. I tak je to poměrně dost, neboť ta slova jsme si nejenže museli zapamatovat, ale navíc si je umět spojit s tím, co vlastně popisují.
Náš rozum byl k používání slov veden od ranného dětství tak zarputile, až se nám doslova vymkl kontrole. Aniž bychom o to kolikrát stáli, neúnavně jako nezastavitelný stroj nám denně předhazuje tisíce a tisíce slov. Tisíce a tisíce myšlenek.
Pokud jsou o něčem pozitivním a prospěšném, zvedají nám náladu. Pokud si ale s něčím nevíme rady, máme z něčeho strach nebo nám něco vadí, naše myšlenky jako by nás tahaly dolů.
Myšlenky by samy o sobě nepředstavovaly žádný problém, pokud bychom se tak zdařile nenaučili svět kolem nás neustále NÁLEPKOVAT. A to nejen nálepkami POPISNÝMI, ale hlavně těmi HODNOTÍCÍMI.
Všimli jste si, jak neustále něco vnitřně hodnotíme a řešíme?
"Jak může poslouchat takovou šílenou hudbu…"
"Směje se jak káča."
"Tváří se jak idiot!"
"To je tlusťoch."
"Vypadá jak buzerant."
"Nemá vkus."
„Nejvíc se hrbatým posmívají chromí.“
— Romské přísloví
Aniž bychom si to uvědomovali, nevnímáme druhé lidi, věci nebo situace takové, jaké skutečně jsou. Naše vnímání zkresluje filtr, složený z našich dosavadních postojů, názorů a přesvědčení. Filtr, který pracuje s tím, jaké nálepky jsme v minulosti v podobných situacích používali. Co se nám jevilo jako krásné a co jako ošklivé, co nás rozesmálo a co naštvalo, co jsme označili za dobré a co za špatné, kdo je dle našeho soudu hodný člověk a kdo padouch…
Neumíme vnímat život takový, jaký je - tedy bez hodnotících nálepek.
Do všeho taháme náš INDIVIDUÁLNÍ ÚHEL POHLEDU.
Pokud Vás článek zaujal, téma rozvíjím v "Klíči k naplněnému životu" v kapitole č. 1 - Pozorovatel.