Proč se tolik lidí nechá masírovat negativními médii?

Kdo chce se svým životem něco udělat, ten dříve či později dojde k jednoznačnému závěru - mám-li se cítit dobře a žít šťastný spokojený život, je třeba velmi uvážlivě volit, čemu budu věnovat SVOJI POZORNOST. Jinými slovy, co na sebe nechám "PŮSOBIT".

Když se v televizi podíváte na svou oblíbenou komedii, nepochybně ve vás vzniknou docela rozdílné reakce, než když si pustíte třeba večerní zprávy. Spousta diváků večerních zpráv je tak silně zabydlena v nízkých energiích strachu, že si ani neuvědomují, jak jejich tělo na zprávy reaguje. Už samotnou znělkou či upoutávkou se doslova rozechvějí jako hladový pes, jenž vytušil, že mu páníček na misku nasype granulky...

Čím více azylu poskytujete ve svém životě nízkým emocím strachu, tím více jste vzdálení uvědomění, jak vás ovlivňují. Jak ovlivňují vaše vnímání. Jak ovlivňují vaše myšlení a celkově prožívání života i poté, co se od zpravodajské masírky přesunete k jiné činnosti.

Pravidelný hltač zpravodajství nemá ani sílu si všimnout, že je mu při sledování zpráv hrozně. Že je napnutý, naštvaný, podrážděný a vystrašený. Netuší, že dokonale krmí své ego a jeho hru na hodné a zlé lidi, díky níž má neustále co hodnotit, srovnávat a kritizovat. Je tak zaujat děním ve světě, na silnicích, na burze, v politice apod., že absolutně nevnímá, co se odehrává v jeho vlastním těle.

V určité fázi už si člověk začíná nenápadně všímat, že si do života pouští spoustu negativity. Už je tím vším tak obtěžkáaý, že postřehne, že jej to začíná velmi tížit. Ne vždy ale musí nutně sebrat sílu s tím něco dělat. Energie dál volají po nakrmení a odstřihnout je od pravidelné dávky nízkých vibrací chce trochu kuráže. 

Zajímavý úhel pohledu na tento fenomén nabízí například David R. Hawins v knize "Pravda versus nepravda".

Pracuje v ní s úrovněmi vědomí. Každý jsme na nějaké úrovni podle toho, nakolik náš život ovládá vztek, sebelítost, žárlivost či například sebeláska, radost apod. Zlomovým bodem na tisícové stupnici je hranice 200. Jakmile se nad ni přenesete, je váš život o poznání lepší, než pod touto hranicí.

Detaily najdete v Hawkinsových knihách, nicméně jsem vás chtěl alespoň uvést do této problematiky, abyste dobře porozuměli následujícímu citátu: 

"Pod úrovní 200 je jedinec pod vládou kolektivního pole vědomí, z něhož se teprve musí vyvinout jedinečný, osobní, duchovní éterický mozek. Děje se tak pouze tím, že rozvíjí používání svobodné vůle. Tím se postupně dostává nad kritickou úroveň 200. Aby se vysvobodil z dominance kolektivního pole vědomí, potřebuje mnohdy přímo hrdinské úsilí, jež často za určitých okolností zahrnuje až drastická rozhodnutí vůle."

Pokud se chcete vymanit ze spárů "kolektivního pole vědomí", je třeba se více zabývat sami sebou. Svými pocity, svými myšlenkami, svým jedinečným životem... Vnášet do něj více vděčnosti, radosti, lásky a pochopení.  Směrem k sobě i směrem k druhým lidem.

Jinými slovy: věnovat se více činnostem, při nichž je vám dobře nebo dokonce skvěle. Spojovat takové činnosti s pobytem venku, s pohybem, zdravým životním stylem, s dalšími lidmi, s nimiž jste na podobné vlně atd.  Vnímat, že děláte něco užitečného, že energie proudí. Že večer usínáte s pocity naplnění a ráno se probouzíte s pocity radosti, jak se svým dnešním dnem opět naložíte.

Vnímáte jej totiž jako dar, o nějž je třeba pečovat. Ne si jen tak odevzdaně sednout před bednu a tam svou energii poslat přefiltrovanou přes všechen ten strach, vztek a podrážděnost. Važte si svého života a žijte jej. Možná jste dosud ani neochutnali, jaké to vlastně je. Máte o životě úplně jinou představu. Vnímáte jej jako věčný boj a bojíte se, že prohrajete. Vy jste svůj život ale už dávno vyhráli. Máte jej, žijete jej. Tak se nebojte a užívejte. Vše jednou skončí a je škoda litovat promarněné šance na život...