Hurá, uděláme si ohňostroj a opijeme se do němoty

Baví mě sledovat, jak si stále více lidí uvědomuje, že spoustu aktivit přebíráme od ostatních, aniž by nás vlastně naplňovaly. Aniž by nám přinášely něco prospěšného. Jsou to často jen takové prapodivné zvyky, s nimiž kdysi někdo přišel a ostatní to opakují jako samozřejmost, o níž se už nepřemýšlí.

Možná to sami vnímáte, jak přibývá lidí, kteří už tu samozřejmost nežijí. Naopak si stále více uvědomují, co s nimi skutečně souzní a co ke svému štěstí nepotřebují. Co jsou jen takové prapodivné náhražky, abychom zapadli mezi ostatní a cítili se v naší lidské společnosti dobře.

Ideálním okamžikem k zamyšlení se v tomto duchu je blížící se Silvestr a příchod nového roku. Je až neuvěřitelné, jak snadné bylo milionům lidí po celém světě namluvit, že by měli příchod nového roku slavit a jak by jej měli slavit. Se Silvestrem tak byla třeba v našich končinách roky spojena pyrotechnika, ohňostroje, alkohol, šampaňské, půlnoční přípitek, brambůrky, chlebíčky, jednohubky, vtipy, televizní estrády...

Je velmi pravděpodobné, že i vaše Silvestry byly s něčím z tohoto spojeny a nejspíš ještě jsou. O to bedlivěji teď vnímáte tento text, zda vaše vnímání světa nebude napadeno... Jinými slovy - lidské ego rozehrává v leckterém čtenáři těchto řádků pocity ještě dříve, než stačím vyslovit hlavní myšlenku tohoto článku.

Zkuste si vlastních pocitů všímat. Právě skrz ně svůj život prožíváte a jestli na vás tento text působí pozitivně nebo negativně je otázkou čistě vašeho nastavení. Vašeho ega. Vašich filtrů, skrz něž vnímáte svět. Může se ve vás probouzet strach, zda zrovna vás neoznačím za ovečku táhnoucí se s davem, aniž by přemýšlela, zda se vlastně chce přecpávat brambůrkami a chlebíčky a v opilosti hlasitě odpočítávat nástup nového roku.

V jiném čtenáři naopak kvasí radost, že právě tyto zvyklosti někdo napadá jako holý nesmysl, bez něhož se dá krásně žít. A vidíte, nic z toho ve skutečnosti nedělám. Klidnému a vnitřně vyrovnanému čtenáři to není netřeba zdůrazňovat.

On umí naslouchat srdcem a nevnímá skrz různá očekávání, domněnky či dokonce strachy, zda nebude jeho vnímání života nějak dotčeno či dokonce napadeno. Má srdce otevřené tomu, co se dozví. Nebojí se mého názoru, protože vnímá, že jde o můj postoj, s nímž se není třeba ani ztotožňovat, ani proti němu bojovat.

Není nutné mít z čehokoliv špatný pocit. Není nutné se obávat, zda něco neděláme špatně. Je naopak skvělé si uvědomovat, proč děláme to, co děláme. Proč třeba slavíme Silvestra. Zda proto, že se nám chce. Že to skutečně vnímáme jako důvod k oslavě. Nebo proto, že to je zvykem. O náš vnitřní pocit tu jde a k jeho vnímání tu nabádám. Nechť si každý slaví po svém...