Studenti navštívili Ruský dům a emoce tryskaly

Médii proběhla zpráva, že studenti sedlčanského gymnázia navštívili Ruský dům v Praze. Šlo o studenty ruského jazyka a akce byla zaměřena na ruskou literaturu, tedy např. na dílo A. S. Puškina. Informace vyvolala obrovské množství reakcí, mnohé velmi emotivní až nenávistné. 

Všimli jste si, jaký POKLAD se v této kauze ukrývá? Jak skvělou příležitost nám dává, abychom všichni byli zase o stupínek mírumilovnějšími lidmi a poučili se? Můžeme se ještě více zahnízdit ve svých vlastních názorech a postojích nebo se naopak otevřít POCHOPENÍ něčeho nového. Třeba toho, jak se to vlastně člověku přihodí, že je tak plný strachu, nenávisti či agrese. 

Můžeme být dál společností, kde jedna parta štěká na druhou, nebo konečně pochopit, co se to s námi děje… Přestat z NAŠICH VLASTNÍCH EMOCÍ obviňovat druhé lidi. Přestat na ně ukazovat a všimnout si, že hlavní rozdmýchávač našich emocí je NAŠE VLASTNÍ EGO. 

Tak skvěle nás naučilo hodnotit, kritizovat a srovnávat se s druhými, že jsme si osvojili spoustu názorů, postojů a přesvědčení. Ty nám filtrují náš pohled na svět. 

Souhlasíte se mnou, že nejlépe bychom si život užívali, kdybychom zažívali VNITŘNÍ KLID? Kdybychom v sobě pěstovali pochopení, přijetí, lásku, harmonii, vděčnost, krásu, radost a podobné energie z této pozitivní rodinky.

Jenže při zažívání těchto emocí odpadá ego! Tehdy jsme v takovém vnitřním klidu, že se ego nechytá a nemá energii. To je pro něj nepřípustné, a tak dělá vše proto, aby se nám zase něco nelíbilo, něco jsme nechápali, něco nás naštvalo, s něčím jsme nesouhlasili... V tu chvíli se probouzí negativní emoce jako je závist, nenávist, hněv, odsouzení, strach, odpor apod. To je úplně jiná partička než prvně jmenovaná, že?

Pokud jste tuto hru EGA již prokoukli, NENECHÁTE SE do ní vtáhnout a jste v klidu… Kolem Vás může svět běsnit a Vy to neřešíte. Pozorujete to, vnímáte to a to je celé. Nemáte potřebu to měnit nebo vylepšovat. Nemáte potřebu to hodnotit, protože chápete, že lidské chování má tisíce podob.

Pro spoustu lidí je pojem "vnitřní klid" naprosto prázdný, protože k němu nemají vlastní prožitek. Zažívají zpravidla "vnitřní neklid". Negace je běžnou součástí jejich osobnosti. Nejsou podráždění proto, že by byli špatní, ale protože v sobě nepěstují více klidu a pochopení. Nebyli k tomu vedeni a netuší, že to lze a že by se jim ohromně ulevilo.

Když kouknete po internetu na různé reakce na zmíněnou kauzu a budete číst "mezi řádky", uvidíte vlastně jen sbírku velmi nešťastných, vystrašených a vystresovaných lidí. Nemohou si pomoci. Ocitli se v začarovaném kruhu. Na jedné straně musí své negativní emoce neustále sytit, na straně druhé jsou jimi tak plni, že z nich tryskají i směrem ven. I kdyby se jim dařilo je v sobě potlačovat a házet na ostatní úsměvy, dříve či později je to stejně dožene a výbuch je o to intenzivnější. 

Pokud v sobě nekrmíte klid, lásku či pohodu, těžko se můžete projevovat jako klidná, milující a chápající bytost. Lidé odsuzují války a přitom neustále s něčím a někým válčí. Proč? Protože dávají energii "strachu" a "odsuzování"... Pokud chcete žít v míru, neútočte na druhé… Věnujte se sami sobě a pěstujte svůj VNITŘNÍ MÍR, tedy vnitřní klid - ono zmíněné pochopení, nadhled, respekt, lásku... 

To platí nejen pro ty, kteří si na sedlčanské gymnázium odhodili trochu té své nezpracované podrážděnosti, ale i pro ty, kteří toto chování ODSUZUJÍ. I těm chybí POCHOPENÍ, že lidské povahy mohou mít i tyto negativní (nenávistné) projevy. 

Co kdybychom i tyto lidi plné nenávisti a strachů jednou pochopili? 

Pokud je HODNOTÍME jako ty "špatné", opět jsme si nevšimli, že hrajeme hru našeho ega. Hru, v níž se neustále srovnáváme a ukazujeme na ty druhé. Což už to prokouknout a přestat tuho hru konečně hrát? 

Učme se na těchto herních lekcích vzájemné toleranci a zkusme se navzájem konečně RESPEKTOVAT. I kdyby ti druzí dělali cokoliv. Nemohou jinak. Jsou plni nenávisti a zloby. Mají své strachy a bolesti. Uvnitř velmi trpí. Stačí se navzájem nekrmit odporem k čemukoliv "nepřijatelnému" a dávat do společného prostoru více POCHOPENÍ, LÁSKY, TOLERANCE a podobných energií. Tudy vede zaručená cesta k vnitřnímu klidu a míru, který se dnes jeví tak silně nedostatkový. 

Pokud Vás článek zaujal, téma rozvíjím v "Klíči k naplněnému životu" v kapitole č. 1 - Pozorovatel. Plynule na něj navazují i kapitoly následující.