Téma připoutanosti se týká i našeho vztahu k druhým lidem. Čím více jsme připoutáni k nějaké osobě, tím více nás zasáhnou její radosti či naopak tragédie.
Pro inspiraci:
- Když se do her ega zapojí také emoce
- Život vnímáme skrz naše vlastní filtry
- Druhé lidi nezměníte, ale své reakce na ně ano
- Ego s námi hraje hru na hodnocení druhých lidí
- Nemůžete to změnit? Tak to přijměte!
- Kde se to v lidech bere? Odpověď je přeci zřejmá...
- Jak oslabovat vliv ega na naše pocity
- Máte alergii na nevyžádané rady?
(Ukázka z druhé kapitoly "Klíče k naplněnému životu" - PŘIPOUTANOST.)
Posledně jsme hovořili o tématu "připoutanosti", kdy něco označíme jako "naše" (auto, dům, zahrada...), čímž tomu dáme větší důležitost. A čím větší důležitost, tím větší je naše zranitelnost, když se něčemu "našemu" něco stane. Ostatně ani se nic stát nemusí. Vystačíme si s pouhou představou, že by mohlo...
Téma připoutanosti se týká ale i našeho vztahu k druhým lidem. Čím více jsme připoutáni k nějaké osobě, tím více nás zasáhnou její radosti či naopak tragédie. Jsme schopni se o druhé bát, i když se jim nic neděje. Náš strach si našel skvělou cestu, jak se přikrmit na naší připoutanosti. Často ještě věříme tomu, že tím projevujeme druhému lásku, když se o něj bojíme.
Jenže láska není o tom, že se o někoho bojíme.
Láska je stav bez negativních emocí. Láska je přijetí. Láska je klid. Láska je důvěra, že je vše v pořádku.
Strach je na opačném pólu energií.
Připoutanost je jednou z mocných zbraní našeho ega, které nás od lásky tahá do energií strachu. Jak s tím naložit, abychom více milovali a méně se báli? Téma rozvíjím v "Klíči k naplněnému životu" v kapitole č. 2 - Připoutanost.
