Blog

Dnes potkáváme víc lidí než kdy dřív. V médiích. Na sítích. V komentářích. Nemáme čas je poznat. A tak si je rychle zařadíme.

Všimli jste si, kolik ENERGIE věnujeme věcem, které nemůžeme změnit? Zprávám. Názorům druhých. Minulosti. Starým křivdám.

Kdy naposledy jste dělali něco jen proto, že vás to bavilo? Ne proto, že to mělo smysl. Ne proto, že to bylo užitečné. Ne proto, že to bylo správné. Jen proto, že vás to těšilo.

Doma občas uklízíme. Utřeme prach. Vysajeme. Vytřeme podlahu. Vyhodíme, co už neslouží. Někdy pravidelně. Jindy až ve chvíli, kdy o nepořádek zakopáváme. Jenže kolik pozornosti věnujeme sobě?

Zvyky jsou přirozenou součástí našeho života. Čištění zubů. Pití kávy. Kontrola telefonu. Kouření. Opakované činnosti, které za nás časem přebírá PODVĚDOMÍ. A protože většinu dne jedeme „na autopilota“, kvalita našich návyků zásadně ovlivňuje kvalitu našeho života.

Zkuste si všimnout jedné věci. Jak často přemýšlíme o tom, co nechceme? Nechci přijít pozdě. Nechci dostat špatnou známku. Nechci se ztrapnit. Nechci hádku. Nechci prohrát.

Jednou za čas se ve veřejném prostoru objeví nové JMÉNO. Jméno někoho, kdo se projeví tak nečekaně, že vzbudí EMOCE. Typicky politik.

Život je jako jeden velký TANEČNÍ VEČÍREK… Jedna velká energie, která jede a nepřestává jet… Když chytíte jeho RYTMUS, užíváte si to… Když se vám nelíbí jeho písničky, bojujete s ním…

Spousta lidí žije, jako by byl život neustálý zápas. Zápas o uznání. Zápas o pravdu. Zápas o to, kdo má pravdu. Zápas o to být „dost dobrý“.