Staletí pod hradními okny

Jednou jsem se tak díval z balkonu našeho domu na hrad Vysoký Chlumec a říkal jsem si, jak je ta historie této obce zajímavá. Mají tam hrad, pivovar Lobkowicz, nově se tam buduje skanzen... Ledacos už jsem o obci věděl díky své práci na knížce Příběh naší vesnice a dostal jsem chuť na větší sousto, než byla má knižní prvotina.

(Příspěvek volně navazuje na článek Konečně škola, která mě bavila a která mi šla)

Odvaha mi tedy nechyběla. Aniž bych historii studoval nebo se o ni kdovíjak zajímal, pustil jsem se do historie obce, která měla svou minulost vskutku pestrou a zajímavou. Víkendy a prázdniny jsem tak trávil v muzeu, v archivu nebo obcházením pamětníků, z nichž jsem "doloval" cenné informace i historické fotky.

Musím přiznat, že kdybych si na začátku udělal nějaký "podnikatelský plán" a vypisoval si, co mě čeká, co bych měl, kolik toho musím načíst, přečíst, vypsat, zapsat, vyfotit, ofotit apod., nepochybně bych do toho nešel! Já jsem to ale neřešil a prostě jsem do toho vlítnul po hlavě a pak už nebylo cesty zpátky.

Dělal jsem to s nadšením a obrovsky mě motivovala skutečnost, že navzdory zajímavé a pestré minulosti nemá Vysoký Chlumec svou historii sepsanou. Moje zhruba dvouleté snažení tak bude mít pro tuto obec nepochybně obrovský význam, protože je toho tolik, čím se může pochlubit a co je zapadlé kdesi ve vzpomínkách a v kronikách.

Nejde jen o historii hradu, jenž znáte třeba z pohádky Honza málem králem. V obci je dodnes fungující pivovar a od roku 1999 tu vzniká Muzeum vesnických staveb středního Povltaví, neboli skanzen lidové architektury. Slavným rodákem je například kameraman Josef Vaniš, jenž je podepsán pod zhruba šedesáti celovečerními filmy, jako jsou Lucie, postrach ulice, Konec básníků v Čechách, Dobří holubi se vracejí, Kačenka a strašidla, Andělské oči... Moc milý pán a rád na setkání s ním vzpomínám.

V nenápadném domě, kde býval hostinec u Suků, jsem narazil na další zajímavé osudy. V domě žil úspěšný boxer Jiří Suk, jenž byl v letech 1942-44 dokonce mistrem republiky v polotěžké váze. Mezi jeho obdivovatele patřil i herec Vlasta Burian, jehož podpis zdobí jednu z boxerových trofejí. Rodina byla příbuzná s hudebním skladatelem Josefem Sukem a v archivu paní domácí se našla i vzácná fotografie z jedné z mála návštěv tohoto houslového virtuosa ve Vysokém Chlumci.

V dalším nenápadném domě se prozměnu ukrýval příběh známého českého herce Františka Smolíka, který si vzal zdejší rodačku Miladu Ortovou. Ve Vysokém Chlumci trávil dětství skvělý vypravěč a divadelní, rozhlasový a filmový herec František Bezouška, ale také třeba populární kuchař Ivan Vodochodský. Neméně zajímavé jsou příběhy zdejšího statku, pekařství, hospod, pily, kominické rodiny, školy, četnické stanice, hasičů, ochotnického divadla, stavitele Holana nebo dokonce vynálezce Václava Růžičky...

Při psaní knihy jsem spolupracoval s řadou lidí. Stejné jako u své prvotiny Příběh naší vesnice jsem o pořízení současných fotografií požádal Ladislava Hadrabu. Perokresbami ji okořenil Stanislav Kofroň a z historického hlediska mě usměrňoval a radil Jiří Páv ze sedlčanského muzea.

Kmotra knihy jsem choval v tajnosti, protože jsem se do poslední chvíle obával, aby skutečně přijel. Přeci jen dostat na malý křest malé regionální publikace jednu z největších žijících osobností české kultury současnosti, to není úplně snadná záležitost... Ale povedlo se.

Kdo byl kmotrem knihy Staletí pod hradními okny si přečtěte v příspěvku Mé setkání s Jiřím Menzelem.

Zatím žádný komentář

Přidat komentář