Uvěřili jsme představě, že abychom se mohli cítit skvěle, je třeba vnést do toho života něco skvělého. Chceme se naplnit něčím, co do svého života dodáme. Jenže my ji necítíme právě proto, že jsme ji něčím překryli.
Osobní rozvoj:
- Chcete reportáž z místa neštěstí? A co takhle z místa štěstí?
- Život se s vámi nemazlil?
- Režírujete si svůj život sami, nebo hrajete komparz v jiných příbězích?
- Velké poděkování škole, jak skvěle nás připravuje pro život
- Zpomalte! Nic víc nepotřebujete…
- Nemůžete to změnit? Tak to přijměte!
- Jste zdraví? Skvělé, tak si to prožívejte!
Uvěřili jsme představě, že abychom se mohli cítit skvěle,
je třeba vnést do toho života něco skvělého. ✨
Chceme se naplnit něčím, co do svého života dodáme.
Jenže my ji necítíme právě proto, že jsme ji něčím překryli. 💭
Že jsme něco upřednostnili.
Že jsme se báli.
Že jsme se snažili.
Že jsme vysvětlovali.
Že jsme kritizovali.
Že jsme se cítili poníženě nebo povýšeně.
Že jsme hodnotili druhé lidi a jejich chování.
Že jsme hledali lásku venku… ❤️🩹
Zkrátka jsme nemilovali, ale báli se,
že naše projevy lásky jsou pro druhé moc nebo málo.
Že nás za ně odsoudí.
A místo, abychom dělali to, co milujeme, ❤️
tak jsme dělali to, co by mohl někdo ocenit.
Dělali jsme to proto, že se to vyplatí.
Že se to tak dělá.
Že se to tak očekává. 🎭
A pak nás to vždy vrátí k pocitu.
A my se divíme, že necítíme lásku.
Že nemilujeme svou práci.
Nemilujeme svůj život.
Nemilujeme sami sebe.
Protože nemáme čas. ⏳
Musíme se snažit.
Musíme něco stihnout.
Musíme něco dokázat.
Protože nám někdo namluvil, že je něco v nepořádku.
Že je třeba něco vylepšit a někam se posunout. 🏃
A tak si neužíváme to, co je.
Neužíváme si to, kým jsme. 🌿
Necítíme, že je vše v nejlepším pořádku.
Přitom přesně to se děje.
Vše je v pořádku právě tak, jak to je. ❤️
Čím více se s tím ztotožníme, tím víc klidu zažijeme. 🕊️✨