Lidé nejsou špatní. Jen vykrmení strachem

Lidská společnost je rozvrácená. 🌍
Proč?
Protože místo SPOLUPRÁCE vsadila na SOUPEŘENÍ. ⚔️
Jsme v této energii věčného boje vychováni.
Není nám v tom dobře, ale nic jiného neznáme. 😔

Přesto svítá naděje. 🌅
Mnozí si totiž uvědomují, že tudy už dál cesta nevede.
Vystupují z těchto programů, které na ně tlačí ze všech stran. 🧠
Cosi uvnitř jim říká, že tohle celé je nějak špatně… 👁️

Opravdu?
Pokud kývneme na to, že je s lidmi něco špatně, bojujeme s nimi…
A je jedno, zda je soudíme nahlas nebo vnitřní samomluvou. ⚖️

Možná není třeba lidskou společnost odsuzovat.
Možná to celé volá po větším pochopení… 🤍
A když se začne mluvit o pochopení, většina lidí teď uteče. 🏃‍♂️
Nebude číst dál, protože vnitřní soudce jim to nedovolí.
Odvede je rychle jinam.
Cítí, že by se pod ním mohla zatřást židle, na které sedí. 🪑
On chce soudit, ne soucit.

Pokud ale přijmeme druhé lidi bez odsuzování,
uděláme tím ohromnou službu především sami sobě. 🌿
Svému vnitřnímu klidu. 🕊️

Pokud totiž přestaneme bojovat s tím, jací jsou jiní lidé,
přestane se ztrácet naše energie. ⚡
Rázem bude zůstávat uvnitř.
Bude zůstávat nám pro naši vnitřní radost ze života. 😊
Vnější neklid už neohrozí vnitřní klid.

Budeme druhými nedotknutelní a nezranitelní. 🛡️
Budeme vnitřně klidní, jistí a sebe-vědomí.
Odpadne potřeba soudit, poměřovat se, hodnotit či kritizovat.
Budeme klidnými pozorovateli, které neovládne odpor k tomu, co pozorují. 👀

Děsí vás to? 😮
Má s tím ego problém?
Nelíbí se mu tento přístup?

Možná kdesi uvnitř sami cítíte, že není potřeba s druhými bojovat. 🌱
Není potřeba pořád vyjadřovat názor na jiné lidi.
Není potřeba se pohoršovat, jak se jiní chovají.
Možná si jen stačí všímat vlastních prográmků, které nás takto zneklidňují. 🔍
Které se aktivují, když něco posuzujeme.
Všímat si jich a neskákat na jejich nabídky.

Můžeme zůstat v klidu. 🧘‍♂️
A pokud nám to ego nedovolí, možná postačí, aby zazněla jedna "drobnost"…
Lidé nejsou zlí. Nejsou špatní. Nejsou hloupí.
Jsou jen vykrmeni strachem. 😟

Mají ho v sobě tolik, že se ho snaží zbavit.
A tak ho přehazují jeden na druhého. 🔄
Neuvědomují si to, protože svůj strach nevidí.
Je ukrytý pěkně ve stínu a neustále je něčím zaměstnává. 🌑
Dávají mu většinu své energie.

Skrz své strachy prožívají život a dokud si je neuvědomí, budou bojovat.
S druhými, se životem, s minulostí, s osudem... ⚡
Ve skutečnosti bojují jen sami se sebou a svými strachy.

Dává smysl odsuzovat někoho, kdo má strach? 🤔
Odsoudili byste malé dítě, že se bojí? 👶
Proč odsuzujeme dospělé?

Co my víme o tom, kolik vnitřní bolesti si kdo nese? 💔
Co když nikdo nechce nikomu ubližovat?
Co když všichni ve skutečnosti chceme zažít úlevu od vnitřního tlaku?
A co když si s tím jen nevíme rady?

Co kdybychom si my lidé byli navzájem oporou a ne soupeři? 🤝
Co kdybychom se přestali bát, že nás někdo odsoudí za to, jací jsme?
Možná bychom pak neměli potřebu hodnotit druhé.
Možná bychom pak všichni byli konečně sami sebou. ✨
Ale v té verzi, která nemá strach a nekrmí strach.
Která miluje život, sebe i druhé lidi… ❤️