Celý život se snažíme vyhovět druhým lidem. Rodičům, učitelům, kamarádům, zaměstnavatelům… Neříkáme to, co cítíme. Upravíme to tak, aby to "vzali". Mamce řekneme jinou verzi než kámošce.
Lidská společnost je rozvrácená. Proč? Protože místo SPOLUPRÁCE vsadila na SOUPEŘENÍ. Jsme v této energii věčného boje vychováni. Není nám v tom dobře, ale nic jiného neznáme.
Vaše otázka: "Mám svého partnera ráda, ale sama o jeho lásce neustále pochybuji. Přitom není objektivně důvod. Nic špatného nedělá, jen z něj prostě necítím tolik lásky, kolik bych ráda cítila. Přijde mi, že to nemůže být délkou vztahu, protože u mne láska k němu roky spíš roste, zatímco u něj jako by se nenápadně vytrácela.
STAROST - nenápadná past. Mnozí lidé uvěřili, že jejich STAROSTLIVOST z nich dělá zodpovědného člověka. Nevnímají, co se v nich ve skutečnosti odehrává.
Naše negativní emoce brzdí náš život. Vytváří bloky, které brání prožitkům spokojenosti. Stačí si všímat toho, co vnímáme jako NEGATIVNÍ. Všímat si. Uvědomovat si. Neházet tu negativitu na toho, kdo ji v nás spustil. Neházet ji na situaci, ke které cítíme nelibost.
Lidé rádi hodnotí, kritizují či srovnávají. Stará se o to lidské ego, které je díky tomu využíváno. Chce být využíváno. Má totiž strach, že kdybychom mu nedávali energii, zemřelo by.
Proč je naše společnost v takovém chaosu? Protože hrajeme hru ega na dobro a zlo… Vytvořili jsme si milion názorů na to, co vše je špatné. A teď se v tom plácáme, protože to chceme vylepšovat. A tak si navzájem vnucujeme, co by mělo být jinak. Neumíme žít s tím, co máme k dispozici. Chceme to jinak, lépe.
Procítit strach u děsivého filmu vypadá nevinně… Nás se to netýká, je to jen film… Opravdu? Zapomeňte, co se odehrává ve filmu a podívejte se na to jinak: Co se odehrává ve vás? Ve vašem těle?
Monyová není obyčejný seriál. Je to naprosto drsný pohled do samého nitra nás - lidských bytostí, které vlastně nechtějí nic jiného, než cítit svou hodnotu. Chceme si žít své životy a při tom "cítit lásku". Že sem zkrátka patříme a že to celé má nějaký smysl. Jenže přesně o tom pořád pochybujeme.
Vaše otázka: "Doporučujete lidem, neřešit to, co sami nemůžeme ovlivnit. Jak to ale udělat, když se ty myšlenky objevují samy a nejde se jich zbavit? Nechci to řešit, ale řeším to…"
