Naše emoce jsou jako magnet

(Ukázka z druhé kapitoly "Klíče k naplněnému životu" - PŘIPOUTANOST.)

Žijeme ve společnosti, kdy jsme naučeni ze svých vnitřních pocitů obviňovat ty druhé. Myslíme si, že oni nám působí naši vnitřní bolest, zklamání, napětí, stres atd. Skvělým ukazatelem našeho aktuálního emočního nastavení mohou být třeba televizní pořady, které si vybíráte. Pokud tedy televizi sledujete, neboť stále více lidí se od ní distancuje právě proto, že si uvědomují, do jakých nízkých energií nás často tahá.

Televizní zpravodajství je schopen sledovat jen ten, kdo v sobě chce přikrmit své strachy, odsuzování druhých lidí a odpor k tomu, "co se to dnes děje". Dnes se totiž děje i spousta krásných věcí, takže je to SVOBODNÁ VOLBA každého, kam zaměříme svou pozornost. Televize si vybírá konflikty, války, katastrofy, politiky a je to její svobodné právo. Naše volba je, zda tomu dáme pozornost nebo se raději zaměříme na něco optimistického.

Máme svobodnou vůli, ale paradoxně zase tak moc svobodná není… Je to spíše silný MAGNET, který nás k něčemu přitahuje a stojí to často hodně úsilí přitahovat svou pozornost k něčemu prospěšnějšímu. Pokud ale vnímáme, že náš magnet přitahuje to, co nás tahá dolů, máme velkou šanci s tím začít něco dělat. 

Svou všímavostí ho můžeme postupně zbavit síly a jeho energii naopak postupně směrovat do radostnějších prožitků.

Kriminálka plná napětí se pro mnohé může jevit jako zcela rutinní televizní podívaná, aniž by si uvědomili, že krmí svou zásobárnu napětí a strachu. Nemluvě o sledování hororu. Jaký člověk si asi pustí horor? Někdo plný lásky a klidu? Dovedete si představit, že by to takový člověk udělal? Nedává to vůbec smysl, že?

Proto je tak zásadní NEHODNOTIT, ale POZOROVAT. Nevybudujeme si tak v sobě tolik nízkých emocí, které pak budou volat po nakrmení. Navíc v pozici hodnotitele jsme neustále OMEZENI na to, jak a co jsme v minulosti hodnotili. Nejsme schopni vnímat věci takové, jaké jsou. Vnímáme je tak, jak jsme zvyklí. Jedeme na autopilota, jenž vychází z minulých zkušeností. 

Pokud jste navyklí kritizovat, automaticky jde Vaše podvědomá pozornost za vším, co byste mohli kritizovat. Je to dokonalý systém, který krmí sám sebe jak perpetuum mobile. Na všem pak vidíme to špatné, na všem je něco odsouzeníhodného. Na vše si hodíte negativní nálepku, aniž byste si to uvědomovali.

Pak stačí pouhé slovíčko, které máte takto potřísněné, a vybuchnete vzteky. Nebo se začnete bát. Nebo se začnete bránit. Nebo se jen cítíte poníženi, odsouzeni, nepřijímáni, nepochopeni, uraženi atd.

Jedním z mnoha úkolů a záměrů "Klíče k naplněnému životu" je, inspirovat Vás k pochopení toho, jak silně osvobozující je NEHODNOTIT, ALE POZOROVAT. 

Jak toto začnete praktikovat ve svém životě, zjistíte, že Váš vnitřní klid roste, roste a roste. Přelévá se do dalších a dalších oblastí Vašeho života. Nenecháte se vtáhnout do čehokoliv, co se kolem Vás šustne. Nebudete prožívat tolik stresových situací. Nebudete mít plnou hlavu problémů. Nebudete prožívat dramata a strachy.

Nebude Vás znervózňovat, že si někdo "dovolí" mít jiný názor než Vy. Nebudete mít potřebu jej přesvědčovat, že by to měl vidět stejně. Budete naopak nadšeni, že jsme každý úplně jiný. Nebudete to vnímat jako problém, ale jako genialitu Vesmíru.

Pokud Vás článek zaujal, téma rozvíjím v "Klíči k naplněnému životu" v kapitole č. 2 - Připoutanost.