Proč cítíme napětí, i když se nic neděje?

(Ukázka z druhé kapitoly "Klíče k naplněnému životu" - PŘIPOUTANOST.)

Pokud životní situace nepozorujeme s nadhledem, ale zaujatě hodnotíme skrz nálepky (naše hodnocení), pak se neustále přikláníme na něčí stranu. Nejčastěji na stranu dobra. My jsme ti dobří a chceme dobro. Chceme vždy to nejlepší, jenomže pak máme vnitřně problém přijmout cokoliv jiného.

Fixujeme se NA SVOU PŘEDSTAVU a cítíme vnitřní napětí, když je něco jinak. Když věci nejdou tak, jak bychom si přáli. 

Když se třeba manžel nebo děti nechovají ideálně. Když pořád dělají to, co nás štve… Viníme je ze svých vnitřních pocitů a tlačíme je nevědomky tam, kde bychom je my chtěli mít. Tlačíme je k naší představě, jak by se měli chovat lépe. Nepřijímáme je tedy takové, jací jsou, jak se projevují. 

Proto tolik lidí cítí napětí, aniž by k tomu byl zjevný důvod. Spoustu věcí hodnotí a jsou díky tomu neustále napjati. Vnitřně cítí, že jim se ve skutečnosti nic neděje, ale přesto se cítí bídně a nemají pro to rozumové vysvětlení. Pořád je něco sráží dolů, nemají energii a nechápou, co se děje…

Může za to jejich kritické myšlení.

Vtip je v tom, že jaký typ energie v sobě krmíme, takový roste. Pokud v sobě krmíme napětí, pak nás život vede do situací, kdy si to napětí budeme moci přikrmit. Často tak vnímáme napětí tam, kde jiný je pouze nezaujatě přítomen a stejnou situaci absolutně neprožívá. Nebo ji prožívá podle svých energií, které si v ní potřebuje nakrmit. 

Pokud Vás článek zaujal, téma rozvíjím v "Klíči k naplněnému životu" v kapitole č. 2 - Připoutanost.