Jak být víc v přítomném okamžiku?

Vaše otázka:
"Neumím vydržet v přítomném okamžiku a soustředit se na to, co se kolem mě skutečně děje. Mysl mě pořád tahá do minulosti nebo do obav o budoucnost. Mluvíte o důležitosti vnímat dech a tělo, ale myšlenky jsou prostě silnější a tu pozornost si hned zase ukradnou pro sebe… Co s tím?"

Odpověď:
Pokud chcete zažívat v přítomném okamžiku spokojenost, je třeba přijmout to, co přítomný okamžik nabízí. A tady bych mohl skončit, protože v tom jsou odpovědi na všechny otázky. Pokud totiž nezažíváte spokojenost, pak evidentně s něčím bojujete. Necítíte v tu chvíli lásku k životu, ale cítíte vlastní odpor či strach. Nejste ve vysoké vibraci radosti, vnitřního klidu či vděčnosti, ale v nízké vibraci strachu, nepřijetí, nespokojenosti…

Nemusíte mít obavy, že neumíte vydržet v přítomném okamžiku. Ve skutečnosti se vše odehrává právě v přítomném okamžiku. Jindy ne. Dokonce i ony myšlenky na minulost vnímáte v přítomnosti. Je proto úplně jedno, jaké ony myšlenky jsou. Vy jste v přítomném okamžiku a vnímáte je. Potíž je v tom, že se vám to nelíbí. 

Stačí mít radost z toho, co vnímáte. Uvědomit si, že jste ta, kdo vnímá. A užívat si ono vnímání, onu všímavost. Neřešit myšlenky a jejich zaměření, ale vlastní všímavost. Být v roli nezaujatého pozorovatele, který se s myšlenkami nepotřebuje ztotožňovat nebo s nimi zápasit. Jen je pozoruje a má z toho v přítomném okamžiku skvělý pocit. 

Tímto přístupem projevíte lásku k tomu, co vnímáte. Nedáte moc myšlenkám, aby vás tahaly do svých témat. Ať si klidně dělají, co chtějí. Ať jsou, jaké jsou. Je to jejich věc. Nedělejte z nich součást vaší osobnosti. Nejsou vaší součástí. Nejsou vaše. Berte je třeba jako samostatné chuchvalce energie, které si žijí svým vlastním životem. Není třeba prožívat drama z toho, že existují. 

Pokud vnímáme jejich existenci, je to jen tím, že jsme na ně naladěni. Ony za to nemohou, že se na ně naladíme. Pokud bychom byli naladěni na lásku k životu, pak se s nízkovibračními myšlenkami nemůžeme potkat. Jakmile viníme myšlenky z našich pocitů, nepochopili jsme, jak naše energie funguje. 

Nejsou to myšlenky, kdo nás tahá dolů. Jsme to my, kdo je vibračně dole. Když budeme milovat přítomný okamžik, milujeme vibraci, na níž se nacházíme. Můžeme zažívat třeba vztek, protože si vzpomeneme na něco z minulosti. Myšlenky na náš vztek reagují, protože jsme se tak naladili. Je třeba si uvědomit, že to je naprosto v pořádku. Cítit cokoliv je v pořádku. Je to realita. Je to pocit.

My jsme ale naučeni, že třeba vztek v pořádku není. Spousta pocitů nám zkrátka vadí a probouzí v nás myšlenky plné nelibosti. Jenže ve skutečnosti nebojujeme se vztekem nebo s osobou, která v nás ten vztek zdánlivě vyvolala - v tu chvíli bojujeme s převzatým přesvědčením, že je něco špatně. Rádi bychom cítili radost a zápasíme s pocity, které tu jsou místo ní. Právě jejich přijetí je nejlepším řešením.

Je třeba si uvědomit, že nic není špatně. Pokud něco cítíme nebo vnímáme nějaké myšlenky, je třeba je přijmout bez negativních emocí, bez negativního hodnocení. Je to přesně takové, jaké to je. Je to život a jeho forma, která se takto vibračně projevuje. 

Máme tendenci život neustále hodnotit a upřednostňovat v něm to, co vyzdvihujeme, tedy co označujeme za dobré. A bojujeme s tím, co jsme se naučili hodnotit jako špatné, nechtěné či zlé. Naši vibraci snižuje tento náš metr, kterým život měříme. Život za naše pocity nelibosti nemůže. 

Stačí si všímat svých pocitů a neodmítat je. Tím dáváme sobě i životu lásku. I to zdánlivě negativní pak přestane mít onu negativní energii, protože to namícháme s energií na vyšší vibraci. Nedáme tomu energii zápasu a odporu, ale energii lásky a přijetí. Pro mnoho lidí je to naprosto revoluční přístup a když jej vyzkouší, žasnou. Díky odžitým zkušenostem jsou doslova fascinováni tím, jak to rázem vnímají úplně jinak, než v minulosti. Jak se postupně odpoutávají od té tíže negativních myšlenek, protože s nimi jednoduše nezápasí.

Vědomý člověk si prostě nezvolí odpor k vlastním pocitům či vnímaným myšlenkám. Zvolí lásku a přijetí, protože v této energii ty zdánlivě negativní myšlenky nemohou vůbec existovat. Když bychom s nimi bojovali, energeticky se vyčerpáváme, protože jim dáváme naši energii a držíme si je tak ve svém energetickém poli. Dříve či později se jejich nízká vibrace bude muset znovu ozvat, abychom ji přikrmili. 

Od života tak dostáváme stále nové příležitosti se v přítomném okamžiku rozhodnout, jakým směrem hodláme svou energii směrovat. Jestli vzhůru do klidu a pochopení, nebo dolů do boje s myšlenkami nebo s tématy, které myšlenky nesou. 

Když je pouze pozorujeme a necháme je takové, jaké jsou, cítíme klid. Ve skutečnosti je to přesně to, co chceme vnitřně vnímat a co je paradoxně vždy dostupné. Nemusíme o to usilovat nebo to v sobě hledat. Nemusíme kvůli tomu odhánět myšlenky. Stačí si uvědomit, kam směřuje naše pozornost a vnitřně se zaradovat, že jsme si toho všimli. 

Ono uvědomění se pak bude stávat stále častější součástí vašeho vnímání. Vliv nízkých vibrací ega bude slábnout a myšlenky ztratí svou váhu. Bude naopak přirozené, směřovat je na něco konstruktivního a tvořivého. U tohoto vnitřního procesu je skvělé zejména to, že máte odžitou zkušenost a jste přímým svědkem její proměny. Mění se vaše vnímání života a žasnete, jak mohou být zdánlivě stejné situace vnímány jinak. Bez tlaku ega.

Stáváte se nadšeným pozorovatelem, jemuž je prakticky jedno, co pozoruje a prožívá, protože to nehodnotí, ale prožívá. Jeho rostoucí energie sama obstará, co mu přistane v zorném poli. Ze světa myšlenek už si takto nepřitáhnete ty nízké, protože jste vibračně jinde. Víte, že existují. Soucítíte s těmi, kteří jsou jimi ovládáni. Ale zároveň vnímáte vibrační rozdíl mezi nimi a vašim současným rozpoložením, které je nedotknutelné…