Co jsou to zlozvyky a jak se svých zlozvyků zbavit?

Zvyky a návyky jsou běžnou součástí našich životů. Zvykem teď rozhodně nemyslím barvení velikonočních vajíček nebo předávání narozeninových dárků. Zvyk je jakákoli opakující se činnost, tedy třeba čištění zubů, kousání nehtů, venčení psa, kouření cigaret atd.

Celý náš život je obrovská změť zvyků, z nichž většinu si ani neuvědomujeme. Dělá je za nás podvědomí. A jelikož podvědomí obstarává až 95 % toho, co během dne děláme, pak je zjevné, že naučit naše podvědomí těm správným zvykům, je pro spokojený život naprosto zásadní.

Spousta lidí si prošla tím, že se na své podvědomí doslova naštvala. Jednoduše si při nějaké příležitosti uvědomili, že ne všechny zvyklosti, provázející jejich život, vedou k dobrému výsledku. Pokud nám nějaký vzorec chování neslouží, nebo dokonce škodí, mluvíme o zlozvyku. Může jít prakticky o jakoukoli činnost, která není prospěšná, bere nám čas, energii, narušuje naše mezilidské vztahy, vyhání nám z kapsy peníze nebo má spoustu dalších "nedobrých" důsledků. 

Zlozvyk je nicméně relativní pojem. Co někdo může považovat za Váš zlozvyk, Vás třeba vůbec netrápí a berete to naopak jako svou přednost nebo přinejmenším přirozenou součást Vaší osobnosti. Horší je to ve chvíli, kdy chcete se svým zlozvykem zatočit a ono to nejde. Je to silnější než Vy. Zlozvyk už je tak zakořeněn, že s ním nejde hnout. Co v takové chvíli dělat? Jak se zbavit svého zlozvyku?

Pokud se svými zlozvyky začnete bojovat, jste v pasti. Bojem jim dáváte další energii a posilujete je. Mnohdy stačí jen "pochopit" (uvědomit si) příčinu svého chování a zlozvyk se doslova sám rozplyne. Odpadne důvod jej zažívat. Posuneme se v životě dál (jinam), kde na něj není ani pomyšlení. Pro laika je to ovšem nadlidský úkol, neboť má proti sobě soupeře, jenž má ve zlozvyku sám prsty - naše ego.

Většina zlozvyků má společného jmenovatele. Tím je hledání lásky. Někde uvnitř nás chybí láska. Je tam místo ní bolavé místečko. Někoho zabolí ve chvíli, kdy má "pocit", že není v něčem dost dobrý. Jiného zabolí v okamžiku, kdy si "připadá" opuštěn, odmítán nebo dokonce zrazen. Tyto naše vnitřní bolístky mají tisíce projevů, tisíce příčin a tisíce následků, ale kupodivu není třeba hledat tisíce léků nebo tisíce řešení. 

Úplně klidně je můžeme shrnout do jednoho jediného jmenovatele. Vyléčit tu bolístku pořádnou porcí lásky, tedy láskyplnými pocity. Možná je snazší nechat své vnitřní tělo zaplavovat pocity strachu a stresu, ale co kdybyste tento zlozvyk nahradili zvykem dávat všemu více lásky, pochopení, soucitu, odpuštění, klidu, harmonie, vděčnosti...?

Copak by v takovém prostředí měl nějaký zlozvyk šanci? Kde by bral živiny? Čím by byl krmen?

Pakliže budete milovat svůj život, své tělo, své pocity, svou rodinu, své blízké, vše živé, svou práci, svůj dům atd., automaticky z toho vyplyne, jaké činnosti si navyknete dělat a jaké postupně opustíte. Člověk, který se rozhodl dbát o své zdraví, bude zákonitě vymýšlet, jak své zdraví podpořit. Bude mít hlavu plnou prospěšných návyků, protože proč by se zabýval něčím, co jde proti jeho záměru - pečovat o své zdraví? 

Zlozvyků se tedy paradoxně zbavíme nejlépe tím způsobem, že se zaměříme na to, co je pro nás prospěšné. To zahrneme svou pozorností, protože zlozvyky jsou víceméně projevy toho, že jdeme sami proti sobě. 

Člověk, který se například rozhodne podporovat každý den pevnost svého zdraví, bude vyhledávat příležitosti, jak mít více pohybu, jak být na čerstvém vzduchu, jak jíst zdravě, jak pít zdravě, jak se vzdělávat kolem zdraví, jak mít dostatek spánku, jak naslouchat svému tělu, jak docílit častějšího úsměvu na rtech apod. Copak by někdo s takovými návyky mohl třeba jen pomyslet na to, že by si dal cigaretu? V takovém životě rázem na spoustu zlozvyků není místo. 

Zlozvyky jsou jakousi náhražkou za lásku. Ať už nás samých k sobě samým, tak nedostatek lásky projevované vůči nám druhými lidmi. Pokud si nestojíme sami za sebou a svým pojetím života, snadno podlehneme svodům, které nám nabídnou druzí. Chceme se cítit přijímáni, tedy cítit určitou podobu lásky. Puberťáci se třeba chtějí cítit dospělými, a proto doslova prahnou dělat věci, které jsou jim odepírány. Často si tak "sebelásku" projevují nešťastným způsobem, jenž pak poznamenává jejich další roky života.

Pokud tedy máte nějaký zlozvyk, s nímž byste rádi skoncovali, uvědomte si to a dovolte si uvěřit, že to zvládnete. Že cesta existuje. Čím více se budete zabývat tou nejlepší verzí sebe sama, tím méně prostoru zůstane pro zlozvyky, protože si je budete uvědomovat. Dojde Vám, že jste to Vy, kdo je krmí svou pozorností a jen Vy je můžete nechat vyhladovět.

Lidé místo toho hledají neustále pomoc od druhých nebo z článků jako je tento a když nedostanou přesný návod, padají do ještě hlubší sebelítosti. Jenže právě to sebeobjevování je to fantastické, co Vám život může nabídnout, pokud se tomu otevřete. Pokud pochopíte, že život je hra, nikoliv boj. Stačí přestat bojovat a začít si hrát. Jít si za svými sny. Jít si za svými představami o spokojeném životě. A pokud tam něco nepatří, zajímat se o to, jak to ze svého života propustit...