Proč je lepší si neprosazovat svůj názor?

Lidé často velmi silně lpí na svém názoru. Jsou kvůli němu schopni šílených věcí. Hádají se kvůli němu, odsuzují druhé nebo sebe, srovnávají, kritizují a navrch se ještě i CÍTÍ podle toho, nakolik jsou jejich názory na život okolím přijímány či nikoliv. 

NÁZOR je v podstatě pouto, k němuž jsme připoutáni. A čím více názorů máme, tím více pout si sami na sebe instalujeme. Máme pak daleko k nespoutanému prožívání života, protože jsme se ztotožnili se spoustou názorů.

A každý ten názor, postoj nebo přesvědčení se čas od času ozve, aby dostal energii. Aby mohl dál žít, potřebuje právě tu energii, která naším tělem vesele proudí a díky níž například pracují naše orgány. Díky níž je naše tělo živé. Bez této energie tělo umírá.

A jak si tak tato životní energie vesele proudí naším tělem, naráží na tyto názorové a postojové filtry. My pak život vnímáme skrz tyto filtry. Čím víc filtrů, tím komplikovanější a omezenější vnímání.

A pokud jsme díky nějakému tomu filtru zažili někdy velmi silnou negativní emoci, vytvořil se doslova energetický uzel. A život jde dál a dál, jenže občas o tento uzel zavadí. Jednou ve formě vzpomínky, jindy ve formě nové situace, která je tímto uzlem ovlivněna. 

Dobrou zprávou je, že pokud si začneme všímat, jak naše tělo na různé situace reaguje, můžeme tyto uzlíčky rozmotat. Tedy pokud k nim přistoupíme s láskou a pochopením. Jestliže bychom na ně reagovali negativně, jen tím daný uzel ještě zvětšíme. Pokud onomu bolavému a negativnímu dáme lásku a pochopení, pak v této energii to nemůže být nadále bolavé a negativní... 

Pokud třeba potkáte na ulici člověka, jenž vám v minulosti velmi ublížil - tedy podle vašeho názoru - pak se nezhojená vnitřní rána probudí k životu. Dostala svou dávku energie - dávku pozornosti. A přichází okamžik, který rozhodne o tom, co budete prožívat v budoucnu.

Pokud se utvrdíte v tom, že jde o něco negativního, je to jako byste do rány dloubnuli něčím ostrým, ještě ji zvětšili a oddálili tak její zahojení. Můžete zrovna tak vnitřně připustit, že už jí nepotřebujete dávat negativní náboj. Že to není bolístka, ale zkušenost. A každá zkušenost nás posouvá a obohacuje. Můžeme tak z dávné bolesti udělat nově něco prospěšného, obohacujícího, povzbudivého, překonaného... 

Nemusíte se dnes cítit blbě jenom proto, že jste kdysi dávno zažili něco bolavého. Nevnímejte to jako bolavé a získáte ohromnou vnitřní sílu. Místo spousty vnitřních ran a trápení budete plni pozitivní energie, že jste dokázali i to zdánlivě negativní přetavit do energie lásky, přijetí a pochopení. Do energie smíření. Do energie spokojenosti.

Spousta našich názorů je vykrmena strachem, že něco nebude takové, jaké bychom si přáli, aby to bylo. Jako bychom chtěli sami sebe neustále přesvědčovat, že máme pravdu. Cítíme se lépe, když něco víme, než když si s něčím nevíme rady. Cítíme se lépe, když máme něco pod kontrolou, než když bychom měli žít s tím, že je vše absolutně mimo naši kontrolu. 

Jsou to právě naše postoje, názory a přesvědčení, které nám dodávají falešný pocit, že žijeme. Jako bychom vnímali život především skrz naše myšlenky. Vše neustále komentujeme a vyhodnocujeme a podle toho se cítíme. Naše názory tak rozhodují o tom, kdy se cítíme dobře a kdy špatně. Naše názory nám nepozorovaně do života vtloukly tisíce a tisíce podmínek, jejichž naplnění působí ten či onen pocit. Cítíme se naplněni podle toho, zda jsou uspokojeny naše představy. 

Jakmile v našem životě převládnou okolnosti s nálepkou "nevyhovující", cítíme se dole. Jen se naplní něco označené jako "uspokojivé", vylítne naše energie nahoru. Nemůže za to ale sama okolnost. Může za to náš názor. Může za to způsob života, kdy v sobě naši životní energii nevědomky potlačujeme a potlačujeme a ona zákonitě čas od času musí prorazit. My bychom nejraději žili v těch pocitech, kdy energie vystřelí do vyšších vibrací, jenomže naše omezující pouta nás zase velmi rychle stáhnou dolů. 

Někteří lidé nikdy neprokouknou, jak jsou díky svým názorům omezeni. Jak se zabydleli ve vnímání života skrz své názory a nevidí to, co je mimo jejich zorné pole. Mají jen velmi zúžený úhel pohledu a vše mimo tento úhel odmítají. Nezapadá to do jejich vidění světa.

Přitom stačí nedávat ničemu negativní hodnocení. Nedat ničemu filtr, že to je špatné. V tu chvíli totiž ODSUZUJEME. A stačí se porozhlédnout po různých debatách či interakcích mezi lidmi a vidíme, kolik odsuzování jsme jako společnost schopni vyprodukovat. Různé tábory lidí se mezi sebou neustále dohadují jen proto, že ta druhá skupina zastává jiný úhel pohledu, jiný názor, jiné přesvědčení. Náš strach z nepřijetí nás doslova žene do všech těch hádek a bojů s těmi, kteří otřásají naším viděním světa. 

Je to stejné, jako když se ukáže, že ono jasné sluneční světlo je ve skutečnosti pestrobarevnou duhou plnou barev. Každá barva má své jedinečné kouzlo a nedává zkrátka smysl, aby se červená začala handrkovat s modrou jenom proto, že není dost červená. Že si dovolí být jiná. Nedává smysl, aby červená barva útočila na modrou, ať se přebarvuje a bere si příklad třeba z oranžové, která má k červené blízko... 

Kouzlo života spočívá právě v té pestrobarevnosti. Klidně i názorové pestrobarevnosti. Proč ji vnímat jako něco negativního? Proč bojovat s jinými barvičkami? Proč prosazovat svoji barvu? Proč se cítit pod psa, že někdo s naším názorem nesouhlasí? Proč se snažit druhým vnucovat své názory? Proč? Užívejme si ten pocit, že jsme jedním z mnoha dílků pestrobarevné duhy. Že všichni dohromady tvoříme něco báječného právě proto, že jsme tak rozdílní a přitom stejní...