Když něco označíme jako "naše" (auto, dům, zahrada...), dáváme tomu větší DŮLEŽITOST. Čím větší důležitost, tím větší je naše ZRANITELNOST, když se něčemu "našemu" něco stane.
Osobní rozvoj:
- Chcete reportáž z místa neštěstí? A co takhle z místa štěstí?
- Život se s vámi nemazlil?
- Režírujete si svůj život sami, nebo hrajete komparz v jiných příbězích?
- Velké poděkování škole, jak skvěle nás připravuje pro život
- Zpomalte! Nic víc nepotřebujete…
- Jak změnit druhé lidi, aby se chovali lépe?
- Nemůžete to změnit? Tak to přijměte!
- Jste zdraví? Skvělé, tak si to prožívejte!
- Kde se to v lidech bere? Odpověď je přeci zřejmá...
- Filmová tvorba nenápadně inspiruje další šílence se zbraní
- Vděčnosti není nikdy dost
Když něco označíme jako "naše" (auto, dům, zahrada...), dáváme tomu větší DŮLEŽITOST.
Čím větší důležitost, tím větší je naše ZRANITELNOST, když se něčemu "našemu" něco stane.
Ostatně ani se nic stát nemusí. Vystačíme si s pouhou představou, že by mohlo...
Ona představa je vlastně STRACH.
Něco, co se reálně neděje, ale nás to sráží do energie strachu.
Téma připoutanosti se týká i našeho vztahu k druhým lidem.
Čím více jsme PŘIPOUTÁNI k nějaké osobě, tím více nás zasáhnou její radosti či naopak tragédie.
Jsme schopni se o druhé bát, i když se jim nic neděje.
Náš strach si našel skvělou cestu, jak se přikrmit na naší připoutanosti.
Často ještě věříme tomu, že tím projevujeme druhému lásku, když se o něj bojíme.
Jenže láska není o tom, že se o někoho bojíme.
Láska je stav bez negativních emocí.
Láska je přijetí. Láska je klid. Láska je důvěra, že je vše v pořádku...
