Jak změnit druhé lidi, aby se chovali lépe?

Kolega v práci má zase divný řeči? Sousedka pomlouvá celou vesnici? Politik ve svém projevu lhal? No jo, ale co děláte Vy? Hodnotíte je... Řešíte druhé lidi... Víte lépe než oni, co by měli dělat a co by měli říkat. Nenápadně jim podsouváte svůj postoj, jak by se měli chovat nebo jak by se naopak chovat neměli.

Zjevně je tedy neberete takové, jací jsou. Oni se jednoduše projevují přesně tak, jak je jim vlastní. Nemohou ani jinak. Jsou to oni. Takto se zkrátka projevují. 

Dokud Vám to bude vadit, jste v odporu. A ten odpor je Váš. Žije ve Vašem těle. Doslova brání Vašemu vnitřnímu klidu. Stačí o něj lehce zabrnkat a hned ve Vás vytvoří disharmonii.

Abyste si jej nevšimli, nasadí si masku dobráka, který přece nechce nic špatného. Chce jen to, aby se lidé chovali hezky. 

Sami si pak nevšimneme, že jsme to my, kdo se nechová hezky. Chceme druhé předělat. Je to opravdu něco ušlechtilého? 

Ale pozor, přátelé... Klidně druhé hodnoťte dál. Odsuzujte, kritizujte, divte se jim... Určitě Vás nehodlám předělávat ani já. Pouze Vám předkládám cestu, po které jste možná nikdy nekráčeli. Možná Vás ani nenapadlo, že taková cesta existuje.

Chtěli jste se jen cítit dobře a věřili jste, že když se ostatní budou chovat podle Vašich představ, onen vysněný skvělý pocit se konečně dostaví.

Přitom stačí přijmout, že druhé lidi nezměníte. Stačí je brát takové, jací jsou. A máte klid... 

Možná si kladete otázku, proč Vás tak jednoduché řešení nikdy nenapadlo. Může to být třeba proto, že Vy sami jste byli vychováváni rodiči, kteří na Vás kladli spoustu podmínek. Pokud jste jejich podmínky plnili, byli jste hodným chlapečkem nebo hodnou holčičkou. Pokud jste se projevovali jinak, než by si rodiče přáli, byli jste jimi odsuzováni. Byli jste napravováni. Byli jste trestáni. Byli jste vedeni k tomu, abyste plnili jejich představy. 

Předali Vám tak své prográmky, které také oni kdysi převzali od svých rodičů. Není proto třeba jim cokoliv vyčítat. Dělali přesně to, co jim bylo vlastní. Věřili, že konají správně. Nechtěli Vám přeci škodit. Žili si své prográmky a to je celé.

Pouze naše všímavost k těmto převzatým prográmkům je může změnit. Můžeme si vytvářet prográmky vlastní. Pokud ale mají plnit náš život dobrými pocity, harmonií a klidem, je třeba do nich tyto hodnoty vkládat.

Je třeba učit se lásce bez podmínek. Milovat druhé lidi takové, jací jsou. Ne až tehdy, kdy splní naše podmínky. 

A začít můžeme každý u sebe. Milovat sebe sama takové, jací jsme. Milovat náš život takový, jaký je. A jestli se nám něco nelíbí, zjevně se projevuje další z našich prográmků. Odsoudíme náš život, nebo si raději posvítíme na tento nově odhalený prográmek?

Může to chvíli působit jako nekonečná práce. Jeden prográmek poladíme a vyskočí druhý. No jo, ale to je život. Život je energie, která proudí. A pokud jí něco stojí v cestě, proč si na to neposvítit? Proč se toho obávat? Jen tak se náš život může projevit ve svém plném potenciálu. Bez odporů, bez omezení, bez podmínek. A my konečně zažijeme naplnění, o němž jsme kdesi ve skrytu duše vždy snili...

(Pokud chcete žít naplněný život, nechte se inspirovat. Využijte "Klíč k naplněnému životu", jenž jsem pro Vás vytvořil.)