Ptáte se: Proč jsem bez energie a chuti do života?

Vaše otázka: "Jsem věčně bez energie a chybí mi chuť do života. Nechci popisovat svůj běžný den nebo týden, potřebuji spíš nějaký univerzální návod, nebo si něco uvědomit, co mi pomůže tu energii získat zpět. Prostě normálně fungovat a necítit se unaveně, ustaraně, sklesle… Napadá vás k tomu něco?"

Odpověď:
Není podstatné, co jsme kdo v životě zažili, ale jak jsme to vnímali. A pokud jsme to brali s nelibostí, vykrmili jsme v sobě NELIBOST. Ta je nyní aktivní a kecá nám do všeho možného… Kde to jen jde, tam sází svá semínka nelibosti, jen aby postupně rostla. 

Nevědomý člověk pak vůbec netuší, že když něco v nelibosti pronese nebo to prožívá ve formě myšlenek, že tomu dává svou životní energii a ono to díky ní dál roste. A tak lidé jdou životem a ona nelibost si vyhledá vždy nějaké své téma, na kterém cítí šanci, že ji vykrmíte. Je pak úplně jedno, čeho se ona nelibost týká. Je to zkrátka nízká energie odporu k tomu, co vnímáme.

Můžete tento svůj pocit svádět na druhé, můžete to svádět na osud, na život, na partnera, na děti, na kohokoliv nebo na cokoliv. Je to vaše nelibost a pěstujete ji vždy, když ji cítíte a prožíváte ji v nelibosti. 

Kdybyste své pocity milovali, nelibost by to zničilo. Nemohla by být nelibostí, protože byste ji nekrmili stejnou vibrací nelibosti, ale láskou. Z toho má hrůzu. Proto vaši pozornost odvádí jinam, abyste si neuvědomovali, že jde o vaši nelibost. Že je ve vás. Že žije ve vašem těle, ve vašem energetickém poli a skrz tělo se projevuje. 

Vtip je v tom, že ji ke spokojenému životu nepotřebujete. Zní to logicky, že? Pokud chceme žít spokojený život, pak nedává úplně smysl, pěstovat nelibost. Může být vaší drobnou součástí, ale nesmí být krmena příliš, aby vám nepřerostla přes hlavu. 

Proto je dobré si uvědomit, že jakoukoli nelibost s čímkoli lze umenšovat právě tím, že si ji uvědomujeme. Že si všimneme, jak volá po naší energii, aby nás tahala dolů. Že se chová jako parazit nebo plevel. Jen s tím rozdílem, že je v tom parazitování tak úspěšná, že kdykoliv ji navnímáte, ukáže prstem na někoho jiného. Na viníka. 

Označí někoho nebo něco a přesvědčí vás, že právě ono něco nebo onen někdo je příčinou toho, že cítíte nelibost. Vy jí věříte, protože je vaší součástí. Nevíte, že to je parazit, myslíte si, že to tak zkrátka je.

Kdykoliv se vám něco nelíbí, krmíte svou nelibost. Není to úplně radostný prožitek. Nebýt nelibosti, cítili byste se mnohem lépe. Jenže vy ji v sobě máte, tak holt musíte prožívat život s nelibostí. Jistě se mnou budete souhlasit, že byste se jí rádi zbavili, ale netušíte, jak do toho. Dokonce i onu nelibost cítíte s nelibostí, tudíž nějakou část své osobnosti nemáte rádi. Trpíte pak právě tímto odporem k tomu, co vnímáte, prožíváte, cítíte… 

Nelibost nás přesvědčuje, že stačí změnit okolnosti nebo lidi okolo a budeme cítit klid. Je to samozřejmě lež. Jasně, občas to skvěle funguje. Když nás někdo pochválí, cítíme se lépe. Necítíme nelibost. Když s námi někdo souhlasí, respektuje nás, miluje nás, zbožňuje nás… 

Tam rázem nelibost necítíme, i když i tam se kdesi na pozadí umí ozývat ve formě různých pochybností, domněnek a strachů, zda tyto skvělé pocity budeme zažívat i v budoucnu. Nebo ve formě nelibosti, proč nás stejně neuznává také někdo další, od koho bychom to čekali nebo vítali. Variant je spousta a pokud v sobě nelibost máte, vždy si najde způsob, jak se vykrmovat i tam, kde je zdánlivá spokojenost, radost či dokonce láska.

Jakmile se životem zápasíme a bereme nelibost jako něco nežádoucího, o to víc se v životě snažíme nebo se naopak na život zlobíme. Jsme zkrátka v režimu "bojuj nebo uteč", jenž má spoustu variant. Vždy ale vykrmuje naše nízké vibrace odporu a strachu, zatímco my vnitřně vnímáme, že bychom raději žili v radosti, klidu, pohodě, vděčnosti či spokojenosti. 

Co tedy s tou nelibostí dělat, abyste život nevnímali s ní, ale bez ní?

V prvé řadě si stačí uvědomit, že kdykoliv cítíte nelibost, je to vaše energie. Můžeme ji nazvat také odporem, nesouhlasem, strachem, kritikou, křivdou, zradou apod. Projevuje se v mnoha formách. Zásadní je si všímat, jak se cítíte. Všímat si, kdy jste pozorností jinde, než u vlastních pocitů. Protože zatímco něco řešíte, uvnitř se nějak cítíte. A my pak řešíme a řešíme a nevnímáme, že se nějak cítíme. 

Tam je ten "zakopaný pes", protože naše pocity jsou prostor, kde můžeme něco změnit. Prolhaného kolegu nezměníte, ale svůj vnitřní pocit můžete. Stačí přijmout, že život se odehrává a není třeba neustále hodnotit, co v tom životě je dobré a co špatné. Neřešit, co byste rádi zažili jinak. Neřešit, co by kdo měl udělat jinak, než jak to udělal. Neřešit, ale vnímat bez negativního hodnotí. Jen vnímat, že se to děje, nějak to probíhá, něco je řečeno… Nereptat, zda je to super nebo hrozný. 

Když zazní v rádiu písnička, která se vám nelíbí, nemusíte ji hned odsuzovat. Jen si uvědomit, že s vámi nesouzní. Nechat ji žít, aniž byste ji pomlouvali, snižovali, odsuzovali atd. To platí o všem. Nelíbí? Neřeším… Je to jen prográmek, zkušenost, která se chce vykrmit a být potvrzena. Je to ale energie odporu a nelibosti, a proto si stačí uvědomit, že se probudila v nás a nevykrmit ji. Přestat s ní konečně souhlasit a říci si, že se této potřeby vzdáváte. Že nepotřebujete něco kritizovat. Že to necháte takové, jaké to je. 

Pokud vám život připadá těžký, složitý, nespravedlivý nebo mu dáváte jiné negativní přívlastky, jsou to jen a jen vaše názory, které si v sobě nesete a s každým takovým prožitkem je v sobě držíte i pro časy příští. Můžete v tu chvíli procítit radost, že si svých nízkovibračních emocí všímáte. Neprožívat nelibost, ale úžas, že jste si toho všimli.

Pak těm nízkým vibracím odporu dáte lásku, přijetí, pochopení, pozornost bez negativního hodnocení a odporu, tedy vysokou vibraci. To samé najednou vnímáte s větší a větší lehkostí, protože nekrmíte svůj odpor, svou nelibost. Už takové situace nejsou tak tíživé, protože jsou pozvedány na vyšší emoci. Směrem od nelibosti k vnitřnímu klidu. Od negace k radosti. Od vzteku k vděčnosti apod.

Nebo je tu druhá cesta. Pěstujte to, co vás povznáší. Dávejte do všeho, co děláte, více lásky, radosti, klidu, pochopení, vděku, trpělivosti... Uvědomte si, kde jste neklidní a dejte tam trochu toho nadhledu. Dopřejte si klid. Dopřejte si zpomalení. Dopřejte si nebojovat se vším, co usiluje o vaši energii. Co vás chce okrást o pozornost a přikrmit ve vás nějaký odpor k čemukoliv, co život nabízí.

Jakmile vaše nelibost nebude mít dostatek energie, postupně vám vyšumí ze života. Nebude už nic, co byste vnímali s nelibostí. Protože si uvědomujete, že vás jen tahá dolů. Není důvod, aby vás něco tahalo dolů. Ať je svět kolem nás takový, jaký je, nemusíme kvůli tomu ve svém vnitřním světě zažívat nelibost.