Špatně spíte a nevíte si s tím rady?

Pro řadu lidí je spánek činností, která se děje tak nějak automaticky. Často jej vnímají jako něco skoro až obtěžujícího. Kdyby nemuseli spát, byli by přeci mnohem produktivnější... Mají pocit, že čím méně toho prospí, tím více toho stihnou.

Spát jdou zpravidla až ve chvíli, kdy je tělo doslova donutí. Až když padají únavou. Až když se jim oči samy zavírají. Nebo když dokonce už usnuli třeba u televize, tak to vnímají jako nejlepší signál, přesunout se konečně do postele... 

Jindy je onou motivací, jít spát, brzké ranní vstávání do dalšího náročného dne. Před spaním tak mnozí mají plnou hlavu úkolů a starostí, které je během rozlítaných dnů pronásledují. Jsou zahlceni problémy a není proto divu, že místo toho, aby ke spánku ulehli v klidném rozpoležení, v hlavě jim kmitají tisíce nepokojných myšlenek. Nějaký spánek je v podstatě nezajímá, protože oni už žijí dalším dnem, kdy toho musí tolik stihnout...

Život nás ale nenechá přehlížet to podstatné věčně. Pokud ignorujeme signály těla nebo vlastní pocity, život si najde svou vlastní cestu, jak nás přimět přehodnotit náš přístup.

Jsme tak zaujati všemi těmi problémy, že spánek řešíme až ve chvíli, kdy také on představuje problém. Kdy nemůžeme další a další noc usnout nebo jsme i po probuzení bez energie. Ani tehdy se mnozí nezačnou ptát, co by měli dělat jinak nebo lépe. Jdou dál, dokud to jde.

Svou dosavadní nevšímavostí k vlastním pocitům a myšlenkám ani nemohou jinak. Sami se tak naprogramovali. Neučili se všímavosti. Učili se sami sebe přehlížet a ještě se na své tělo zlobit, že nespí... Nechají to dojít až k vážné disharmonii, takže si opět mohou dělat své oblíbené starosti, i když tentokrát už konečně sami o sebe. 

Věnovat se svému zdraví a duševní pohodě dříve, než nás k tomu donutí okolnosti, to je velká výhra. Neřešíte problémy, které jsou často jen uměle vytvořené strachem, ale sami sebe a svou radost, vitalitu, zdraví... Žijete jiný život, protože jste pochopili, že život je energie, kterou prožíváme. To je život. Není to další odškrtnutý úkol ani dosažená meta. Je to energie, kterou žijeme každý den.

A pokud jsme denně pod tlakem, špatně spíme, máme hlavu plnou starostí, pak život zbytečně protrpíme. Tedy odžijeme je v nízké energii, kde se daří onomu věčnému spěchání, nenaplněným touhám, všem těm snahám, lpěním, úsilí, boji apod. Přitom můžme žít v energii klidu, nadhledu, pohody, lásky, vděčnosti atd. Opravdu to není lákavé?

Přitom k tomu často stačí málo... Změnit přístup! Mít na prvním místě sebe - ve smyslu péče. Pečovat o sebe a pak v této opečované pozici vyrážet do života a plnit třeba i pracovní nebo rodinné povinnosti. Okolnosti života mohou být podobné - startovní pozice je však úplně jiná. Celý život je rázem jiný. Byť klidně "jen" na úrovni pocitů a našeho vnímání. Kulisy se nutně měnit nemusí. Stačí změna naší energie, přístupu, pozornosti...

A spánek? Ten je rázem sladkou odměnou, jak načerpat energii do dalšího dne, kdy o sebe a svůj život budete opět s láskou pečovat. Kdy opět budete prožívat další naplňující den. Už nebude naplňován starostmi a problémy. Těmi se rádo krmí rozdováděné ego. Nám ale jde o prožívanou energii. A tu si už tak snadno nenecháme srážet do potíží nebo únavy.

Co nás dříve unavovalo nás dnes obohacuje. Jsme plni energie jenom proto, že jsme změnili přístup k životu. Chceme si jej užít v radosti a jsme mnohem vnímavější sami k sobě. Všímáme si, co nám energii bere a co nám ji dodává. 

A spánek? Opravdu má někdo pocit, že nás o něco ochuzuje? Ve spánku naše tělo regeneruje. Čím větší chaos jsme v našem těle dopustili, tím větší úsilí to naše buňky stojí, aby to daly vše do pořádku. Nedává přeci smysl je obírat o drahocenný čas, když dělají tak důležitou práci. Naopak jim ten čas dopřejme.

A to se to pak panečku usíná, když si uvědomujete, že spánkem nepřicházíte o čas na jiné činnosti, ale získáváte více vnitřní síly a energie, aby tělo mohlo dobře fungovat. Abychom mohli vnímat život z vyšší sféry, než je energie únavy. Žít jej z pozice vnitřního naplnění...

Ono takové dobře vyspalé tělo i k těm starostem pak přistupuje úplně jinak. Jsme totiž vnímavější, co se v nás odehrává. Už tak snadno nedopustíme, abychom sami sebe ničili. Abychom před spaním řešili všechny problémy světa, když právě před spaním je žádoucí, hodit se do klidu... Vnímat svůj dech. Vnímat sebe sama. Vnímat unavené tělo a pociťovat vděčnost, že nám slouží. Že se samo postará o svou regeneraci. A po nás se nechce nic víc, než mu dopřát klid.

Je to stejné, jako byste měli třeba tržnou ránu na ruce. Když to budete zběsile řešit a urychlovat hojení, jen to budete zhoršovat. Když ale svému tělu dáte důvěru, že ránu samo zacelí, udělá to. Rána se zahojí. Tělo to umí. Umí zahojit vnější i vnitřní rány. Ty viditelné i ty, které nevnímáme. Jediné, co opravdu potřebuje, je klid. Dopřejte mu klid... Tedy, pokud nemáte na práci skutečně něco důležitějšího...