Naučili jsme se vše srovnávat a hodnotit

(Ukázka ze sedmé kapitoly "Klíče k naplněnému životu" - SROVNÁVÁNÍ.)

Od mládí jsme vedeni k tomu, abychom řešili vnější svět. Škola ani rodina v nás zpravidla nepodporovala vnímání našeho VNITŘNÍHO SVĚTA POCITŮ a nerozvíjela NÁŠ UNIKÁTNÍ ÚHEL POHLEDU (unikátní úhel vnímání). Místo toho nám autority (např. rodiče a učitelé) vnucovaly, co se máme naučit a co máme umět. Co je správné a co není.

Skrz známky ve škole jsme byli neustále strašeni a hodnoceni. Abychom v takto nastaveném světě uspěli, museli jsme se doslova snažit plnit něčí představy, zatímco o nás samé se nikdo moc nezajímal. Vyžadovala se poslušnost, jinak následoval trest a srovnávání s těmi, kteří poslouchají. 

"Zásluhou" SROVNÁVÁNÍ se vlastně neustále utvrzujeme v našem názoru (SEBEHODNOCENÍ), jací jsme. Ten jsme ale přijali za svůj právě od rodičů nebo učitelů. JEJICH HODNOCENÍ (jací my jsme) nás výrazně ovlivnilo a tvoří v podstatě ZÁKLAD NAŠEHO VNÍMÁNÍ jak nás samých, tak vnějšího světa. 

Neumíme přijímat své vlastnosti takové, jaké jsou. Vnímáme je skrz neustálý strach, zda naše chování nebude druhými POSUZOVÁNO A ODSUZOVÁNO. Zažili jsme si toho v dětství tolik, že už to nechceme zažívat, a tak se raději DRUHÝM PŘIZPŮSOBUJEME. Měníme své chování podle toho, s kým zrovna jsme v kontaktu. 

Málokdy dokážeme být skutečně sami sebou a beze strachu se projevovat. Místo toho se neustále přetvařujeme. Neděláme to proto, že bychom byli nějací špatní nebo falešní, chceme se jen cítit být PŘIJÍMANÍ A NEPOSUZOVANÍ. 

Sami sebe přitom nepřijímáme - nemáme se rádi takoví, jací jsme. Chtěli bychom být lepší nebo jiní. Nikdo nás totiž neučil PŘIJÍMAT SEBE SAMA jako skvělou kompletní bytost, která má pro život vše, co pro svůj život potřebuje. Vnucovali nám, že se musíme nejprve UČIT, ABY Z NÁS NĚCO BYLO. 

Obrovsky to snížilo naše SEBEVĚDOMÍ a nevědomky pořád hledáme, co nám ještě chybí, abychom se mohli cítit kompletní. A protože to hledáme venku, narážíme tam na druhé lidi a jsme tak konfrontováni s jejich chováním, vlastnostmi a charaktery… 

Chceme se s nimi cítit skvěle, ale protože nemáme vyřešeno SEBEPŘIJETÍ, pak nás interakce s druhými lidmi vede k jejich posuzování a srovnávání se s nimi. Neumíme NASLOUCHAT, jak oni žijí a jak vnímají svět, místo toho vnitřně HODNOTÍME, jestli nám se to jeví správné.