Když se nám na druhých něco nelíbí, odsuzujeme je. Není třeba je odsuzovat. Stačí si všímat, co se NÁM NELÍBÍ. Všímat si sebe sama. Neodsuzovat druhé za to, že NÁM se něco nelíbí. Jsme to my sami, kdo prožívá NELIBOST.
Co se mi osvědčuje? Velmi dbám na to, čemu věnuji svou POZORNOST. Co neovlivním, to beru takové, jaké to je. Bez potřeby to NEGATIVNĚ HODNOTIT.
V čem vidím zásadní problém lidské společnosti? Lidé nechápou sami sebe. Nechápou, jak lidská bytost funguje. Nechápou lidskou psychiku, hry ega a strachy, které formují naši osobnost.
Někdy stačí jedno slovo a startujeme… Jedno jediné slovo dokáže vyprovokovat naši „alergickou reakci“. Jsme více či méně podráždění, jen se to před námi objeví nebo zazní.
Princip spokojeného života je vlastně velmi jednoduchý. Stačí si všímat sebe sama… Svých myšlenek, svých pocitů, svého těla.
Hrát šipky je fajn… Ale koukat, jak hrají druzí? Vybrat si svého favorita a tomu fandit? Modlit se, aby trefil místo na terči, které nutně potřebuje trefit? A když se trefí, vyvolá to v nás gejzír radosti? Jako fakt?
Často slýcháme, že štěstí máme hledat uvnitř. Ale co to vlastně znamená? Možná začít tím nejjednodušším: všímat si sebe. Všímat si toho, jak myslíme. Co cítíme. Co nás rozruší a co nás těší.
Bylo nám vštěpováno, že ideální je najít si partnera na celý život. A když vztah skončí, někdo za to může… Hledá se hned viník, který to zavinil. Proč by to měl někdo zavinit?
Věděli jste to? Když zažíváte nějaký pocit nebo emoci, zažíváte to, co v sobě máte uloženo. Jak to myslím? Vezměme si například HNĚV. Můžete jej prožít jen v takové intenzitě, kolik jej v sobě máte vykrmeno.
