Jak vylepšit e-shop?

E-shop začal brzy udávat směr mého podnikání a inzertní časopis se pomalu stával outsiderem, který nás sice zajímá, ale jestli někde máme prostor být mnohem a mnohem lepší, pak je to e-shop.

(Ve svém vzpomínání se posouvám do let 2009-2010, předchozí příspěvek byl na téma Což takhle zkusit internetové rádio?)

Na samém začátku bylo týdně pár objednávek a v tu dobu ještě nebyl tlak zákazníků na rychlost dodání tak zásadní jako dnes, takže jsem zkompletovanou objednávku vždy donesl domů a mamka ji večer zabalila.

Aby nebalila každý večer jeden balík, tak balila třeba jednou za tři dny tři balíky. Chodili jsme s nimi na poštu, takže je lepší jít tam jednou za čas s více balíky, než denně s jedním. To není dvakrát efektivní. Možná to zní troufale, nechat zákazníky čekat, když je zboží nachystané, ale nezapomeňte, že v té době lidé ještě tak šíleně jako dnes nespěchali a hlavně - začínal jsem antikvariátem. U starých knih je člověk rád, že je sežene, nemusí je mít doma hned zítra.

Sám jsem v té době občas něco po internetu objednával a s dodací dobou se nikdo nijak extra netrápil. Postupem času se sortiment začal rozšiřovat, přibývalo zboží, které jsem měl skladem, ale na e-shopu zároveň přibývalo položek, které jsem skladem neměl. Výhoda je jasná - můžete nabídnout širší sortiment.

Nevýhoda je ta, že pokud si zákazník objedná věc za 100 Kč, kterou nemáte skladem, musíte ji co nejdříve zajistit. A velkoobchod má limity pro odeslání zboží třeba na částce 3000 Kč. Musíte tedy vzít za 2900 Kč zboží, pro které nemáte aktuálně kupce. Pokud Vám velkoobchod pošle i menší zásilku, zaplatíte poštovné. Na objednávce za 100 Kč tak vyděláte třeba 20 Kč, které Vám nestačí ani na to poštovné.

To nemluvím o situaci, kdy objednáte zboží za 3000 Kč a zákazník objednávku zruší, rozmyslí si, že chce dva kusy místo jednoho, případně přijde objednávka nová od jiného zákazníka a je to na jinou věc ze stejného velkoobchodu, kterou jste ovšem neobjednali.

Byl to boj, jak si s tím poradit. Přestože jsem si tím tak trochu zavařil, když jsem e-shop vesele plnil "virtuálním zbožím", které jsem neměl skladem, zároveň mě to prostě a jednoduše hnalo vpřed. Musel jsem se snažit, aby těch objednávek bylo více a za větší částky, abych v ideálním případě objednal od dodavatele jen to, na co už mám kupce.

Jenomže, jak toho docílit, aby objednávek nebylo jedna denně, ale třeba deset? Myslel jsem si, že to přímo souvisí s širokou nabídkou, ale to jsem záhy pochopil, že sice svou roli hraje, ale ne hlavní roli. Vrtaly mi hlavou webové stránky mého prvního dodavatele. Byly hnusné! Měl na nich ale počítadlo a bylo vidět, že je daleko přede mnou. Jak to? Mám hezčí stránky!

I když balíků přibývalo, mne to neuspokojovalo. Neviděl jsem důvod, proč mít o tolik méně objednávek než e-shop, který má ošklivé stránky, vypadající zastarale. Také zboží nabízel méně, protože jsem každý den přidával nové a nové produkty od nových a nových dodavatelů. Hledal jsem důvody, proč tomu tak je, kladl si otázky a pátral po odpovědích.

Díky mým pokusům s internetovým rádiem jsem měl k ruce člověka, který rozuměl technickým náležitostem. Začali jsme se tím zabývat společně, ale pořád jsem měl pocit, že je to především o přehlednosti nabídky, o zvoleném sortimentu než o úpravách e-shopu. Až jsem jednoho dne doslova prozřel...

(Jak se z malého e-shopu vyklubala moje hlavní činnost, se dozvíte v dalších příspěvcích. Ten následující nese název Jak jsem pochopil, že to dělám blbě)

Zatím žádný komentář

Přidat komentář