Mé setkání s Jiřím Menzelem

Díky spolužačce Olině Kelymanové, později Menzelové, se kmotrem knihy Staletí pod hradními okny nestal nikdo menší než režisér Jiří Menzel. Pro účastníky křtu byla jeho přítomnost velikým překvapením. Jako poděkování dostal obrovskou perníkovou knihu, což okomentoval svým typickým humorem, že knihy nežere, ale že tedy udělá výjimku...

(Tento příspěvek navazuje na mé vzpomínky o škole (Konečně škola, která mě bavila a která mi šla) a na vydání knihy Staletí pod hradními okny. Pokud jste je nečetli, doporučuji začít u nich.)

V té době (jsme v roce 2002) měl Pan Režisér delší tvůrčí pauzu a Olina se mi svěřila, že by rád něco točil, ale nemá co... Kdybych prý o něčem věděl... Nenapadlo mě nic lepšího, než že něco napíšu sám 😀 Možná troufalost, ale pustil jsem se do toho. Inspiroval jsem se právě osudy lidí z Vysokého Chlumce a začal vytvářet veselý příběh, odehrávající se v době mezi světovými válkami.

Dokonce mi k prvnímu "nástřelu" řekl pan Menzel osobně a u něj doma spoustu zajímavých postřehů, jak nad svými postavami uvažovat, jaký by se mu líbil "nádech příběhu" apod. Ta zkušenost pro mě byla obrovsky cenná a tak trochu z říše snů, že jsem ji dost možná sám zhatil vlastními obavami, co do toho snu přijde, že to nakonec neklapne...

Možná jsem měl být větší snílek, ale byl jsem bohužel "realista" a byť jsem si věřil, že dokážu napsat pěkný příběh, přeci jen tam bylo cosi, co moji sebedůvěru nahlodávalo.

Jednoho dne Olina zavolala, ať se nezlobím, že Jirka zřejmě bude točit Obsluhoval jsem anglického krále. Zatím je to čerstvé. Prosila mě, ať o tom zatím nemluvím, aby se to nedostalo na veřejnost. Spíš než zklamání jsem byl potěšen, že mi to vůbec říká a že mou snahu minimálně ona brala vážně.

Samozřejmě jsem si nemyslel, že by na základě mého příběhu mohl tak slavný režisér natočit film, ale za zkoušku nic nedáš... Ten příběh se mně samotnému hrozně líbí. Přijde mi vtipný a moudrý zároveň, má zápletku, pointu i nečekané rozuzlení. Je ale hotov z 80 % a já vím, že to nebude trvat dlouho, znovu jej vytáhnu a dorazím a když to nenatočí Jiří Menzel, tak někdo jiný. Dokončit ho ale musím, protože je ho zkrátka škoda a když vidím, jaké filmy kolikrát vznikají, hned bych se pustil do díla.

Překvapilo mne, jak dlouho se ta informace o filmu Obsluhoval jsem anglického krále nedostala na veřejnost. Trvalo to minimálně půl roku.

Tím v podstatě skončil i můj kontakt s Olinou a jedna krásná epizodka mého života. Těch nezrealizovaných plánů bylo bohužel víc. Tedy "bohužel"... Mělo to tak být, tak to tak bylo. Zkušenosti se počítaji a posunuly mě sice jinam, ale zřejmě lepším směrem.

S Olinou jsme totiž připravovali televizní pořad, který měl představovat méně známé sporty. V tu dobu se spousta z nich k nám teprve pomaličku dostávala a lidé je téměř neznali a postupně objevovali. Já měl na starosti scénář pořadu a Olina moderování.

Došli jsme hodně daleko, měli zajištěno snad vše. Sbíral jsem podklady o sportech, kterých se napočítalo přes tři sta druhů. Hledali jsme náměty, kontakty, připravili stopáž každého dílu po minutách, našli si zdroj zahraničních materiálů a Olina dala po svých kontaktech dohromady tým včetně zajištění střižny, kameramana, režiséra a dalších spolupracovníků.

Bohužel jsme narazili na jednu nataženou ruku v České televizi, přes kterou se nešlo rozumnou cestou dostat dál. Můj život se mohl ubírat naprosto jinou cestou, ale televizním scenáristou jsem se holt stát neměl...

Náš pořad se v televizi brzy stejně objevil, ovšem ve zdevastované podobě, s jiným názvem a v jiném složení týmu autorů. Moc se neuchytil, protože neměl to "srdce", které jsme mu dávali. Byl odfláklý a nudný, přitom outdoorové a adrenalinové sporty jsou všechno, jenom ne nudné. Je to jako když někdo navrhne v dobré víře užitečný zákon, ale krvelačné šelmy v různých výborech a klubech ho převrátí naruby a ve snaze na něm vydělat vyleze tristní výsledek.

Na snímku zleva: Jiří Menzel, Jan Kuthan, Stanislav Kofroň

(Kam se v roce 2002 ubíral můj další život se dozvíte v příspěvku Ještě jsem chytil poslední rok civilní služby...)

Zatím žádný komentář

Přidat komentář