Pakliže chcete vést šťastný život, nejkratší cesta vede přes VDĚČNOST. Zatímco mnozí při otázce, co by je učinilo šťastnými, začnou dumat nad tím, co jim chybí, Vy na to můžete jít opačně. Uvědomit si, co máte. A být za to vděčný.
Chcete ve svém životě něco změnit nebo něco dokázat? Skvělé! Kdyby to ale někdo udělal za Vás, bylo by to nejlepší, že? Někdy ani nejlepší návod není dostatečnou motivací k činu. A bez činu to nejde. Co s tím?
Kolega v práci má zase divný řeči? Sousedka pomlouvá celou vesnici? Politik ve svém projevu lhal? No jo, ale co děláte Vy? Hodnotíte je... Řešíte druhé lidi...
Stal se z toho zvyk. Je to nedílnou součástí našich životů. Valí se na nás ze všech stran. Nespokojenost. Jako by většina lidí potřebovala zažít horší časy, aby si uvědomila, jak skvěle se má právě teď.
Spousta lidí působí dojmem, že absolutně rezignovali na svůj vlastní život. Nemají snahu s ním cokoliv dělat. Chtějí něco změnit, ale zároveň se toho bojí.
Není divu, že je naše společnost tak spokojená a lidé jsou životem nadšeni, vždyť jsme od útlých dětských let všemi inspirováni, abychom si život užívali a hledali si v něm to své štěstí a svou radost.
Chtěli byste si zahrát ve filmu? Nebo byste rádi stáli za kamerou, režírovali nebo psali scénáře? Mnoha lidem nikdy nedojde, že oni sami jsou velkolepými filmovými tvůrci svého vlastního bijáku.
Kdo NEBYL VOLIT, je nezodpovědný? Kde se ta odsuzující myšlenka vzala? Proč mnozí "voliči" mají k "nevoličům" takovou averzi? Kde se ta averze vzala? Není za ní náhodou STRACH?
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ vyjadřujete souhlas k zapnutí všech cookies.
Zobrazit podrobnosti