Když vás brzdí vlastní zaměstnanci

Dlouhé čekání na to, až nový e-shop nabere dech, mne stálo v období 2015-2016 hodně nervů i peněz. Mimo jiné proto, že jsem v té době zaměstnával víc lidí, než bylo zdrávo. Nikoho jsem ale nechtěl propouštět už jen proto, že se nový e-shop brzy pořádně roztočí a lidé budou potřeba.

(Příspěvek navazuje na článek Co tě nezabije, to tě posílí)

Jenže to čekání bylo nekonečné a bolestné o to víc, že zdravé jádro firmy makalo (3 lidé) a zbytek (taktéž 3 lidé) se poflakoval a hrál se mnou hru "na práci". Těžko jsem pro tyto lidi hledal uplatnění, protože jejich dovednosti byly velmi omezené a co jsem opravdu potřeboval řešit, v tom mi pomoci neuměli a doslova nechtěli.

Je to hodně deprimující, když někoho živíte a on nejeví snahu, přetvařuje se a myslí si, že pracuje už jen tím, že přijde do práce a moc víc k tomu není potřeba. Mohl bych se o zaměstnancích té doby rozepsat do románu a mnozí byste se velmi dobře bavili. Já bych se ale styděl především sám za sebe, že jsem to vůbec dopustil a takové lidi zaměstnával.

Dodnes nechápu, proč jsem tyto tři jedince neměl sílu nahradit lidmi, kteří budou skutečně funkční. Byl to úplně zbytečný boj, za který jsem si mohl sám. Bohužel jsem se nepoučil ani z jejich předchůdců, z nichž jsem měl největší radost ve chvíli, kdy firmu opustili.

Nábor lidí jsem zkrátka podceňoval a vzal prvního, kdo se namanul. Jsem ale za všechny někdy až extrémní zkušenosti s nimi velmi rád, protože o to víc si v budoucnu ohlídám, kdo tvoří náš tým a zda jsme skutečně tým, který má společný cíl. Až do konce roku 2016 to bohužel neplatilo.

Přišel listopad 2016 a e-shop se konečně po mnoha měsících marnosti rozjel (viz předchozí příspěvek). Jenže zaměstnanci si tak zvykli na lážo plážo, že jednoduše neuměli máknout. Jediný, kdo mi dělal radost, byla paní v balírně, která byla schopna za den zabalit i 150 balíků. Což je fajn, tedy pokud by během roku nebalila v průměru 30 balíků denně a nehrála se mnou hru, že jí to zabere celý den a nemá smysl po ní tedy chtít obstarat například úklid.

Její kolegyně a kolega vůbec nebyli schopný zachytit tempo, které se s koncem roku zrychlilo. Najednou museli máknout, což neuměli. Většinu jejich práce jsem raději vzal na sebe a brzy tak získal srovnání (jelikož pracujeme s čísly - počty objednávek, zásilek, zboží atd.). Srovnání to bylo děsivé. Za jeden den jsem udělal stejně práce, co dva mí zaměstnanci (dohromady) během roku sotva zvládali za týden! Není to vůbec nadnesené nebo přehnané, takové borce jsem skutečně zaměstnával...

Koncem roku gradovaly mé úvahy o tom, zda má opravdu smysl spolupracovat s takovými jedinci, kteří nejenže nepomáhají firmu posouvat kupředu, ale navíc ji brzdí svou neschopností i nezájmem. Pohár mé trpělivosti dlouhodobě přetékal, ale bohužel jsem se soustředil hlavně na rozvoj e-shopu a doufal, že kolegové se vzpamatují ve chvíli, kdy se e-shop vyhrabe z technických problémů.

"Na štěstí" den před Vánoci tyto tři nejslabší články naší firmy předvedly takovou dávku drzosti a nevděku, že už pro další shovívavost nebyl sebemenší prostor. Konečně mi došlo, že to, co jsem bohužel neudělal už dávno, teď jednoduše udělat musím. Navíc bez výčitek, že někomu zasahuji do života ukončením pracovního poměru.

Začátkem roku 2017 jsme se rozloučili se třemi zaměstnanci a nastal konec nervování. Neskutečná úleva, odvalený balvan, svoboda, extáze, kterou jsem si doslova užíval a nemohl ani uvěřit, že teď místo každodenních nervů pociťuji každodenní radost. Nechápal jsem sám sebe, na co jsem tak dlouho čekal, ale byl jsem neskutečně šťastný.

A happy jsem byl o to více, že počet objednávek oproti stejnému období rok zpátky vzrostl začátkem roku 2017 na dvojnásobek. A co víc, navzdory nárůstu objednávek jsem se hravě obešel bez tří "nedoceněných pracantů". Jednoduše nebyli potřeba.

Tolik peněz a nervů jsem mohl ušetřit, kdybych toto rozhodnutí udělal před rokem... Na straně druhé, nebýt jejich předvánočního extempore, možná bych se s nimi babral ještě teď. Představa je to šílená. Tenhle restart jsem hodně potřeboval a nemá to chybu.

 

Zatím žádný komentář

Přidat komentář