Píšu o tom, co mě naučilo
rozumět životu jinak
Píšu o tom, co mě naučilo
rozumět životu jinak
Píšu o tom, co mě naučilo
rozumět životu jinak
Kdy naposledy jste dělali něco jen proto, že vás to bavilo? Ne proto, že to mělo smysl. Ne proto, že to bylo užitečné. Ne proto, že to bylo správné. Jen proto, že vás to těšilo.
Doma občas uklízíme. Utřeme prach. Vysajeme. Vytřeme podlahu. Vyhodíme, co už neslouží. Někdy pravidelně. Jindy až ve chvíli, kdy o nepořádek zakopáváme. Jenže kolik pozornosti věnujeme sobě?
Zvyky jsou přirozenou součástí našeho života. Čištění zubů. Pití kávy. Kontrola telefonu. Kouření. Opakované činnosti, které za nás časem přebírá PODVĚDOMÍ. A protože většinu dne jedeme „na autopilota“, kvalita našich návyků zásadně ovlivňuje kvalitu...

V minulosti jsem se ve svém psaní věnoval především rodnému Sedlčansku. Psával jsem do místních novin, vydal několik regionálních publikací a podílel se na dalších projektech s místopisnou tematikou.
Po určité době jsem tuto kapitolu uzavřel a naplno se věnoval podnikání. Přesto jsem věděl, že se k psaní jednou vrátím.
To se stalo v nedávné době, kdy vznikl humoristický román, z něhož jsem později vytvořil i filmový scénář. Jakou podobu nakonec získá, ukáže čas.
Dnes však nejvíce píšu o tématech, která skutečně žiji. O souvislostech, které ovlivňují lidské vnímání, rozhodování a prožívání.
Právě z tohoto dlouhodobého hledání vznikl projekt
Klíč k naplněnému životu .
Před zhruba dvanácti lety jsem si uvědomil, že žiji pod tlakem, který si z velké části vytvářím sám. Místo radosti převažovalo napětí a únava.
Tehdy jsem se začal dívat jinak na to, jak funguje lidské vnímání, reakce a vnitřní nastavení. Jedna změna postupně vedla k další a život se začal proměňovat.
Z tohoto procesu vznikl projekt Klíč k naplněnému životu — systematická cesta k pochopení principů, které ovlivňují každodenní prožívání.
Pokud vás zajímá, jak tyto souvislosti fungují,
najdete je zde .
Znáte ten pocit, kdy se do nějaké činnosti ponoříte tak hluboko, že ztratíte pojem o čase?
Pro mě je tímto prostorem psaní.
Nejen proto, že mě naplňuje, ale proto, že skrze něj mohu sdílet to, co má smysl.