Jak nás může ovlivňovat téma ponížení vs. povýšení

(Ukázka ze sedmé kapitoly "Klíče k naplněnému životu" - SROVNÁVÁNÍ.)

Pokud naše ego vyhodnotí, že je druhá osoba v něčem LEPŠÍ (nebo společensky výše postavená), probudí to v nás pocit MÉNĚCENNOSTI. Ten může být nenápadný, nepatrný, ale také velmi ubíjející.

Pokud skrz naše nálepky a filtry usoudíme, že se někdo chová špatně (nebo je společensky níže postavený), vnímáme ho jako HORŠÍHO ČLOVĚKA. Sami si v tu chvíli prožíváme různě intenzivní pocit NADŘAZENOSTI (povýšenosti). 

Prakticky každý kontakt s druhými lidmi v nás kdesi uvnitř probouzí POCIT PONÍŽENÍ nebo POCIT POVÝŠENÍ. Neuvědomujeme si to, protože je schovaný za běžnými myšlenkami, které nám "jen tak" proběhnou hlavou. 

Pro přebujelé ego je pocit povýšení velmi opojný, a tak nás podněcuje k tomu, abychom KRITIZOVALI DRUHÉ LIDI, případně se jim VYSMÍVALI za jejich "nedostatky". My se cítíme lépe jenom proto, že nám ego touto formou dodává FALEŠNÝ POCIT SEBEPŘIJETÍ, o který nám ve skutečnosti jde.

Je to ale velmi chabá náhražka skutečného pocitu radosti a naplnění, protože je vyvolána egem. Naopak to v našem vnímání vytvoří NEROVNOVÁHU, kterou budeme muset dříve či později dorovnat. Naše kritika či posměšky se nám vrátí jako bumerang.

Čím méně energie dáme egu a jeho hrátkám, tím SKUTEČNĚJŠÍ RADOST ZE ŽIVOTA budeme schopni zažívat. Ta radost je v každém z nás a je nám k dispozici. Smyslem života je uvolnit jí cestu a umenšit všechny filtry, díky nimž tuto radost vnímáme zakalenou a umenšenou. 

Pokud se tedy srovnáváme s druhými lidmi a vyhodnotíme, že jsme v něčem lepší nebo úspěšnější, raduje se naše ego. Ne my sami. My totiž nejsme ego - jsme ona potlačovaná VNITŘNÍ RADOST. 

Oproti povýšenosti nám POCIT PONÍŽENÍ není vnitřně příjemný. Cítíme se dole. Kdybychom se nesrovnávali, nemůžeme se cítit poníženi. Byli bychom si vědomi své vlastní hodnoty a jedinečnosti. A ta se nedá s nikým srovnat. Je jedinečná, unikátní, naše… 

Za naše ponížené pocity tak nese odpovědnost - kdo jiný - srovnávací ego. To svou hru skvěle maskuje, takže mu snadno uvěříme, že se cítíme hůř díky dotyčné osobě. Ego doslova ukáže prstem na viníka, jen aby od sebe odvedlo pozornost jinam. Naše pocity jsou ale naše. Jsou jen a jen naše. My jsme si je vykrmili a my se s nimi ztotožňujeme. Nikdo nám je nepředává. Už je máme v sobě. A buď je při každé příležitosti přikrmíme, nebo necháme vyhladovět. 

Je tedy jedno, kdo v nás PROBUDIL nějaké pocity. Jsme to my, kdo by svou pozorností rozhodne, jak s tímto probuzeným spáčem uvnitř sebe sama naloží! 

Ačkoliv tu zatím ego prezentuji jako našeho nepřítele, je třeba si uvědomit, že je především naším učitelem. Není dobré mu cokoliv vyčítat a cítit vůči němu cokoliv negativního, protože těchto nízkých pocitů je schopno zas a jen člověk ovládaný egem… A jak si později vysvětlíme, pojem "ego" nám slouží spíše pro pochopení principů, jak naše lidská bytost funguje. Berme ho jako termín pro lepší vysvětlení a nikoliv jako problém, který je třeba řešit. 

"Klíč k naplněnému životu" Vám ukazuje cestu, jak se z vlivu těchto nízkých energií vymaňovat a jejich vliv umenšovat. Jak se jednoduše nenechat tahat dolů. Není ale kam spěchat, protože Váš případný spěch nebo nedočkavost opět přikrmují Váš neklid, tedy nespokojenost, tedy ego… A my se učíme v sobě pěstovat VNITŘNÍ SPOKOJENOST, klid a lásku, čímž ve své podstatě už jsme, jen to tak nevnímáme. S odpadající vládou ega to budete vnímat stále zřetelněji a vězte, že to je něco úžasného. 

Nepsal bych o tom, kdybych to sám neprožil a neprožíval. Díky odžitým zkušenostem, jak dokáže vnímání života ego zaslepit a ovlivnit, mohu o to lépe ukazovat cestu z tohoto propleteného bludiště. Jde vskutku o bludiště, ale to neznamená, že ta cesta musí být únavná. Naopak. Jakmile víte, že máte namířeno ven z bludiště, hned se Vám jinak dýchá…

Právě staré životní zkušenosti udělají i Vaši přítomnost skvělou, byť paradoxně to bude opět díky SROVNÁNÍ. Nebude to ale srovnávání ve smyslu hodnocení (dříve to bylo horší, nyní se cítím lépe), ale ve smyslu prožitku, kdy cítíte, že je něco JINAK. A jste díky tomu vděčni a šťastni, aniž byste to museli srovnávat s minulostí, kdy jste vnímali právě tlak ega. Dokud jste pod tlakem, ani si tlaku nemusíte všimnou. Jakmile ale zmizí, žasnete, jak Vás ovládal…