Což takhle zkusit internetové rádio?

Koncem roku 2008 jsem byl dvěma "kluky" osloven, zda bych si nedal reklamu na jejich internetové rádio Santamusic. V krátkém mailu bylo asi dvacet chyb, což na absolventa studia žurnalistiky, vychovaného přísnou a přesnou češtinářkou Mgr. Jiřinou Miklušákovou, udělalo obzvláště "velký dojem".

(Vzpomínky navazují na předchozí příspěvek Obchod roste a peníze nikde).

Po vzoru filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje", jsem si vyhrnul rukávy a povzdechl si: "Hoši, hoši, máte štěstí, že jdu zrovna kolem..." A koukl jsem se na jejich snažení očima "podnikatele", který "už" má dva roky zkušeností a za vším hledá výzvy. Jak chcete uspět s rádiem, když neumíte ani napsat mail? Jak si má někdo koupit u Vás reklamu, když se hned pasujete do role klučinů neumětelů?

Bylo mi jich svým způsobem líto. O něco se tu snaží, cpou do toho peníze, nikam to moc nevede a už se jim nechce do toho peníze cpát, protože je nemají, ale hrozně je to baví...

Začal jsem uvažovat, jestli se neujmout placení autorských poplatků a mít za to možnost rádio pojmout po svém a třeba i přejmenovat. Což to spojit s e-shopem? Což to spojit s naší nabídkou inzerce a rozšířit to na rádio? Kdy se komu poštěstí mít možnost, provozovat internetové rádio? To má přeci budoucnost...

Vrhl jsem se na to a rádio změnilo název na Rádio Hubajda. Měl jsem představu, že bude stejně jako Hubatá černoška veselé, hravé, zábavné a pohodové. Realita byla jiná.

Práce s moderátory - dobrovolníky a začátečníky - byla strašidelná. Buď neuměli mluvit, nebo nedrželi slovo a byli nespolehliví. Něco po nich chtít naráželo na jejich přesvědčení, že proč by jim do toho měl někdo mluvit, když oni to dělají zadarmo.

Nevymýšleli jsme tak pořady, jaké by bylo hezké na rádiu mít, ale takové, jaké vyhovují jednotlivým moderátorům, aby je to vůbec bavilo. Taneční rádio s veselou taneční muzikou bylo najednou z poloviny o stylu trance. Začal převládat styl, který jsem sám neposlouchal, ale nechal jsem si namluvit, že v něm je velký potenciál posluchačů. Získali jsme také možnost vysílat pořady i zahraničních DJů (ovšem opět trance) a tento styl zkrátka nešel dohromady s rozverným názvem rádia a mým původním záměrem.

Měli jsme tedy "v týmu" i poměrně zajímavá jména a vedle nich doslova zoufalce, na které si pořád někdo stěžoval, že není možné je poslouchat... Já na řešení rádia neměl tolik času, kolik by zasluhovalo, protože jsem si myslel, že udám směr a parta kluků se ho bude držet a já do toho nebudu muset tak zasahovat. To ale nefungovalo.

Nějaký ten měsíc a rok to běželo a pořád se to nikam příliš neposouvalo. Neustále jsme naráželi na problémy ve vlastních řadách a já si řekl, že takhle to prostě dál nejde. Buď se toho pořádně ujmu a uděláme to v duchu původní myšlenky, anebo to zabalíme.

Za jiných okolností bych úvahy "něco vzdát" překonal, ale tady jsem byl přesvědčen, že role rádia byla splněna. Možná by jednou mohlo být perfektním rádiem a dělat my radost, ale necítil jsem to tak, že to je ta cesta, kterou se chci dát. Naopak jsem cítil, že tahle zkušenost mi dala víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

A teď nemluvím o nezaplatitelné zkušenosti z práce s lidmi, kteří nechápou, že možnost vyzkoušet si moderování před opravdovým rozhlasovým publikem a možnost získat náskok před jinými začínajícími je to nejcennější, co jim naše rádio může dát. A že toho není málo. Místo, aby pracovali sami na sobě, tak spíš řešili, jestli, když už jsem ten "majitel", bych jim neměl platit, když už na nich tak pěkně prodělávám...

Tito lidé a jejich přístup mi hodně dali, ale nejvíc mi dali ti, kteří vybočovali z řady a chápali, že v životě je potřeba nejprve začít dřít, makat, sázet semínka a pak teprve chtít sklízet úrodu.

Se zakladatelem rádia jsem najednou řešil také e-shop a veškeré technické a internetové záležitosti a našel v něm doslova poklad. Ostatně, když už je někdo tak schopný, že založí vlastní internetové rádio se všemi technickými komplikacemi a náležitostmi, pak to hovoří za mnohé.

Zastávám názor, že vše v životě má svůj smysl a ze všeho je potřeba vyždímat to nejlepší. I kdyby šlo jen o zkušenost. A tady jsem cítil, že i kdyby mi rádio nic jiného nepřineslo, tak setkání s tímto schopným člověkem může být pro moje další podnikání zásadní. Jakmile jsem něco nevěděl, stačilo se zeptat jeho. Buď věděl, nebo zjistil.

Od časů rádia jsme dodnes v každodenním kontaktu a postupně přestali řešit rádio a přesunuli hlavní pozornost na e-shop a podnikání na internetu.

Ačkoliv se měl s koncem rádia rozloučit se svou srdcovou záležitostí, viděl, že spolu dokážeme sklízet úrodu na jiném poli. Také i díky neschopnosti jiných byl nucen rádio neustále obsluhovat a pořád něco řešit, což mu začalo i zabíhat do osobního života a příliš ho to limitovat.

Varianta skončit s rádiem tedy nakonec nebyla tak bolestivá a peníze placené ochrannému svazu autorskému nepovažuji za vyhozené, protože krom cenných zkušeností jsem získal skvělého parťáka. Rádio prověřilo náš "vztah". Zatímco ostatní odpadávali a málokomu se dalo důvěřovat, my jsme se na sebe mohli vždy spolehnout a na tomto základu začali stavět.

Spojení jeho a mých znalostí a hlavně našeho zápalu pro věc, je základem našeho úspěchu. Neobcházíme problémy, ale řešíme je. Nezahazujeme další výzvy, ale přijímáme je. A přestože bydlí relativně daleko, věděl jsem, že ho v budoucnu zaměstnám a ještě toho spolu hodně dokážeme. A povedlo se...

(Následuje příspěvek Jak vylepšit e-shop?)

Zatím žádný komentář

Přidat komentář