První číslo časopisu Hubatá černoška se nerodilo lehce

Posledně jsem vzpomínal, jak se rodil název inzertního časopisu, jenž jsem začal vydávat v roce 2006. Ten rok byl pro mne plný událostí. Přestože jsem začátkem roku stále neměl vyřešeno řadu věcí, stanovil jsem si cíl a termín, kdy prostě musí první číslo vyjít stůj co stůj. Tím termínem byly červnové městské slavnosti ROSA.

Přišlo mi ideální, aby první číslo vyšlo těsně před nimi a lidé si tak na slavnostech mohli mezi sebou "sdílet" své dojmy z toho, co jim to čerstvé přistálo na stole. Měl jsem také vizi, že na slavnosti dostanu svou plachtu s logem a lidé tak naprosto jistě začnou Hubatou černošku vnímat naplno.

(Četli jste předchozí článek Kterak se zrodila Hubatá černoška?)

Jakmile jsem měl jasno v názvu, musel někdo postavu Hubaté černošky namalovat. Zkoušel jsem ty, kteří se mnou spolupracovali na předchozích knihách. Nejzkušenější byla Inka Delevová, ale byla příliš vytížena. Nakonec jsem z ní nějaký návrh dostal, ale nebylo to ono. Černoška mi přišla hubená a ne moc sympatická 😀 Nebyla na stejné vlně s mými představami, tudíž jsme se museli osobně setkat a na stejnou vlnu se dostat...

Setkali jsme se 9. března 2006. Začal jsem jí říkat, jakou mám představu, jaká je to vlastně postavička, jaké by z ní měly vyzařovat vlastnosti. A Inka vzala tužku a začala dělat návrhy přímo v kavárně, kde jsme seděli. Vůbec jsem se nezdráhal říct známé a úspěšné výtvarnici, že to ještě není ono. Já musím odcházet spokojen. Není to jako namalovat obrázek do památníčku. Je to důležitý úkol.

Inka opět spěchala, něco měla, našla si čas, ale musí zase letět... Byl jsem přesvědčen, že dnes je ten správný den, aby postavička Hubaté černošky vznikla. Nebudu to řešit znovu jindy a složitě se scházet, dnes to vymyslíme a bude to ono! A taky bylo. Najednou Inka namalovala Hubatou černošku, jak jsem si ji představoval, jak souzněla s mou vizí o postavičce rozverné a zároveň sympatické.

Sama měla obrovskou radost a hned vznikaly další a další náčrty, vycházející ze stejné podoby. Bylo vyhráno. Teď už jen si najít čas, dát náčrtům finální podobu. Měl jsem představu, že by namalovala Hubatou černošku v mnoha podobách a já bych ji používal v časopise jednou jak si čte, jednou jak jede na kole, jak se opaluje atd. Vznikla tak řada několika kreseb.

Šibeniční termín červnových slavností ROSA se podařilo dodržet. I přesto, že z rodinných důvodů selhal i "náhradník" za Majku a grafika jsem nakonec sehnal až 2. června. Navrch ještě dočasného, neboť v září musí do školy... S cennými radami i vlastním logem Hubaté černošky mi na dálku pomáhal spolužák z gymnázia Filip.

Byl to skvělý pocit, když jsme 15. června 2006 poslali první číslo do tisku a klepali se po ramenou, jak jsme to zvládli. Za chvilku nám z tiskárny volali, že jsme jim sice poslali PDF, ale že není v tiskovém formátu a v barvách CMYK. Co to je? Co máme dělat?

Navíc jsem stále pracoval v sedlčanském muzeu a večer tam byla vernisáž k výstavě o Vltavě, která nesla stejný název, jako má kniha Vltava v proudu času. Takže jsem ještě po vernisáži upaloval zase zpátky do redakce.

Jak vidno, s elánem a vášní se můžete vesele pouštět i do věcí, kterým nerozumíte... Jenom je potřeba si věřit, že si s nimi poradíte. Samozřejmě, že jsme si poradili a s uchem na telefonu se nechali navádět, co máme vlastně dělat a jaký je vlastně rozdíl mezi základními tiskařskými termíny, které už jsme dávno měli vědět.

V úterý 20. června jsem si první číslo Hubaté černošky vyzvedl v tiskárně a odvezl na poštu k roznosu. Ten samý den jsme jeli domlouvat křest mé knihy o Vltavě, zda by se nemohl stylově odehrát na parníku... Ještě před víkendovými slavnostmi ROSA se tak do domácností zdarma doneslo první číslo mého informačně-inzertního dílka. Reklamní plachta byla hotova týž den, kdy slavnosti začaly. První cíl a malý podnikatelský sen jsem si splnil. To nejhorší mám snad za sebou a jde se dál...

(Pokračování zde: Raději cestou dobrodružnou a klikatou než po asfaltce)

Zatím žádný komentář

Přidat komentář