Je zásadní, zda se uzavíráme nebo otevíráme

(Ukázka ze sedmé kapitoly "Klíče k naplněnému životu" - SROVNÁVÁNÍ.)

Každý máme své dary i stinné stránky (např. strachy). Nejde ani tak o to, jaké dary a stíny to jsou, ale JAK JE PŘIJÍMÁME. Podle toho s nimi NAKLÁDÁME. K něčemu si pěstujeme ODPOR a cítíme se pak jako oběť svých vlastních stínů (nebo ze svých negativních emocí viníme druhé lidi). 

Pokud se uzavřeme v NÁZOROVÉ BUBLINĚ a lpíme na tom, co si myslíme a čemu věříme, pak zákonitě VNÍMÁME ŽIVOT JAKO BOJ. Nejsme totiž otevřeni, jsme uzavřeni. 

Zastavili jsme energii života a bojíme se nechat život proudit, aby nám náhodou nepřinesl něco nečekaného nebo bolestivého. Díky srovnávání totiž vnímáme věci jako dobré a špatné. Jelikož mnoho zkušeností VYHODNOTÍME negativně a tedy s odporem, chceme se jim vyhnout. 

Vyhnout se jim ale nelze, takže se co nejvíce uzavíráme ve svém strachu, aby nás nepotkalo něco nepřijatelného. Na život se tak díváme skrz FILTR STRACHU. Bojujeme se životem a sami se sebou. Chceme ho neustále vylepšovat a máme strach, že nám přichystá něco bolestivého. Čím víc v sobě tento postoj krmíme, tím víc se uzavíráme ve své vlastní bublině vlastních strachů, přesvědčení, názorů a nabytých informací. 

My ale máme i jinou možnost. Přestat se životem bojovat a brát ho jako sled událostí, které se zkrátka dějí. Přijmout, že absolutně netušíme, co bude zítra. Proč se toho tedy celý život obávat? Vždyť se na další okamžiky můžeme dívat s nadšením a očekávat je s optimismem. Pak místo uzavřenosti a strachu v sobě zaléváme OTEVŘENOST A NADŠENÍ. Neuvízneme už ve své vlastní bublině, ale naopak jsme otevřeni novým zážitkům, zkušenostem, vůním, chutím, vjemům, situacím…

Díky této otevřenosti si neustále ROZŠIŘUJEME OBZORY. Proč se uzavírat, když se můžeme otevírat? Život nás pak může neustále něčím překvapovat a ukazovat nám svou PESTROBAREVNOST. 

V prvním případě naši energii uzavíráme, ve druhém případě ji necháme proudit. Nezastavujeme ji a nesnažíme se ji směřovat tam, kam by se nám líbilo. 

Není vůbec potřeba srovnávat dnešní počasí s tím včerejším. Je jiné právě proto, abychom si užívali jeho PESTROST. 

Pokud nám někdo sděluje názor, s nímž nesouzníme, stačí si UVĚDOMIT, že s námi to NESOUZNÍ. Nemusíme kvůli tomu daného člověka vnitřně odsoudit nebo mu vnucovat vlastní postoj. Potkali jsme ho proto, abychom mohli vnímat pestrost života. Ne proto, abychom s tím neustále bojovali a divili se, že někdo něco vnímá jinak...

Je to stejné, jako by se někdo rozplýval nad tím, že miluje růžovou barvu. Stačí to přijmout a klidně mu sdělit, že Vy máte nejraději modrou. Není vůbec potřeba ho odsuzovat za jeho preference nebo mu vnucovat svou barvičku. 

Zvyk srovnávání vede k tomu, že vše vyhodnocujeme a následně to zkresluje i naše vnímání v budoucnosti. Místo abychom zažívali úžas nad pestrostí všech stránek života, zažíváme neustálý vnitřní boj, že něco neodpovídá naší představě o tom, jaké by to "ideálně" mělo být. 

Dokonce to v nás může vypěstovat návyk, že v každé situaci naše POZORNOST jde zcela automaticky za tím, co PODVĚDOMĚ zapadá do našeho filtru NEPŘIJETÍ. Jak se naučíme hodnotit, kritizovat a posuzovat, děláme to pak stále častěji a nevědomky to ovlivňuje každý náš krok a každou naši myšlenku. 

Nejsme schopni vnímat vše kolem nás, naše pozornost je neustále vedena k tomu, co je naší PREFERENCÍ. A pokud je preference kritizovat, podvědomě si stále nacházíme příležitosti tuto preferenci nakrmit.