Jak jsem se stal knihkupcem

Pokud je podnikání o výzvách, které je potřeba uchopit a nebát se jich, pak další přišla v souvislosti s tím, že v Sedlčanech krátce po sobě ukončila činnost dvě (obě) knihkupectví, která tu byla řadu let. Z jednoho (viz foto) jsem dokonce vykoupil všechny antikvární knihy a rozmnožil tak svůj začínající antikvariát.

(Četli jste předchozí článek? Dozvíte se v něm, že E-shop jsem rozjel díky nepotřebným knihám)

Když knihkupectví skončila, dělala redaktorka Marie Břeňová do novin malou anketu a ptala se několika lidí, co tomu říkají, že tak "velké" město jako jsou Sedlčany, bude bez knihkupectví. Coby regionálního spisovatele se zeptala i mě. Vůbec nevím, co jsem jí odpověděl, ale vím, co mi při její otázce naskočilo jako první na mysl.

"Snad se mě neptá proto, abych tu knihkupectví otevřel já?"

Ta myšlenka mi nedala spát. Proč bych nemohl otevřít knihkupectví? Sám knihy píšu, staré knihy prodávám a přemýšlím, co bych mohl propagovat ve svém inzertním časopise. Proč ne knihkupectví? Je to oblast, ke které mám blízko.

Navíc mám tu příležitost v podobě "odpadnuvší konkurence". Pokud by tu obě nebo jen jedno knihkupectví fungovalo i dál, určitě bych se myšlenkou otevřít na malém městě nové knihkupectví nezabýval. Tohle ale už stálo za úvahu.

Začal jsem se zajímat, co by to obnášelo a začal o tom vážně uvažovat.

Jednoho dne mi volala majitelka knihkupectví v Příbrami (plus na dalších místech), jestli je pravda, že budu knihkupectví otevírat, protože jinak do toho jde ona. Znala mě díky mým knihám a znal mě také majitel prostor, kde chtěla knihkupectví v Sedlčanech otevřít. Ač mohl mít prostory obsazeny, doslova jí to rozmluvil a dal jí na mě i telefon.

A tak se stalo, že jsem se v lednu 2007 vrhl na dráhu knihkupce...

V březnu jsem se pustil do druhého vydání knihy Vltava v proudu času a mohl si ji tak i sám prodávat a propagovat. Část nákladu jsem dal do velkoobchodu Kosmas, neboť region byl již knihou nasycen po prvním vydání a hlavním cílem vydání druhého bylo ji zpřístupnit také ostatním zájemcům mimo region. O dva dny později volali, že se po knize zaprášilo a chtějí další várku.

Své podnikání jsem neustále rozšiřoval o novinky a vstupoval do nových nepoznaných oblastí, a tak nebylo divu, že se brzy stalo neudržitelné, abych zároveň pracoval v sedlčanském muzeu a zároveň podnikal. Když něco dělám, tak to dělám naplno a pokud jsem si myslel, že by to šlo jinak, mýlil jsem se.

Potřeboval jsem být ve firmě, protože už jsem vedle grafika měl i člověka na příjem inzerce. Koho jiného, než Tomáše, u něhož jsem byl v nájmu a jenž mi sám tuto možnost nabídl... (viz článek Časopis už vychází, co vymyslíme dalšího?)

Dokonce měl pravdu i v tom, že bych si "časem" mohl pronajmout i sousední místnost vedle redakce. Skutečně jsem si ji pronajal a zřídil tam právě knihkupectví. Knihy jsem samozřejmě dával také na internet, takže se e-shop tak nějak "samovolně" rozšířil ze starých knih také na nové...

(pokračování najdete zde: Realita podnikání a neplatiči)

Zatím žádný komentář

Přidat komentář