Jak se naučit pustit věci, které nemůžu ovlivnit?

Vaše otázka: "Doporučujete lidem, neřešit to, co sami nemůžeme ovlivnit. Jak to ale udělat, když se ty myšlenky objevují samy a nejde se jich zbavit? Nechci to řešit, ale řeším to… Dokonce jsem si všimla, že to dělám většinu svého času. Pořád mě mysl dráždí tím, jak se druzí lidé chovají, neustále mi něco vadí nebo mám různé obavy o své nejbližší. A přestože si to uvědomuju, mysl mě tím dál zaměstnává. Proč se to děje, i když to mám zvědoměno? Jak mám odvrátit pozornost na něco jiného, když mě to stejně vrátí k tomu, co řešit už nechci?"

Kdykoliv cítíme nespokojenost, je to náš vlastní blok, jenž brání prožívání spokojenosti. Je to naše vlastní nepřijetí toho, co život nabízí. Nevnímáme realitu života, ale názor vlastního ega, které by rádo život neustále opravovalo, měnilo a vylepšovalo podle svých osobních přesvědčení o tom, co je dobré a co špatné.

Právě hra ega na dobro a zlo v nás vytváří dojem, že za naše prožívání negativních pocitů může někdo jiný. Cítíme se pak jako oběť chování druhých lidí či nechtěných životních situací. Když někoho nebo něco označíme za viníka našeho pocitu, uleví se nám. Máme zdánlivý klid od tlaku, který díky prográmkům ega vnímáme. 

Od vnímání sebe sama ale neutečeme, protože o to více se naše potlačená energie bude hlásit o slovo. Jak už díky "Klíči k naplněnému životu" víte, naše pravá podstata je velmi jemnohmotnou vysokovibrační energií. Někdo si ji lépe uvědomí pod označením jako vědomí, srdce, bytí, bezpodmínečná láska apod. Každopádně tato naše podstata vnímá život bez negativních emocí. Ty zažíváme až díky našemu tělu. Respektive díky tělu fyzickému, emočnímu a mentálnímu. 

Je tedy v pořádku, když skrz názory ega necítíme ke všemu bezpodmínečnou lásku. Od toho máme tělo, abychom zažili i jiné vibrace včetně strachu. Není to nic špatného. Je to záměr. Až když s tím začneme bojovat, začneme život doslova brzdit, aby se projevil na vyšší vibraci. Tedy aby k nám byl laskavější. Jsme to my, kdo není laskavý a kdo dostává od života přesně to, co energeticky vyzařuje. 

Když se naučíte vnímat své emoce a myšlenky, máte jasnou navigaci, kde život nemáte rádi takový, jaký je. Kde máte tendenci někomu něco vyčítat, vnucovat, vylepšovat nebo jiným způsobem nesouhlasit. Nemluvím o tom, že byste měli na vše kývat a bát se říkat "ne". Mluvím o energii, kterou cítíte. Umět říkat "ne" je naopak velmi žádoucí a můžete tak vyjadřovat lásku sami k sobě, aniž byste kvůli tomu cítili negativní pocity.

Nebyli jsme vychováváni tak, abychom bezstarostně vyjadřovali sami sebe a to, co cítíme, co vnímáme, co si myslíme. Proto se doslova upravujeme podle toho, s kým jednáme. Pokud dlouhodobě děláme to, s čím vnitřně nesouzníme, vytváříme ve svém životě ohromný energetický tlak, jenž pak vnímáme. Někdo si na něj tak zvykne, že už jej nevnímá jako něco varovného, ale považuje to za svůj běžný stav.

Máme tendenci využívat emocí a myšlenek k tomu, abychom skrz ego hodnotili, díky čemu nebo komu se tak cítíme. Díky tomu krmíme ego a nikoliv vědomí toho, co prožíváme. Naše prožívání není o vnějším světě, i když se nám to tak jeví. Je to o našem individuálním nastavení. 

Představte si, že vás někdo hrubě uráží. Je to samo o sobě důvod, proč se cítit špatně? Je to důvod, proč onu osobu nenávidět, hádat se s ní, vracet jí urážky nebo se s ní rovnou porvat? Pro někoho to může být až nepředstavitelné, ale ve skutečnosti máte možnost volby. 

I takovouto osobu můžete milovat. Milovat v tom smyslu, že si její útok neberete osobně. Není to o vás, ale o ní. Vašeho ega se její slova nedotýkají a nemáte potřebu s tím bojovat. Je jedno, jaký názor a jakým způsobem projevuje, je to její projev. Pokud byste v tu chvíli cítili nelibost, pak je třeba si ji uvědomit a dát jí plnou pozornost - bez odporu, tedy v lásce a přijetí. Je jedno, jaký strach nebo program ega za ní stojí. Vy můžete i nízkovibrační vjem přetavit na vyšší vibraci.

Díky tomuto přístupu se nebojíte, co vám kdo řekne a zároveň ani neprahnete po uznání druhých. Žijete svůj život a nejste druhými manipulováni do toho, jak k životu přistupovat. Jdete si svou vlastní cestou a život prožíváte, pozorujete, nebojujete s ním. Názory vašeho individuálního ega jsou vnímány, ale už se s nimi neztotožňujete. Máte od nich odstup, čímž se od nich osvobozujete.

Není to úleva, když si uvědomíme, že nemusíme všemu rozumět? Že nemusíme vše hodnotit? Nemusíme mít na vše názor? Že naopak každý pevný závěr nám doslova uzavírá další varianty, které pak skrz náš vlastní závěr nevnímáme? 

Stačí život pozorovat a nechat mu svobodnou volbu se projevovat jednou tak a jindy jinak. Vše se evidentně děje z nějakého důvodu. Z nějaké příčiny. Pokud chceme rozumět příčinám a důvodům, stáváme se pak velmi omezeni našim vlastním názorem, který si z různých situací odnášíme. Nevidíme, co se skrývá v dalších vrstvách života, protože jsme si tam sami zavřeli přístup.

Pro někoho je opilec vyřvávající na ulici zkrátka debil, který se ožral a chová se nedůstojně. Když ale hodnocení vyměníme za pochopení, začneme život vnímat z úplně jiné perspektivy. Nebudeme k takovýmto lidem cítit odstup či odpor, ale soucit. Dojde nám, že zdánlivě odsouzeníhodné chování mnohých lidí je ve skutečnosti projev jejich strachů a stínů, respektive jejich úrovně vědomí. 

Každý by rád prožíval radost ze života, ale všechny ty nánosy odžité bolesti způsobí, že se projevujeme právě tak, jak nám naše bolest dovolí.

V každé situaci máme možnost opustit naše hodnocení, co je špatné a co by mělo být jinak. Máme možnost to vnímat takové, jaké to je. Bez hodnocení. Čistě to vnímat a nesoudit. Uvědomovat si, že to je projev života a respektovat život ve všech jeho projevech. Nemusíme s chováním druhých souhlasit, schvalovat je. To by zas byla hra hodnotícího ega, které nás přesvědčuje o naší laskavosti a dobrotě. 

Náš vnitřní souhlas by se měl týkat vyloženě principu, že se život projevuje i skrze lidi, jejichž chování neodpovídá našim morálním zásadám či představám. Nevnucovat druhým (potažmo životu) naše představy, ale pozorovat, jak se druzí projevují. 

Díky tomu jsme životem neustále obohacováni o nové vjemy a zkušenosti. Máme radost, když zažijeme něco nového. Čím více bychom životu vnucovali naše představy, tím více bychom se báli zažít něco nového. Raději bychom se drželi toho známého nebo měli tendenci mít život co nejvíce pod kontrolou. 

Jakmile si uvědomíte, že pod kontrolou můžete mít jen své vlastní vnímání, uleví se vám. Uleví se vám jak fyzicky, tak emocionálně, ale odpadne i spousta myšlenek, které vás držely dole. Jako by vám ona úleva umožnila přesunout svůj život do většího klidu, kde není pro neklidné projevy tolik prostoru. 

Každá prožívaná nelibost je tak skvělou příležitostí si všimnout, že byl aktivován nějaký prográmek našeho vlastního ega. V tu chvíli je důležité mít radost z oné všímavosti sebe sama, protože tím dáme doslova lásku sami sobě, svému egu, onomu tématu, které v lásce nebylo. Bylo v nelibosti, v pocitu nenaplnění, nesouhlasu, neklidu… Projevila se naše vnitřní bolest, kterou bychom dříve sváděli na viníka, ale nyní si ji okamžitě uvědomujeme jako svou emoci. Tím máme možnost ji transformovat, tedy přijmout. 

Když bychom šli ještě do větší hloubky, zjistíme, že došlo k aktivaci rány, která vznikla již v našem dětství. V průběhu let pravidelně volala po uzdravení, ale my ji ve své nevědomosti pokaždé přikrmili energií odporu. Tím jsme dávali odpor sami sobě. Dávali jsme negativní energii tam, kde nám chyběla energie lásky a přijetí. Proto nám téma zabrnkalo doslova o nervy. Když bychom byli v harmonii, nemělo by o co zabrnkat. Vnímali bychom harmonii a klid. 

Když budeme milovat i zdánlivě negativní projevy našeho těla, tedy různé nelibosti, nízké emoce či myšlenky, dáváme jim energii na vyšší vibraci, než se samy nacházejí. Když pocítíte například vztek na svého otce a všimnete si, co ta energie dělá s vaším vnímáním, dáváte vzteku pozornost bez negativní emoce. Dáváte vzteku lásku, čímž se vztek rozpouští, slábne. 

Pokud byste vlastní energii vzteku projevili směrem k otci, doslova byste snižovali vibrace sami sobě. Konkrétně své mužské části - mužské energii. Bez ohledu na to, zda jste žena či muž. Otec představuje mužskou energii a daná situace se pak dotýká nějaké neléčené bolístky, kterou může být strach z odmítnutí, ponížení apod.

Tomu všemu se podrobně věnujeme v "Klíči k naplněnému životu". Nyní je důležité si uvědomovat, jak je stěžejní ze svých pocitů nikoho neobviňovat. Dávat onu pozornost raději do vnímání oněch pocitů, které se v přítomném okamžiku projevují. Cítit vděčnost, že život přinesl nějaký emoční prožitek a nehodnotit, co je dobré a zlé, ale vnímat prožitek těla. 

Lidé kolem vás pak mohou zuřit, nadávat, brečet apod., vy z toho neuděláte svou osobní záležitost. Vnímáte, že to je projev jejich těla, jejich ega, jejich osobnosti, jejich vibrace, jejich prográmků mysli… Je v pořádku, že někdo cítí nelibost s tím, co pro vás je zdrojem radosti. Že se někdo bojí něčeho, co ve vás žádný strach nevzbuzuje. Vás těší samotné vnímání těchto variant života a nepotřebujete druhé měnit, aby se chovali tak, jak vám přijde v dané chvíli vhodnější. Odpadne tato potřeba, protože jde o již nekrmenou energii nepřijetí.

Jestliže vnímáte sebe sama a své pocity, myšlenky či fyzické reakce těla na různé situace, rázem jde vaše pozornost na to skutečně důležité a podstatné. Doslova se nerýpete v problémech, protože je nemáte čím přikrmovat. Nezapojujete se do žádného tématu způsobem, díky němuž byste cítili nelibost. Přestane to dávat smysl. Vaše pozornost jde na to prospěšné, čím můžete v dané chvíli přispět. A někdy to může být i ticho. Obyčejné naslouchání. 

Už se ale vytrácí potřeba krmit nízké vibrace, bojovat s nimi nebo před nimi utíkat. Odpadá potřeba druhé měnit do vlastní představy. Ubývá situací, kdy vyjadřujete vlastní nelibost, protože je ihned rozpoznána, že chce být přikrmena. Nevidíte důvod ji přikrmit. Díky všímavosti vnesete do situace více lásky a pochopení, protože nedává smysl nechat se tahat energeticky dolů, když vycházíte ze svého středu, v němž je klid, láska, spokojenost…

Můžete klidně dál sledovat politiku, která vás dříve dráždila. Už ji ale vnímáte s emočním odstupem a dříve pobuřující slova jsou bez zapojení vašeho ega jen prázdnými informaci bez emočního náboje. Je to jen shluk písmen, slov a vět, jimiž někdo vyjadřuje své vnímání nějakého tématu. Vy tomu nepotřebujete dávat souhlas či nesouhlas. Vy jen pozorujete, že to je jeho. 

Různá témata vám postupně ze života odpadnou sama, protože si uvědomíte, že jen krmila vaše nízké vibrace. Rázem není co krmit. Váš nadhled nad situací způsobí, že neskočíte na nabízené vibrace strachu, hrůzy, katastrofy, lží a podobných nízkých témat. Necháte to s díky těm, kteří mají potřebu si na tom krmit svůj odpor k tomu, co život nabízí. Vy to můžete zaznamenat jako informaci bez emočního zapojení.

Když se vrátím k dotazu - není třeba utíkat od nežádoucích emocí k těm pozitivním. To je past pozitivního myšlení, které se snaží vše překlápět do pozitivity. Je to jen další hra ega na dobro a zlo, tedy na pozitivní a negativní. Je to další varianta, jak utíkat před vlastními pocity někam ven za něčím vnějším, co nám díky pozitivní nálepce dodá lepší pocity. Neutíkejme před svými pocity, i kdyby nám v nich nebylo dobře. Není nám v nich dobře jen díky hodnotícímu egu, které je odmítá. Není třeba hodnotit pocity, ale vnímat je.

Pokud se tedy objeví "nechtěné myšlenky", nebojujte s nimi. Neoznačujte je jako "nechtěné". Přivítejte je s otevřenou náručí. Uvědomte si, že se odkudsi vynořily a místo jejich hodnocení se vnitřně radujte, že jste si jich všimli. 

Nejste to vy, kdo si něco myslí. Vy jste pozorovatel těchto myšlenek, které se objevily jako pomyslné mraky na čisté obloze. Vy jste onou čistou oblohou, které nějaký ten mráček nemůže vadit. Netýká se vás. Je jen viděn. Objevil se, je pozorován a zase odpluje. Nemusí zůstat špatný pocit, že tu byl a odkud se vzal. Může zůstat dobrý pocit, že byl rozpoznán, přivítán v lásce a pochopení a zase odplul. 

Z vlastní zkušenosti všichni víme, že i ty nejčernější mraky zkrátka dříve či později z oblohy zmizí. Není třeba se bát, kdy zase přijdou. Není třeba je odhánět, když se objeví. Není třeba je přebarvovat na světlejší barvu. Díky zkušenosti z bolavých situací si můžeme o to více užívat chvilek, kdy je nám fajn. Bez oné zdánlivě "negativní" zkušenosti by život nebyl tak pestrý a proto jeho pestrost vnímejme, nebojme se jí.

I kdyby nás nějaké téma tahalo dolů, stačí si to uvědomit a nevnímat to negativně jako selhání nebo problém. Nepřišlo nás to tahat dolů, ale umožnit nám, jak i do této situace vnést nadhled, klid, lásku, pochopení… Tato reakce umožní onomu temnému mraku odplout a již se nevrátit ve stejné temnotě. Byl doslova prosvětlen naším světlem, nikoliv přikrmen odporem, jenž by vytvářel jakékoli energetické napětí. Není napětí, není negativní vjem…

Kdykoliv se přistihnete, že jste něco prožívali negativně, neodsuzujte se za to. Stalo se to, mělo to tak být, život to tak chtěl. Mějte se rádi i tak. Milujte i své nízkovibrační projevy. Čím dříve si je uvědomíte a přijmete je, tím snáze se transformují na vyšší energii. 

Doslova tím stoupáte po úrovních vědomí, kde se z původních energií apatie, smutku, strachu, hněvu apod. přesouváte k odvaze, neutralitě, ochotě, přijetí až po energie lásky, poznání, seberealizace, radosti, bezpodmínečného přijetí atd. 

Není to tedy nutně o tom, nezabývat se tím, co neovlivníme. Je to o tom, nenechat se tím tahat do nízkých emocí (vibrací). Krásným příkladem jsou lidé, sledující televizní zpravodajství plné tragédií, politických šarvátek, hádek, nespravedlnosti, skandálů apod. Doslova si u toho přikrmí vlastní zoufalost a nelibost, čímž se dokonale odpojují od vnímání sebe sama. Nejsou pak schopni se svým životem něco dělat, protože jsou pozorností mimo své tělo. Neřeší své radosti, ale nelibost nad okolním světem.

Pokud si začnete všímat svých pocitů a myšlenek, pak zcela přirozeně budete opouštět to, co vás tahá dolů. Přestanete od druhých očekávat, že se změní a vy se díky nim budete moci cítit lépe. 

Začnete si klást otázky, co se svým životem a časem můžete udělat vy, abyste ze sebe a svých aktivit měli dobrý pocit. Nejde to vše na lusknutí prstem. Je to cesta. Někdo se zalekne její délky, jenže o tom náš lidský život je. Není to o zmáčknutí tlačítka a splnění všech snů a přání. Je to cesta, kde odhazujeme zátěže a uvědomujeme si sebe sama. Uvědomujeme si, jak to nejcennější, co máme, je naše pozornost. Čemu ji dáme a jakou vibrací to doplníme, to prožíváme. 

Prožívat život v nízkých vibracích strachu není nutné. Jen je třeba vykročit vstříc aktivně prožívanému životu. Nebýt pasivním konzumentem toho, co nám druzí předhazují, ale dělat si vědomé volby. Jít si za tím, co vás krmí láskou a radostí a mít tento skvělý pocit ze svého života. 

Nebýt odkázán na druhé, ale na sebe. Dělat to, co mne naplňuje. Kde cítím smysl bez ohledu na to, zda to někdo ocení nebo zkritizuje. Vnímat sebe sama a díky tomuto vnímání se životem posouvat na další stupínky, které nabízí. Neuvíznout v pocitech oběti, která jen bezbranně trpí. Není to nutné.