Jak vypadá život, když mu dáme víc lásky?

Smích podpořený láskou je naplňující a radostný.
Bez ní je prázdný nebo posměšný…
O rozdílu nerozhoduje situace, ale to, s jakým nastavením ji prožíváme.

Zrovna tak práce je s láskou naplňující a obohacující.
Bez lásky je vyčerpávající.

Také naše tělo může být místem, kde se cítíme doma.
Nebo zdrojem neustálé sebekritiky a hledání chyb.
Když přijímáme své tělo s laskavostí,
přestáváme s ním bojovat.

Láska není velké gesto. Je to způsob, jakým se na věci díváme.
Když druhé vnímáme s respektem, nemáme potřebu je posuzovat.

Když nás něco bolí, můžeme k tomu přistoupit s odporem - nebo s přijetím.
To druhé neznamená slabost. Znamená to, že si nenecháme vzít vlastní klid.

Láska není jen cit. Je to postoj.
Postoj, který můžeme vložit do práce či do vztahů.
Ale i do toho, jak mluvíme sami se sebou.

Láska je k dispozici stále.
Ne jako povinnost.
Ale jako možnost.
Možnost reagovat jinak.
Možnost přestat bojovat.
Možnost zjemnit vlastní pohled.

A možná právě v tom se skrývá změna, kterou hledáme.