Realita podnikání a neplatiči

Pokud bych měl ve svém podnikání najít největší chyby, kterých jsem se dopustil, pak by souvisely s vydáváním inzertních novin. Plný energie jsem se nebál překonávat další a další hranice svých úvah a možností a začal vydávat Hubatou černošku také pro město Příbram, Dobříš, Rožmitál pod Třemšínem, Březnici a Milín.

(Tento článek volně navazuje na předchozí: Jak jsem se stal knihkupcem)

To už bylo velké sousto a příliš rychlý kolotoč. Každý týden byla nějaká uzávěrka a na všechno bylo málo času. Měli jsme zbytečně málo času na nábor inzerce a jakmile se někdo zasekl s placením, stačilo mu už vyjít několik dalších inzerátů a bylo tak složitější z něj dostat peníze za "dávno" zveřejněný inzerát.

Řešit s někým, že mi dluží peníze, to byla ta část podnikání, která mě tedy skutečně hodně nebavila (koho by bavila...). Někdo chce inzerci, my mu ji otiskneme a on nezaplatí. Vymlouvá se, ukrývá se, oblbuje...

Tyhle zkušenosti s různými podnikateli však vnímám pozitivně, protože taková je zkrátka realita podnikání. Taková je škola reálného podnikatelského života, kde Vaše plány a kalkulace mohou snadno padnout přičiněním někoho jiného.

Díky vydávání Hubaté černošky v Příbrami jsem se dostal i do těch největších firem, poznal řadu úspěšných i neúspěšných podnikatelů i pochybných existencí a mělo to grády. Někoho jsem obdivoval, jiné nechápal, ale od každého se něco přiučil.

Neplatiči mě trápili. I proto, že jsem se sám dostával do potíží s placením a tiskárně platil čím dál později. Naštěstí jsem se nebál udělat změny a byť to byl zdánlivě krok zpátky, tak jsem zase ostatní regiony pěkně stáhl a zredukoval. Nejprve na Příbramsku časopis vycházel jen měsíčně a poté jsem ho úplně zabalil. Je to sice region hned "vedle", ale jezděte třicet kilometrů nabírat inzerci...

Samozřejmě jsem zkoušel mít tam někoho místního, kdo za inzerci dostane provizi, ale všechny pokusy skončily bídně. Nikdo moc nestojí o práci, kde je hodnocen podle toho, kolik toho odpracuje. Lepší je to "na hodiny"...

A jak čas běžel, dostával se do stále většího popředí mého zájmu obchod. A to jak v Sedlčanech, tak především ten internetový. Tam jsem viděl perspektivu k růstu prakticky neomezenou. Inzerenty jsme obcházeli pak už ty samé pořád dokola. Ale internetový obchod? To je jiná kategorie...

(Pokračujeme zde, v příspěvku Obchod roste a peníze nikde)

 

Zatím žádný komentář

Přidat komentář