Měnit sebe sama? Au! Nebolí to?

(Ukázka z páté kapitoly "Klíče k naplněnému životu" - ODPOVĚDNOST.)

Pojďme zbořit další rozšířená přesvědčení, která nás omezují. A je jedno, zda si je uvědomujeme nebo proti nám pracují nevědomě. Řeč je o vnitřním odporu k učení se něčemu novému, ke čtení knih a všeobecně k přijímání nových informací. 

Ono je hezké to hodit na školu, že nás nutila číst knihy, které nás nezajímaly a učit se předměty, které nás otravovaly. Můžeme skutečně obviňovat kdekoho, ale zrovna tak si můžeme uvědomit, že jsme to byli vždy jen a jen my sami, kdo si něco nechal znechutit. 

Jsme to my sami, kdo neustále dává něčemu zelenou a něčemu jinému stopku. 
Jsme to my sami, kdo různé podněty vítá nebo naopak odmítá. 
Jsme to my sami, kdo se ve svých postojích neustále utvrzuje nebo je ochoten je měnit. 
Jsme to my sami, kdo dělá rozhodnutí.

Každý máme možnost SVŮJ POSTOJ KDYKOLIV ZAČÍT MĚNIT. Ono je snazší chtít měnit svět a druhé lidi, ale sebe? To je výzva! Zde totiž končí všechny kecy a je třeba akce. Zatímco na druhé můžeme směle házet svá moudra, aby se podle nich chovali, u sebe sama vnímáme, že sama moudra nic nezmění. A když jde o nás, od akce jsme tu prostě my sami, nikdy jiný. 

Přestat se starat o druhé lidi a začít se starat o sebe? Au, to skoro až bolí, že? Někoho to může velmi silně dráždit - už jen ta představa, že by měl měnit sám sebe… Chtít měnit svět je přeci snazší. Stejně jako je snadné křičet na fotbalisty na hřišti, jak si mají přihrávat a jak dávat góly. Radí se to snadno, ale když byste na hřiště vyběhli vy, po pár krocích byste nejspíš sotva popadali dech. 

Možná Vás uklidní, že většina lidí se do práce na sobě samém nikdy nepustí. 

Měnit sebe sama je obrovská výzva a nesmírná odpovědnost. Mnoho lidí se od věčných stížností na život ani nepřesune do fáze, kdy by si třeba jen lehce připustili, že se čeká jen na ně - Až se oni sami probudí a začnou řešit sebe sama.

Až začnou dělat konkrétní kroky, které povedou vysněným směrem. Nenašli si často ani čas, aby se třeba jen zamysleli, co vlastně od života chtějí. Proč se cítí tak bídně? Co mohou dělat proto, aby se cítili lépe? 

Jsou nastaveni na vrtání se v problému, místo aby se dívali směrem k pozitivnímu řešení.

Můžete si na cokoliv stěžovat, nadávat, divit se, zlobit se, nebo se zastavit a uvědomit si, co reálně můžete udělat pro to, abyste se nemuseli rozčilovat. 

Kdesi uvnitř všichni vnímáme, že bychom rádi od života dostávali něco jiného, ale ono "uvnitř" je neustále překřikováno hlasitým rozumem. Kdykoliv se ozve onen "vnitřní hlas", automatická naučená reakce to obratně odstřihne od dalšího zkoumání.

"Zapomeň!" 
"Zlatý oči!" 
"Zpátky na zem!"
"Kde žiješ?"

Spousta lidí absolutně nevěnují pozornost tomu, co by je udělalo šťastnými, ale zato moc dobře vědí, co je štve, co jim vadí a co nechtějí.

Pokud to máte stejně, buďte v klidu. Od toho se potkáváme na tomto místě, abyste se z tohoto bludného kruhu vymotali. Vězte, že jsem se v něm motal také. A protože jsem dokázal otočit svou pozornost na témata pro můj život skutečně PROSPĚŠNÁ, máte možnost si mé osobní zkušenosti a postřehy převzít pro svůj vlastní život. 

Je třeba si ale UVĚDOMIT SVOU VLASTNÍ ODPOVĚDNOST za své vlastní prožívání svého vlastního života. A hledat způsoby, jak mít z každého okamžiku lepší pocit. Ať už je takový, jaký je. Vnímat jej v přítomnosti a ne v představách, jaký by měl být "ideálně". 

Nebojte se udělat zásadní životní rozhodnutí: PŘEBÍRÁM ZA SVŮJ ŽIVOT OSOBNÍ ODPOVĚDNOST!

Převzít za svůj život osobní odpovědnost je zdrojem velkého vnitřního vítězství. Nebudete ztrácet čas, energii ani nervy zbytečnostmi. Váš fokus půjde za tím, co Vás může posunout k lepšímu vnitřnímu naplnění. Naučíte se snadno házet nepodstatné věci za hlavu. Nebo jak říkají "drsnější" mudrcové - mít vše "u prdele". Nehroutit se z toho, co Vás potkalo, ale přijmout to a jít dát v optimistickém vyhlížení věcí příštích…

Mysl Vám možná bude chtít namluvit, že to není tak jednoduché. Že se mi to radí, když už jsme si to odžil. Přesně tak. Mně se to radí, protože vím, jaké to je, nevnímat svůj život jako naplněný a postupně objevovat jeho možnosti a krásy. A zrovna tak vím, co to s člověkem udělá, když převezme za svůj život osobní odpovědnost a přestane čekat na druhé, až ho oni udělají šťastnými.