Před zhruba 10 lety se odehrál naprosto zlomový okamžik mého života. Uvědomil jsem si, že už toho mám prostě dost. Že už to takhle dál nejde... V nějakých 35 letech se ráno sotva zvedám z postele, všechno mě bolí, přejídám se, nabírám na váze a místo abych se víc hýbal, kroutím se od rána do večera u počítače. Svůj život vnímám jako boj s kupícími se problémy, nedotaženými úkoly, starostmi a překážkami. Připadám si jako oběť, které pořád někdo nebo něco brání ve štěstí.
Už od mého dětství a mládí bylo zjevné, že mne to táhne ke psaní. Svého času jsem nevěděl, co psát dřív. Vyzkoušel jsem téměř vše - psal knihy, divadelní aktovky, hudební texty, příspěvky do novin, povídky, fejetony a troufl si i na román a filmový scénář.
Měl jsem však životní období, kdy jsem si od psaní odběhl k podnikání. To mi přineslo spoustu zkušeností nejen ze světa obchodu, ale především mne přivedlo k pochopení, že v životě je třeba věnovat pozornost něčemu mnohem důležitějšímu. Sobě samému. Ať již svému fyzickému zdraví, tak i vnitřnímu klidu a radosti.
Dostat zkrátka svůj život do rovnováhy, kdy přetlak v jedné oblasti neničí radost v jiné, ale naopak se vše harmonicky doplňuje a hraje. Posledních zhruba 10 let jsem se tématům osobního rozvoje věnoval velmi intenzivně a postupně získal tolik poznatků a hlavně osobních prožitků, že mne to vrací k mé opravdové lásce - k psaní. Je mi ctí se s Vámi podělit o zkušenosti, které mne dovedly k nečekanému vnitřnímu klidu a naplnění, ale třeba i shození váhy o 30 kg.
