Jednoduchý návyk, který mi změnil prožívání života

Co se mi osvědčuje?

Velmi dbám na to, čemu věnuji svou POZORNOST.
Co neovlivním, to beru takové, jaké to je.
Bez potřeby to NEGATIVNĚ HODNOTIT.
Ať je to, jaké chce. Není to moje věc.
Nezměním to, pouštím to a jedu dál.

Odpadne zbytečný stres, že bych to chtěl jinak.
Není možnost to ovlivnit, není co řešit. 
Ego nemá co žrát a já mám KLID.

Jestli něco změnit mohu, pak SEBE.
Což není nic jiného, než můj soubor názorů, přesvědčení, tužeb, představ, strachů, stínů apod. 
To tvoří mou OSOBNOST (ego). 
Je jedno, kde jsem to vše posbíral. Něco od rodičů, od učitelů, kamarádů atd. 
Na tom nesejde. Už je to součástí mé osobnosti, tak si toho všímám.

Něco mi slouží skvěle - mám skvělý pocit.
Něco má sílu mne tahat dolů - mám špatný pocit.

Je jedno, co ve mně vzbudilo onen POCIT.
Není třeba ze svých pocitů cokoliv či kohokoliv obviňovat.
Jsou to MOJE pocity. Jsou součástí mé sbírky pocitů.
Už jsem je v sobě měl a teď se pouze PROBUDILY.

Jsem VDĚČNÝ, že si jich všimnu.
Už samotný okamžik "všimnutí" mne posune nahoru, protože "jsem vděčný".
Tím se dostanu nad onen pocit.
Nad jeho nízkou energii.
Doslova se na něj podívám, tudíž mne neovládá.
Já jej vnímám - pozoruji, jak jej prožívá mé tělo.
Někdy třeba ve formě tlaku na hrudi, jindy se stahuje břicho, vysychá krk, bolí záda, ramena…

Jsem ten, kdo to POZORUJE.
Jsem ten, kdo si UVĚDOMUJE ono dění v mém těle.
Ať již fyzickém, emočním nebo mentálním.
Díky tomu není nízká vibrace daného pocitu prožívána s nelibostí, ale pozorována s úžasem.

Žasnu, jak je vše dokonale propojeno.
Jak nenápadné myšlenky způsobí, že se člověk třeba mračí.
Nebo že skoro nedýchá.
Nebo že hrbí záda.
Nebo že se kroutí na židli.

Neustále si všímám SEBE SAMA.
Stal se z toho automat, takže se to postupně děje SAMO. 
Uvědomím si, že mne myšlenky někam tahaly.
Má všímavost je zastaví.
Vypnu hruď, ramena, hluboký nádech, procítím tělo. 

Tak málo stačí a pocit se změní.
Jsem klidný a šťastný, že jsem si všiml…
Že jsem v přítomném okamžiku, odkud mne mysl chtěla odvést jinam.
Místo myšlenek vnímám to, co se aktuálně děje.
Soustředím se na činnost, kterou vykonávám v přítomném okamžiku.

Pokud by se z aktuálního dění vytrácela radost, všimnu si toho dříve, než tomu bylo v minulosti.
Zareaguji. Buď změním činnost, dám si pauzu nebo si uvědomím přínos mého konání.
Sám sebe už nepustím do prožívání nějaké nelibosti.
Není důvod. 
Byla by to má nelibost, kterou bych v sobě vykrmil.
Pokud ji v sobě vykrmím, budu ji muset v budoucnu zažít znovu.
V budoucnu by se znova ozvala kvůli svému nasycení.

Postupně si všímám všeho, co mi vadí, nelíbí se mi nebo to posuzuji.
Čím dříve si toho všimnu, tím dříve si tak posvítím na své ego, které má v těchto soudech prsty.
Je to stejné, jako byste v pozici loutky pohlédli vzhůru a viděli ty šňůrky, za které ego tahá.
Postupně odhaluji vlastní přesvědčení, která mne dosud omezovala.
Uvědomuji si prográmky, skrz něž vnímám život.
Některé odhazuji úplně, jiné přepisuji.

Vesměs stačí uvědomění.
Ego chtě nechtě odhaluje karty, s nimiž hrálo naši životní hru.
To je samo o sobě osvobozující a radostný pocit.
Něco si uvědomíte a doslova tím odhodíte jeden balvan.
Díky tomu se odhalí, co bylo pod ním. O co se opíral. Na čem stavěl.
Egu se ten systém přesvědčení postupně hroutí jak domeček z karet.
Jako byste do vlastních stínů a temných zákoutí plných strachů a odporů pouštěli světlo.
Paprsek na něco zamíří a vy žasnete, co vše se tím vysvětluje.

Život má rázem neskutečnou šťávu.
Pořád se něco děje, i když ve vnějším světě může být vše při starém.
Uvnitř probíhá transformace.
Totální změna vnímání sebe sama, druhých lidí a života jako takového.
Mizí strachy a nelibosti, roste radost a úžas nad tím, jak je život dokonalý.

Díky prožitým zkušenostem je vše náležitě doceněno.
Uvědomuji si, co mi dříve vadilo a nyní se tomu směju.
Co mě dříve štvalo dnes nemám potřebu řešit.
Co mě dříve trápilo, dnes vnímám s vděčností, že se podobnými malichernostmi už netrápím.

Miluji onu VŠÍMAVOST. 
To je onen PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK.
To je to skutečné, co se reálně děje.
Život je prožíván.
Díky svému tělu a jeho smyslům prožívám život.
Všímám si mnoha detailů, které se odehrávají.
Libuji si v pozorování života, což mne drží v přítomnosti.

A právě v přítomnosti je život nejkrásnější.
Neřešíte minulost.
Neřešíte budoucnost.
Neřešíte starosti.
Jste tady a teď.