Jak vzpomínáte na dobu, kdy naší pozornosti vládla hysterie kolem covidu? Média do nás valila čísla z celého světa a strach by se dal krájet. Lidé hltali zprávy, kolik úmrtí hlásí která země a jak je to s těmi záhadnými vakcínami. Mě osobně to hodně naučilo. Zdokonalil jsem se v "odpojení" od těchto nátlaků.

Prvně jsem se o covidu dozvěděl v březnu 2020, když mi žena volala, že děti zítra nejdou do školy. Nechápal jsem. Zprávy jsem v té době už nesledoval a najednou byla nutnost zjistit, co se vlastně děje. Zpočátku jsem to bral velmi vážně, ale brzy se začaly objevovat různé nesrovnalosti a protichůdné informace. 

Vláda chrlila jeden zmatek za druhým a vznikaly až absurdní situace. Nebylo možné poznat, čemu se dá věřit a co jsou blafy. Když se objevila první oběť covidu - pán ve věku 93 let - skvěle to do té absurdní atmosféry zapadlo. Opravdu ho zabil zákeřný vir zabiják? Nebylo to spíše věkem?

Lidé si šili roušky a na chvíli zavládla radost, jak to spojuje národ. Pak ale kdosi přišel s tím, že látkové roušky jsou pro viry propustné, že je třeba nosit ty čínské a ještě je často měnit. Jiný ale přišel s tím, že roušky jsou také k ničemu, že musí být respirátory. V těch se sice nedá dýchat, což při dlouhodobějším používání je docela problém, ale chovejte se zodpovědně...

Říkal jsem si, jestli nějaký politik pojede vítat letadlo s respirátory na letiště, tak už je to opravdu velké divadelní představení. No to jsem se upřímně sám divil, že vítání skutečně proběhlo. Do toho tu byly různé kauzy v čele s ministrem zdravotnictvím. Politici něco nařizovali a tak nějak zapomněli, že by to měli sami také dodržovat.

A jak dny a týdny plynuly, konečně jsem pochopil, že v téhle informační džungli se vyznat nelze. Bylo už příliš nápadné, že nařízení vlády někomu hrají do kapsy a jiného poškozují. V nouzovém stavu se schvalují miliardy na zbytečný kanál na Labi? To už ta slepota došla tak daleko? 

Přestalo mě bavit, pokoušet se v tom orientovat. Nechtěl jsem nasávat ten všeobecný strach, nejistotu nebo posuzování, nakolik vakcíny, roušky a respirátory něco řeší a nakolik je to miliardový byznys na úkol zmatené společnosti.

Byl jsem svým způsobem rád, že mohu být doma s rodinou. Chodili jsme na procházky, rozdělali si oheň, upekli buřty, sbírali dřevo na oheň a obdivovali, jak náš pes ochotně leze do studeného potoka. To období mi dalo obrovskou vnitřní sílu. Staral jsem se o svou pohodu a ne o strach, který se šíří světem. On ten "covid" vlastně není nic jiného, než jiný název pro "strach", jemuž jsme my lidé dali nějakou "hmatatelnou podobu" v podobě viru, který ale nakonec není vidět... Umírali lidé skutečně na vir, nebo na svůj vlastní strach? 

Když Vám i ministr zdravotnictví doporučí, abyste seděli doma na gauči a nechodili ani na balkon, tak je to ideální příležitost neřešit ministry a viry a místo strachu vnést do života lásku a klid. Strach je totiž ideální prostředek, jak lidi manipulovat. Jak je ovládat. Neradi to slyšíme, ale ta manipulace je všudypřítomná a provází nás od raného dětství.

Nebo jste snad neměli strach, abyste pro rodiče byli dost dobří a dělali hlavně to, za co Vás ocení pochvalou? Nebo jste se snad ve škole nesnažili, aby "nebylo zle"? Abyste měli lepší známku, aby Vás učitel neviděl zlobit, respektive radovat se ze života, když máte třeba chuť se rozběhnout po školní chodbě nebo se hlasitě zasmát...

Čím více lidí si uvědomí, že už nechce být manipulováno, tím lépe. Začnou věnovat energii tomu skutečně prospěšnému. Chápu, že každý čtenář těchto řádků si ono "covidové období" prožil po svém a tyto řádky se mu nemusí číst zrovna lehce. Naše vypěstované ego má tendenci nebrat si ze života poučení, ale ukazovat prstem kolem sebe na viníky a nepřátele, kteří za naše vnímání života mohou.

Takže i tyto řádky může mnohý vnímat negativně, přestože já i díky odstupu několika let necítím k oné době žádný odpor, nikomu nic nezazlívám, nikomu se neposmívám, nikoho nesoudím a nic nezlehčuji. Chápu však, že ego přesně tyto dojmy rádo vyvolává, ale to už si musí čtenář přebrat sám v sobě. Já svůj text vnímám naopak jako vyjádření vděčnosti nad tím, jak jsem i tak šílenou dobu dokázal ve svém životě transformovat do něčeho krásnějšího.

Pro mě je doba "po covidu" lepší než ta před covidem, což je pro mnohé nemyslitelné. Pomohla mi nalézt vnitřní sílu a více si uvědomovat, jak snadno člověk přebírá to, co je mu předkládáno autoritami. My sami si přitom vnitřně rozhodujeme o tom, koho za autoritu považujeme a nakolik se zříkáme vlastního úsudku. Naučilo mne to ještě více si vážit toho, co pěkného člověk může zažívat a nenechat si radost ze života ničit tlaky plnými strachu.

Podobný test přišel se začátkem války na Ukrajině. Média už jsem opět nesledoval a najednou při pobytu s přáteli na horách kdosi prohodil, že Rusko napadlo Ukrajinu. Můj rozum nemohl takovou zprávu pochopit, a tak mne to opět přitáhlo ke zprávám. Neustále jsem kroutil hlavou a čekal, kdo to ukončí, jak se to vysvětlí, o co tu jde...

Velmi rychle jsem pochopil, že tu zkrátka stále žijí i lidé, kteří mají v hlavách zbraně, války, ničení, zabíjení, ovládání a podobné "hodnoty", které pak projektují do reálného života. Přestal jsem to sledovat a opět u mne vzrostlo vnímání vnitřní svobody. Jako bych se posunul o další stupeň do vyššího vnitřního klidu. O to více jsem si vážil svého života, svého prožívání a o to více jsem se staral o to, co mohu ovlivnit a kde mohu přispět něčím pozitivním.

Je to zkrátka na každém z nás, zda do té společnosti přinášíme strach a válčení, nebo zda v sobě pěstujeme vnitřní mír. A není třeba ukazovat prstem na skutečné vojáky se zbraní v ruce nebo na diktátory. Stačí se starat o sebe, protože spousta lidí válčí sami se sebou, válčí se svými partnery, válčí se svou prací, válčí se svou výplatou atd. Tady všude pak rostou semínka odporu a nechuti k životu, která u těch "mocnějších" vyklíčí ve války a podobné nesmysly. A vězte, že vnitřní mír lze pěstovat i v časech, kdy svět ovládají roušky nebo rakety. 

ANCHOR_TOP_TITLE

Tento web využívá cookies

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ vyjadřujete souhlas k zapnutí všech cookies. Zobrazit podrobnosti

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Zobrazit podrobnosti