Jak šel čas

Sklízím, co jsem zasel… Někdy před 12 lety jsem udělal velké rozhodnutí. Chci mít ze svého života skvělý pocit! Chci se cítit skvěle! A to jsem se safra necítil.

Jak vzpomínáte na dobu, kdy naší pozornosti vládla hysterie kolem covidu? Média do nás valila čísla z celého světa a strach by se dal krájet.

V letošním roce nás opustila mimořádná osobnost. Pan profesor Jiří Páv (1934-2024) se nesmazatelně zapsal do srdcí mnoha z nás a je mi velkou ctí, že patřím mezi ně.

Ve svém vzpomínání jsem se dostal až do roku 2022, kdy jsem odstartoval "spisovatelský comeback". Dokončil jsem kdysi rozdělaný román, ostatně o tom se rozepisuji v jeho předmluvě, z níž si teď dovolím čerpat.

Začalo to myšlenkou na regionální noviny a skončilo e-shopem s dárkovým zbožím. Mezi tím proběhla neskutečná jízda.

To se vám to píší knihy, když z nich profesionální fotograf udělá opravdové klenoty. Pak už jimi stačí třeba jen tak listovat.

Kde se zrodil nápad, vydat reprezentativní publikaci o střední části řeky Vltavy? Jak vznikalo dílo, na něž mohu být jako autor nejvíce hrdý?

Při zmínkách o Jakubu Krčínovi z Jelčan a Sedlčan se naše město často opomíjí. Kdy jindy to napravit než v roce 400. výročí od jeho úmrtí.

Když se stěhovalo a následně otevíralo nové sedlčanské muzeum, měl jsem štěstí být u toho jako jeden z přímých aktérů.

Vysvětlujte někomu, že nejste historik, když píšete o historii. Můj zájem o rodný kraj vyústil v sepsání další národopisné publikace.