Zkuste si všimnout jedné věci. Jak často přemýšlíme o tom, co nechceme? Nechci přijít pozdě. Nechci dostat špatnou známku. Nechci se ztrapnit. Nechci hádku. Nechci prohrát.
Osobní rozvoj:
- Chcete reportáž z místa neštěstí? A co takhle z místa štěstí?
- Život se s vámi nemazlil?
- Režírujete si svůj život sami, nebo hrajete komparz v jiných příbězích?
- Velké poděkování škole, jak skvěle nás připravuje pro život
- Zpomalte! Nic víc nepotřebujete…
- Jak změnit druhé lidi, aby se chovali lépe?
- Nemůžete to změnit? Tak to přijměte!
- Jste zdraví? Skvělé, tak si to prožívejte!
- Vděčnosti není nikdy dost
Zkuste si všimnout jedné věci.
Jak často přemýšlíme o tom, co nechceme zažít?
Nechci přijít pozdě.
Nechci dostat špatnou známku.
Nechci se ztrapnit.
Nechci hádku.
Nechci prohrát.
Naše mysl se často soustředí právě tam.
Na to, čemu bychom se chtěli vyhnout.
Jenže pozornost je energie.
A kam ji dáváme, tam roste náš prožitek.
Je rozdíl mezi tím:
„Chci dorazit v klidu a včas.“
a „Hlavně ať nepřijedu pozdě.“
„Chci mluvit s jistotou.“
a „Doufám, že se nezakoktám.“
„Chci hezký vztah.“
a „Nechci další hádky.“
Slova jsou podobná.
Směr je jiný.
Nejde o to být naivně pozitivní.
Nejde o to popírat problémy.
Jde o to všimnout si, kam se obrací naše pozornost.
Když si toho všimneme, máme možnost malého posunu.
Ne obrovské změny.
Jen jemného přesměrování.
A někdy právě ten malý rozdíl
mění celý pocit z toho, co prožíváme.
