Píšu o tom, co mě naučilo
rozumět životu jinak
Píšu o tom, co mě naučilo
rozumět životu jinak
Píšu o tom, co mě naučilo
rozumět životu jinak
Doma občas uklízíme. Utřeme prach. Vysajeme. Vytřeme podlahu. Vyhodíme, co už neslouží. Někdy pravidelně. Jindy až ve chvíli, kdy o nepořádek zakopáváme. Jenže kolik pozornosti věnujeme sobě?
Zvyky jsou přirozenou součástí našeho života. Čištění zubů. Pití kávy. Kontrola telefonu. Kouření. Opakované činnosti, které za nás časem přebírá PODVĚDOMÍ. A protože většinu dne jedeme „na autopilota“, kvalita našich návyků zásadně ovlivňuje kvalitu...
Zkuste si všimnout jedné věci. Jak často přemýšlíme o tom, co nechceme? Nechci přijít pozdě. Nechci dostat špatnou známku. Nechci se ztrapnit. Nechci hádku. Nechci prohrát.

V minulosti jsem se ve svém psaní věnoval především rodnému Sedlčansku. Psával jsem do místních novin, vydal několik regionálních publikací a podílel se na dalších projektech s místopisnou tematikou.
Po určité době jsem tuto kapitolu uzavřel a naplno se věnoval podnikání. Přesto jsem věděl, že se k psaní jednou vrátím.
To se stalo v nedávné době, kdy vznikl humoristický román, z něhož jsem později vytvořil i filmový scénář. Jakou podobu nakonec získá, ukáže čas.
Dnes však nejvíce píšu o tématech, která skutečně žiji. O souvislostech, které ovlivňují lidské vnímání, rozhodování a prožívání.
Právě z tohoto dlouhodobého hledání vznikl projekt
Klíč k naplněnému životu .
Před zhruba dvanácti lety jsem si uvědomil, že žiji pod tlakem, který si z velké části vytvářím sám. Místo radosti převažovalo napětí a únava.
Tehdy jsem se začal dívat jinak na to, jak funguje lidské vnímání, reakce a vnitřní nastavení. Jedna změna postupně vedla k další a život se začal proměňovat.
Z tohoto procesu vznikl projekt Klíč k naplněnému životu — systematická cesta k pochopení principů, které ovlivňují každodenní prožívání.
Pokud vás zajímá, jak tyto souvislosti fungují,
najdete je zde .
Znáte ten pocit, kdy se do nějaké činnosti ponoříte tak hluboko, že ztratíte pojem o čase?
Pro mě je tímto prostorem psaní.
Nejen proto, že mě naplňuje, ale proto, že skrze něj mohu sdílet to, co má smysl.