Jako fanoušek nemáte pod kontrolou své emoce

(Ukázka z druhé kapitoly "Klíče k naplněnému životu" - PŘIPOUTANOST.)

Představte si, že jdete v roli nezaujatého pozorovatele třeba na finále mistrovství světa v ledním hokeji. Je Vám jedno, kdo vyhraje. Jdete se bavit atmosférou a hrou. V tu chvíli vše vnímáte úplně jinak, než když se necháte ovládat nervozitou, zda vyhraje Vaše milovaná reprezentace... 

V roli NEZAUJATÉHO POZOROVATELE máte odstup a jste schopni vidět onu hru lidských emocí. Jak snadno předávají fanoušci svou vnitřní sílu černému puku nebo píšťalce rozhodčích. Fixují se na svůj tým a podle toho, jak se zápas vyvíjí, zažívají emoce. 

Vstřelená branka do vlastní sítě vyvolá emoce smutku, v soupeřově síti emoce nadšení. Reakce na rozhodčího odpovídají tomu, které straně se jeho výrok zrovna hodí. I kdyby byl správný, fanoušky pravda nezajímá. Chtějí vyhrát.  

Celou dobu navíc v sobě krmí vnitřního HODNOTITELE A KRITIKA. Jsou v bojovém režimu, ponořeni do soupeření, které je absolutně mimo jejich kontrolu. Jsou v moci toho, co se odehraje tam venku - na ledě. Adrenalin v těle jim vře. Třeba jen dílčí neúspěch prožívají jako VNITŘNÍ BOLEST.

Divák nemůže výsledek ovlivnit, ale klidně se sám nechá ovlivnit výsledkem. 

Čím více to prožívá, tím déle se v něm pak emoce udrží i po zápase. 

Nezávislý pozorovatel se baví hrou! 

Hokej nám tu slouží jako přirovnání pro lepší pochopení, jak život funguje. Nejde jen o hokej, děje se to v mnoha životních situacích. Čím víc chceme něco získat, vyhrát, docílit, změnit, zlepšit apod., tím více tlaku cítíme a tím více jsme zranitelní, když se nedostaví CHTĚNÝ VÝSLEDEK. Klidně můžeme za stejným cílem jít s lehkostí a bez lpění, zda se to podaří. Pak si užijeme hru a výsledek nám náladu nezkazí. Hrajeme si a žijeme si… Proč trpět? 

V roli pozorovatele, který se více dívá než aby vše hodnotil a soudil, je život mnohem krásnější. Je snazší se životem bavit. Nejste tak závislí na vnějších okolnostech a prostě si život užíváte, ať padá puk do kterékoliv branky. Vám jde o radost ze hry, ne o výsledek, ne o vítězství, ne o medaili, ne o národní hrdost… Máte radost ze hry jménem život. 

Postupně odpadají poraženecké nálady a pocity oběti, protože když život PŘIJMETE TAKOVÝ, JAKÝ JE, nemůže Vás nějaký "nezdar" rozhodit. Je to jen další z řady událostí a život jde dál. A jestli vycházíte z bodu "nezdaru" nebo z bodu "úspěchu" je Vám jedno, protože to vnímáte jako součást života. 

Nelze z života odfiltrovat to špatné a nechat si v něm jen to krásné. To je absolutní nepřijetí života a zbytečný vnitřní boj. Jako byste chtěli stále krásné počasí a vždy, když Slunce zakryjí mraky, propadnete úzkosti. Proč? Stačí to přijmout, že k životu patří i mraky, vítr nebo déšť. Proč z toho mít depku?

Pokud Vás článek zaujal, téma rozvíjím v "Klíči k naplněnému životu" v kapitole č. 2 - Připoutanost.