Změnit svůj život k lepšímu jde snadněji, než se může zdát

Spousta lidí působí dojmem, že absolutně rezignovali na svůj vlastní život. Nemají snahu s ním cokoliv dělat. Chtějí něco změnit, ale zároveň se toho bojí. Jedou si stále dokola ve svém vyšlapaném kruhu a mají strach, že při jakémkoli vybočení ze stereotypu dostanou od života facku.

Přitom jejich ODEVZDANOST není ve své podstatě nic špatného. Potíž je v tom, že je provázena strachem a odporem k tomu, co život přináší. Vnímají život s nelibostí. Zabydleli se v jeho negativním hodnocení a v této nízké energii netuší, že život nabízí také vyšší energie. Tedy energie, kde jsou špatné pocity nahrazovány těmi pozitivními.

Pozornost těchto zklamaných a odevzdaných lidí směřuje na vše, na co se dá ukázat prstem a nejlépe to odsoudit a zkritizovat. A tak soudí a posuzují a hned je jim o něco lépe. Kdykoliv něco označí za špatné, připadají si sami před sebou jako ti lepší, dobří, rozumní, hodní... A svět venku? Ten je ten špatný a zlý.

Vnímají svět skrz svůj omezený pohled. A dokud tento pohled nezmění, nemohou vidět nic jiného. Přitom stačí častěji otáčet hlavu na to pěkné, co život nabízí. A to zdánlivě špatné a negativní přestat ODSUZOVAT. Přestat tomu dávat energii ODPORU.

Přestat v sobě krmit negativní energie a tvářit se, že nejsou naše, že patří tomu světu venku, na který ukazuje prst. Otočit svou pozornost dovnitř. Na sebe. Na své pocity. Na své myšlenky. Zasadit v sobě semínka toho pěkného a pak o ně pečovat. Pečovat o ně svou pozorností, která nebude plná strachu, odsuzování a posuzování, ale PŘIJETÍ.

Jakmile život přijmeme takový, jaký je, ožijeme. Je nám hned lépe. 

Jakmile sami sebe přijmeme takové, jací jsme, dáváme prostor zcela novému vnímání našeho vlastního života. Odpadá potřeba se s druhými porovnávat nebo je soudit. Můžeme si dál žít svou ODEVZDANOST, ale bez NEGATIVNÍCH EMOCÍ. Ty nám v ničem neprospívají. Není třeba je dál krmit. A není třeba s nimi ani bojovat. 

Važme si vlastního života. Je to dar.