Co to vlastně znamená žít vědomým způsobem života?

Řada lidí se začíná zabývat svým nevyhovujícím způsobem života a hledají cesty, jak se cítit lépe. Setkávají se tak s mnoha novými pojmy. Ne vždy je ale zřejmé, co ony pojmy vlastně popisují. V dnešní době se hodně mluví o tzv. "úrovních vědomí" nebo o "vědomém způsobu života". 

Co to ale znamená? Co si pod tím představit? 

Začněme lehce zeširoka. Za celý náš život jsme posbírali řadu různých přesvědčení a "prográmků". Některé jsou poměrně unikátní, a proto se občas divíme, že se najde někdo, kdo má na stejnou věc úplně jiný názor. Má zkrátka jiný prográmek. Má jiné přesvědčení, zkušenost, názor...

Některá přesvědčení má tolik lidí, že už nad nimi ani nepřemýšlíme. Neuvědomujeme si je. Bereme je jako hotovou věc. Jako fakt. Jinak by tomu jistě nevěřilo tolik lidí. Tak se to zkrátka má a traduje a kdo tyto zažité představy nabourává, ten je divnej... Naše přesvědčení jsou tedy součástí naší osobnosti, ať již si to uvědomujeme či nikoliv. 

Žít vědomým způsobem života znamená, že si tyto posbírané prográmky začínáme UVĚDOMOVAT. Přestávají být nekontrolovatelným automatem, ale jsou rozpoznávány. Začíná být zjevné, jak nás ovlivňují. Jak ovlivňují naše vnímání života. Jsme pozornější k vlastním myšlenkám a pocitům. Uvědomujeme si, co se v nás odehrává. Jaký impuls v nás rozehrál pocity radosti a na co reagujeme podrážděně.

Čím více si aktivitu své osobnosti uvědomujeme, tím jsme vědomější. Tím jsme pozornější. Tím jsme zároveň i láskyplnější. Negativní myšlenky nebo pocity totiž přestávají být negativními. Jsou to jen reakce našeho těla, našeho ega. Jsou to jen plody našich prográmků a mají zkrátka jen nižší energii, než například energie radosti.

Když dáme čemukoliv v našem životě více lásky, klidu a pochopení, přichází okamžitá odměna v podobě lepších pocitů. V podobě klidnějších myšlenek. V podobě hlubšího klidu. 

Odpadají domněnky, strachy, soudy apod. Přestáváme být soudcem, který neustále soudí, hodnotí a kritizuje. Přestáváme být ale i obětí, které pořád někdo něčím ubližuje a něco se jí nelíbí. Jsme stále více pozorovateli. Ba co víc, umíme si mnohem lépe vychutnat přítomnost.

To je totiž to jediné, co je aktuální a co stojí za maximum naší pozornosti. Vědomý člověk si přítomnost užívá. Je si vědom toho, co se děje právě teď. Žije tím. Není tak snadno vtáhnutelný do své minulosti a nevytahuje z ní ani to bolavé, ani to nádherné. Je si toho vědom, ale žije přítomností.

Do budoucnosti nehledí s obavami ani s přehnanými očekáváními. Je si vědom, že žádné zítra už být nemusí. A nemá z toho strach. A pokud nějaké zítra přijde, je otevřen úžasu, co dalšího si život připravil k pozorování a prožívání.

Vědomý člověk stále více umenšuje své ego a jeho projevy založené na strachu, závisti a podobných nízkých energiích. A čím nižší energie ze svého života odhazuje a propouští jako odžité, tím volněji stoupá po úrovních vědomí vzhůru.

Všechna ta slova jako láska, nenávist, vděčnost, pohrdání, zlost, radost a tisíce dalších v sobě nesou energii. Každý máme spoustu zkušeností, jak rozdílné je naše vnímání, když jsme na vrcholu blaha a když naopak spadneme na emoční dno.

Vědomý člověk se z onoho pomyslného dna odrazil vzhůru a díky své pozornosti ke svým pocitům a myšlenkám doslova zažívá nové a nové vibrace, nové a nové varianty prožitků a zkušeností. 

Vědomý člověk si uvědomuje, co se v něm odehrává. I kdyby ještě pěkně postaru podlehl nějaké emoci (třeba jej někdo naštve), velmi rychle si to uvědomí. Uvědomí si reakci svého těla, svých prográmků. Možná si to uvědomí až ve chvíli, kdy se zklidní, ale uvědomí si to. Nehodí svůj vztek na onoho člověka, jenž ho vystresoval. Vědomý člověk si uvědomuje, že si tuto situaci do života přitáhl sám svým vlastním nastavením. Svou energií. Svou vibrací. Že jeho vnímání této situace naprosto přesně odpovídá prográmkům uloženým v jeho těle.

Vědomý člověk i to zdánlivě negativní přijímá se stále větším pochopením. Tím tomu dává vyšší energii přijetí a doslova se odpoutává od nízkovibračních prožitků. Nízké vibrace strachu a odporu přestávají být součástí jeho osobnosti. Energie může jeho životem a tělem proudit bez odporu, protože každá zdánlivě negativní situace je přijímána jako skvělá příležitost, jak poslední zbytky odporu rozpustit a již je nemuset prožívat jako odpor. Vědomý člověk s ničím nebojuje. 

Energie PŘIJETÍ doslova vymazává z prožitků energii ODPORU. Tělo se přesouvá do vyšších vibrací a díky tomu člověk stoupá po úrovních vědomí do stále vyšší energie lásky, klidu, harmonie...

Vědomého člověka nemůžete ničím naštvat, protože energie naštvání nebo dokonce vzteku či hněvu je příliš vzdálená jeho aktuální energii. Čím pozornější totiž byl ke svým nízkým náladám, tím méně je v sobě posiloval a povzbuzoval. Dělal pravý opak. Doslova je rozpouštěl v energii přijetí a lásky.

Jako byste jeli po energetickém eskalátoru vzhůru do klidnějších vod a bylo stále obtížnější vás stáhnout zpátky dolů. Proč byste se vraceli do toho bahna, když nahoře je tak krásně? V bahně jste o tom neměli ani ponětí, ale jak se jednou rozhodnete v něm nepřebývat, už se do něj ztěží vrátíte. Není důvod. Ve vyšších energiích je mnohem více světla, mnohem více dobrých pocitů, mnohem více lásky k čemukoliv, co život přináší.

Odpadá ego, které by mohlo rozdělovat na dobré a zlé, na lepší a horší, na to chtěné a odmítané. Přibývá úžasu nad prožitkem, nikoliv omámení názorem nebo pohlcení strachem. Strach žije v bahně. V čistých vodách už na vás nedosáhne. 

Čím více si uvědomujete reakce vašeho těla, vaší osobnosti, tím více rozpoznáváte, že nejste onou osobností. Že nejste člověk se jménem, obličejem a tělem z masa a kostí. Nejste ani vlastnosti onoho člověka. Jste energie, která tímto tělem proudí. Která jeho nastavení a schopnosti či smysly využívá k prožívání života.

Nejsme tím, kdo něco prožívá. Jsme oním prožitkem. Jsme oním PROŽÍVÁNÍM. Energie prožívání je všude a prožívá nespočet různých forem. Prožívá sebe sama nejen skrz lidi a jejich těla, ale i skrze zvířata, rostliny, stromy a dokonce i skrze zdánlivě neživé prvky či předměty.

Vesmír je obrovské pole částic světla, které nesou různé funkce (informace) a mají různé frekvence (vibrace). Některé vibrace vnímáme očima jako barvy, jiné ušima jako zvuky apod. Většinu částic ale senzory lidského těla nevnímají vůbec. Čím více si uvědomujeme tuto neuvěřitelnou hru vibrací, tím více úžasu nad ní můžeme zažívat. Vše je v dokonalé souhře.

Stačí si život užívat se vším, co přináší. Nevnímat jej s odporem, nelibostí či v negativních emocích. Tím jen brzdíme energii života v našem těle. Naše vnímání je tím pak ovlivněno a na toto nízkovibrační energetické rozpoložení reagují naše emoce a myšlenky. Nevnímáme život jako dokonale fungující stroj, v němž je vše dokonale propojené, ale prožíváme svou oddělenost a pocity nedostatku, chtění, zloby apod.

Vědomý člověk plynule opouští prožívání nízkých emocí jako něčeho nechtěného a odmítaného. Přijímá vše bez odporu. A užívá si cestu, na které plynule opouští nízké vibrace a přesouvá se do vnímání života v úplně jiné energii, než jakou zažíval dosud.

Uvědomuje si, že vše je dobré a geniální. Že i negativní zkušenosti (které už jako negativní nevnímá) měly ohromný význam, protože právě díky nim si nyní může vychutnávat nové energie. Vnímá onen vibrační rozdíl a žasne. Život je jiný. Život je naplněný láskou ke všemu, co do něj přichází...