Ve skutečnosti nepoznáme, co je pravda a co lež

(Ukázka ze čtvrté kapitoly "Klíče k naplněnému životu" - SPRÁVNÝ SMĚR.)

Pokud je Vaše mysl NAUČENA vše neustále hodnotit (což nejspíš je), používá k tomu své naučené vzorce myšlení. Vy pak přicházíte do kontaktu s různými informacemi a na pozadí vyskakuje mysl se svými komentáři. Jednou nepozorovaně řekne "to je blbost", jindy to vyhodnotí jako "to je fakt!" 

Naše podvědomí to pak vnímá jako ZÁVAZEK, s nímž má v podobných situacích pracovat. Doslova sami sebe učíme, co si máme příště myslet. Hlavou nám běhají ty myšlenky, pro které jsme tam udělali úrodnou půdu. Roste tam to, co jsme sami zasadili. Nepoznáme, co je plevel a co krásná květina.

Nepoznáme, co je pravda a co lež. 

Takto máme tisíce PŘESVĚDČENÍ. Naše vlastní pravdy. Naši vlastní víru - náš unikátní pohled na svět.

Jak je něco s touto vírou v rozporu, vyvolá to v nás vnitřní odpor. Čím více odporu v sobě máme, tím podrážděněji reagujeme na životní situace nebo lidi, které potkáváme. A čím více emocí tomu dáváme, tím více toho ve svém životě vytváříme (doslova si to přitahujeme). 

Je proto fajn vědět, že nás hodnotící mysl velmi často vede k nepravdám. Navíc nás konfrontuje s lidmi, kterým ta jejich mysl nakukala pravý opak. To jsou pak debaty... To je krmivo pro naše ego, které odsoudí kdekoho a kdeco na potkání jen proto, že nesplňuje naše očekávání. 

Pokud se dokážeme zbavit OČEKÁVÁNÍ A HODNOCENÍ, obrovsky se nám uleví. 

Proto je tak důležité se umět zastavit a vnímat, co se reálně děje. 

Proto je tak důležité nespěchat a dopřávat si klid. 

Proto je tak důležité nehodnotit, ale naslouchat.

Mysl je totiž schopna udělat i z kulaté planety placatou a předložit Vám tolik důkazů, že se kvůli tomu klidně poperete. Nenechte si proto nic namluvit a ničemu nevěřte. Ano, i "Klíči k naplněnému životu" není třeba věřit! Úplně stačí naslouchat a brát si z něj to, co může posloužit Vašemu pozitivnímu vývoji.