Kachny, kachny a zase kachny…

Knížka Jedna kachna za druhou vyšla v listopadu 1999. Obálku a motivy kachen pro mě namalovala Inka Delevová, kterou jsem poznal díky občasným literárním večerům knihkupce Vráti Ebra. Ten jezdil s těmito večery do Sedlčan a zrovna tak měl své pořady v pražské Salmovské literární kavárně.

(Pokud jste nečetli příspěvek "Z neúspěšného studenta nadšeným "pisálkem", doporučuji pro lepší pochopení souvislostí začít u něj.)

Díky Vráťovi jsem tak poznal spoustu zajímavých lidí, respektive osobností nejen "kolem knih" - spisovatelů, výtvarníků, hudebníků... Určitě mu věnuji samostatný prostor, protože tenhle báječný člověk si ho rozhodně zaslouží. A budete koukat, jaké úžasné nápady a ztřešťěnosti se v jeho hlavě rodily...

Hostem "Ebrovin", při nichž jsem křtil "kachny", byl známý spisovatel a psychiatr Jan Cimický. Kniha tak měla znenadání slavného kmotra. Přitom první vydání knihy se nepovedlo.

Grafik udělal u čísla stránek symbol kachny, ale dal je příliš dolů a po ořezu v tiskárně to vypadalo šíleně. Některé kachny se tam vešly, jiné měly ufiklý kus nohou. Nikdo za nic nemohl. V tiskárně vytiskli co dostali a grafik "nepočítal", že to oříznou tak "nahoře" a že dva tři milimetry rozdílu udělají takovou paseku.

Nezapomenu na tu chvíli, kdy jsem si radostně přijel do tiskárny pro výtisky a jen jsem zalistoval, už jsem valil oči, co to má být. Z radosti a velkého slavného okamžiku byl šok. Mlčky jsem naložil dva tisíce výtisků do své stopětky, až se sotva rozjela.

Moje knižní pýcha a radost se změnila na "děs". Tohle nemůžu pustit do světa... Každý by se hned díval dole na ty obrázky kachen a divil by se, proč je to tak blbě ořízlý. Řešení ale bylo jediné - vytisknout to znovu.

Na křtu jsem tak měl jeden "nepovedený výtisk", takže vyšla a vlastně nevyšla... Byla a nebyla, křtila se a nikdo ji neviděl... Nikomu jsem ji nechtěl ukázat a hledal řešení, jak ji vytisknout znovu.

O knize bez knihy jsem dokonce mluvil v Českém rozhlase v pořadu Kolotoč, který moderovala Hanka Synková. Vzal mě tam s sebou opět Vráťa Ebr a pořad se vysílal kolem Silvestra.

Kniha tak vyšla znovu o něco později a tentokrát bez symbolů kachen ve spodní části. Teď už jsem byl spokojen, teď už jsem mohl být na své dílko hrdý a vesele je šířit do světa. Rozruch vzbudila nejen v regionu, kde jsem pro ni měl už "připravenou půdu", ale i třeba mezi spolužáky v nové škole. Ve škole, která můj názor na školy a školství radikálně změnila.

Pokračujte na příspěvek s názvem: Konečně škola, která mě bavila a která mi šla

Zatím žádný komentář

Přidat komentář