Spousta lidí působí dojmem, že absolutně rezignovali na svůj vlastní život. Nemají snahu s ním cokoliv dělat, prostě jen odevzdaně čekají, co se jim postaví do cesty. 

Patříte k těm lidem, kteří vnitřně cítí, že by jejich život měl probíhat jinak? Lépe? Změnu byste uvítali, ale v podstatě to považujete za nemožné, protože nevidíte cestu?

Při sledování médií propadáte pocitu, že ten svět je pořád horší a horší?

Těžko hledáte slušného slova pro vyjádření svých pocitů z "té dnešní doby"?

Mně osobně velmi pomohlo si uvědomit, že veškeré naše hodnocení probíhá formou myšlenek. Z nich pak máme nějaký pocit a naopak. Neustále nám hlavou něco "běhá". Ať už byla minulost jakákoli a budoucnost  nás čeká taková nebo maková, pro každého z nás je ROZHODUJÍCÍ, CO SI O TOM MYSLÍME. 

Není náhodou úplně jedno, jak minulost proběhla? Ona skutečně "proběhla". Proč se po ní pořád ohlížet a něco si o ní myslet? Je pryč. Proběhla a život jde dál. Odehrává se právě teď. Proč místo života právě teď koukat po něčem, co proběhlo? Proč koukat po něčem, co ještě ani nepřišlo?

Ego nás rádo krmí myšlenkami, které nás od života odvádějí. Nedopřeje nám chvilku klidu. Abychom si náhodou neužívali přítomnost, hází nám názory o minulosti nebo obavy o budoucnost. Necháme si tím kazit náladu a život plyne...

Když si člověk začne svých vlastních myšlenek více všímat, nestačí se divit, čím se nechává krmit. Stačí mít trochu blbou náladu a hned toho mysl využije a už to tam sází... Není to ale tak černé. Naopak. Vyplývá z toho jednoduchý recept na spokojený život. Udržovat v sobě radostné a pozitivní myšlenky. Věnovat pozornost tomu, co pěkného můžeme zažívat právě teď. Co můžeme zahrnout naší pozorností, která nebude tentokrát o posuzování, ale o přijímání. Přijímat vše takové, jaké to je. Sebe, druhé lidi, život... 

Pro ego je to šok a snaží se to bojkotovat. Vytahuje minulost, jenže ona už tu není. Může se objevit leda tak v naší mysli, pokud ji z té mysli vytáhneme. Nebo ji můžeme pustit k šípku a brát život tak, jako bychom se znovu narodili. Jako bychom právě dnes začali nový život a mohli si svobodně vybrat, jak s ním naložíme. Však ona si i ta mysl zvykne přemýšlet o tom, co by nás vlastně potěšilo, co by nám prospělo k lepšímu pocitu. 

Kdo to vyzkouší, najde v tom postupně zalíbení. Zažije po těle pocity, které nezná a které za to stojí. V člověku pak roste láska k čemukoliv, co mu přijde do života. Protože si do něj zve především to, co v něm skutečně chce mít. A co vy v něm chcete mít vy? Zamysleli jste se vůbec někdy nad tím? Zkusili jste v sobě najít sílu pro pozitivní pohled na život? Stojí to za to...

ANCHOR_TOP_TITLE

Tento web využívá cookies

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ vyjadřujete souhlas k zapnutí všech cookies. Zobrazit podrobnosti

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Zobrazit podrobnosti