Zpomalte! Nic víc nepotřebujete…

Nadpis tohoto příspěvku zahlédne spousta očí. Podvědomí těchto lidí bleskově vyhodnotí, zda jde o téma hodné jejich pozornosti, nebo nikoliv. V onom bleskovém vyhodnocení se projeví vnitřní nastavení každého čtenáře. Vtip je v tom, že se toho odehraje mnohem více...

Může totiž proběhnout často nevědomý "soud" nejen na téma "číst / nečíst", ale rovnou i na téma nadpisu článku, tedy "zpomalit / nezpomalit". Nevědomky se tak můžete utvrdit, že tématu "zpomalení" se nechcete věnovat.

Jakmile vnitřně něco odsouhlasíte nebo odmítnete, programujete tím sami sebe do budoucna...

Pokud při listování internetem vybíráme to, co nás může vnitřně OBOHATIT, nebo třeba potěšit, vzdělat, inspirovat apod., je to skvělé... Naši mysl tak učíme, aby se chovala tímto PROSPĚŠNÝM ZPŮSOBEM.

Pokud ale na internet spíše UTÍKÁTE, aby zaplnil naši aktuální vnitřní prázdnotu, můžete být náchylní spíše k tomu, abyste příspěvky SOUDILI. Jelikož se to děje často v bleskové rychlosti, nemusíte mít ani ponětí, že zatímco vydatně scrollujete, váš vnitřní soudce zvládá odmítat či odsuzovat desítky témat. Nevědomky tak v sobě krmíte energii odporu vůči tomu, co vám život servíruje...

A jak už víte z mých příspěvků, zažívat NEGATIVNÍ ENERGII z jakéhokoli důvodu je něco, čím škodíme především sami sobě...

Jinými slovy, nevědomky pak odmítnáte prožívat přítomný okamžik v radosti, klidu a pohodě. Doslova se koupete v nižších vibracích posuzování, kritiky a odsuzování. V této nízké energii se jednoduše nemůžete cítit dobře. Ego vytváří dojem, že odsuzovat je fajn, ale jen proto, aby se nasytilo vaší energií... Pro vaši životní sílu je to ale zbytečná brzda, kterou ve svém těle vytváříte a kterou tak budete muset prožívat i v budoucnu...

Ze zdánlivě obyčejného brouzdání tak můžete být energeticky pěkně dole, aniž byste chápali, proč. Lidé si neuvědomují, jak je toto nevědomé chování ovlivňuje. Nejenže jejich autopilot ignoruje vše, co pro ně může být užitečné a naopak vybírá témata hodná jeho soudů, ještě takto lidem bere životní energii.

Zdánlivě nenápadné glosy typu "trapný", "blbost", "pitomci", "zloději", "ubožáci" apod. jen posilují vaši vnitřní nespokojenost. Není to o příspěvcích na internetu. Ona NESPOKOJENOST je vaše energie, která se díky těm příspěvkům může PROJEVIT. V minulosti jsme ji v sobě vykrmili a nyní volá po dosycení.

Ve spěchu si člověk nestihne ani všimnout, co vše se v něm odehrává. Pro všechny ty vnější podněty nestíhá vnímat svůj vlastní vnitřní svět. A přitom tam se ve skutečnosti děje to zásadní. To zásadní pro náš PROŽITEK SPOKOJENÉHO ŽIVOTA...

Proto je tak důležité pěstovat umění ZPOMALIT. Je to až šokující, že se musíme znovu učit to, co nám je ve skutečnosti přirozené. Naučili jsme se spěchat a nyní se neumíme vrátit ke své přirozenosti.

Rozhodně se to ale vyplatí. Především na VNITŘNÍM POCITU. Konečně pro vás začne být důležitý. Začnete jej více a více vnímat. Nejde jen o vnímání toho, co se děje na internetu, zásadní je naše všímavost k tomu, co se děje v nás.

Vnímat onoho vnitřního soudce a běh myšlenek. Všímat si pocitů a emocí, které se v nás probouzejí. Všímat si svého těla, jestli náhodou na to vše nějak nereaguje. Ať již třeba vnitřními tlaky, tak i tím, jak v dané chvíli sedíme či ležíme. Zda se náhodou nekroutíme, nebo zda nějaká část těla nevolá o pomoc, protože ji divně mačkáme, křížíme atd. 

Pokud budeme sami sebe ignorovat a nevšímat si těchto drobných signálů, život nám bude muset jednoho dne dát pohlavek, který již naší pozornosti NEUNIKNE. Jenže pak může být pozdě. Stojí ten neustálý spěch za to? Dovedeme zpomalit dříve, než "přetáhneme strunu"?

Nebo prostě "není čas"...?