Síla pozice nezaujatého pozorovatele

(Ukázka z první kapitoly "Klíče k naplněnému životu".)

Abychom nepodléhali emocím, filtrům a nálepkám, je žádoucí si UVĚDOMOVAT, jaké myšlenkové pochody v nás probíhají. Umět zpomalit a nenechat ten proud myšlenek svévolně téct, ale VŠÍMAT SI, jestli nás tahá do klidu a pochopení, nebo naopak směrem dolů do hodnocení, odsuzování, do minulosti, do odporu, do strachu apod. 

Postupně se naučíme NEZTOTOŽŇOVAT SE s myšlenkami, které produkuje mysl. Více je POZOROVAT než s nimi neustále souhlasit. Oddělit se od nich. Hrát roli NEZAUJATÉHO POZOROVATELE. 

Co to v praxi znamená?
Jdete po ulici a koukáte po lidech. Mysl předhazuje hodnocení podle Vašich unikátních zažitých nálepek. Zkuste se vrátit třeba jen pár minut zpátky. O čem jste přemýšleli? Jak jste ony lidi hodnotili? Co Vás na nich zaujalo? Co se Vám na nich líbilo a co jste naopak odsoudili? Hodnotili jste, jací asi jsou, přestože je neznáte a viděli jste je pouze na okamžik? 

Podstatou tohoto pozorování je uvědomit si, že tato hodnocení jsou hrou našich starých nálepek. Všimněme si, že je v sobě máme a pracují. Učme se být člověkem, který druhé potkává, vnímá, ale bere je takové, jací jsou. Nemá potřebu je HODNOTIT. Může je směle pozorovat, vnímat rozdíly mezi lidmi, ale nehodnotí, co je dobré a co špatné, kdo se oblékl pěkně a kdo nevkusně, kdo má lepší účes a kdo horší, kdo se tváří nepřijatelně a kdo krásně…

Pokud Vás článek zaujal, téma rozvíjím v "Klíči k naplněnému životu" v kapitole č. 1 - Pozorovatel.