Kalendáře

V letech 2004 - 2006 měla spousta domácností Sedlčanska na stolech regionální kalendáře s fotografiemi Martina Steckera (potažmo historické snímky Čeňka Habarta). J. Kuthan k nim psal vždy úvodní slovo a popisky jednotlivých snímků.

2006: Vltava a její sedlčanské přítoky

Vltava tvoří přirozenou hranici mezi Sedlčanskem a Příbramskem. Jako magnet přitahuje nejen letní rekreanty, rybáře či fotografy, ale také veškeré vodstvo našeho regionu. Menší potůčky se postupně vlévají do větších a ty si pro změnu razí cestu právě k Vltavě.

Nejdelším z pravobřežních vltavských přítoků v našem regionu je potok Mastník. Na svou pouť se vydává u Stupčic, které najdeme daleko za hranicemi Sedlčanska - jihovýchodním směrem. Odtud Mastník pokračuje na Heřmaničky, míjí Vojkov, proplouvá Kosovou Horou a v Sedlčanech přibírá Sedlecký potok. Poté se ubírá na Osečany, Radíč a vzápětí se rozrůstá o potoky Křečovický a Vlkonický, jež stahují vodstvo z široké oblasti v okolí Křečovic, Prosenické Lhoty a Štětkovic.

Mastník ústí do Vltavy poblíž zřícenin středověkého hradu Ostromeče, ovšem tuto zajímavou lokalitu osídlili ještě dříve Keltové. Zhruba dvě století před naším letopočtem si zde vybudovali opevněnou vesnici, neboli oppidum. Poměrně nedaleko se do řeky vlévá další z vodnatějších potoků - Musík, ale délkou jej překonává níže tekoucí Brzina. Pramení jižně od Petrovic, pod Vleticemi na Krásnohorsku přibírá Svrchnici, na Svatojansku proplouvá stejnojmennou vesničkou a přes Drážkov a podél Hrachova spěje na Zrůbek. Právě tady ji pojímá Vltava, v té chvíli již silnější o vodstvo z Jahodového (či jinak Milešovského) potoka, Mlýnského potoka (též nazývaného Svatoš), Hrachovky a dalších, často i bezejmenných potůčků.

Zatímco v minulosti bývala Vltava divokou řekou, po vybudování tzv. Vltavské kaskády v polovině minulého století teče už jen pozvolna a mnohdy prudké přítoky v ní svou dravost rychle ztrácí. Gigantické stavby daly řece zcela jiný ráz a v našem úseku ji rozdělily na Orlickou přehradu, Kamýckou vodní nádrž a Slapskou přehradu. Kouzlo staré Vltavy sice pominulo, ovšem zrodilo se kouzlo jiné - kouzlo nové Vltavy. Pojďte je společně s námi objevovat.

2005: Zajímavosti Sedlčanska

Možná, že známe výborně chorvatské pláže, ulice Vídně, pohled z Eiffelovy věže či alpské svahy, avšak můžeme totéž říci o kraji, v němž žijeme? Uměli bychom jmenovat alespoň některé z desítek zdejších rybníků, potůčků či památných míst? Máme ponětí, kde stávaly středověké hrady, kterou ves zdobí kostelík nebo dokonce zámek? Dokážeme vyjmenovat obce, z nichž se mapa Sedlčanska skládá?

Co kouzel v sobě skrývají už jen samotné názvy některých míst - rybníky Klobása, Jelito, Nepřízeň, Šenkýř, Krčmář, Trubáček a další; vesničky Velká, Vysoká, Hluboká, Rovina, Lavičky, Mokřany, Úklid, Chválov, Bratřejov, Krchov, Zahrádka, Skoupý, Hrachov či Vápenice...

Necháme-li se oslovovat krásou středního Povltaví, zjistíme, že není jen běžnou součástí naší každodenní uspěchanosti, ale že je především klidným a milovaným domovem, jenž si nás dokáže hýčkat v náručí. Opětujme jeho lásku a vydávejme se zdejšími stezkami za poznáním, které nám nikdy nezevšední. Pořád budeme objevovat dosud nepoznaná zákoutí - náš kraj nás bude neustále něčím překvapovat a jen pomalu odkrývat svá další a další tajemství.

Tento kalendář vám přibližuje hrstku z mnoha pestrých zajímavostí, které Sedlčansko skýtá. Otištěné snímky nemohou a ani nechtějí nahradit osobní zhlédnutí jednotlivých míst, nýbrž vás inspirovat k jejich návštěvě a přiblížit vám jejich kouzlo. Vybrali jsme pestrou škálu zajímavostí ze všech obcí. O mnohých jste zcela jistě alespoň slyšeli, mnohé pozoruhodnosti upadly již v zapomnění a teprve nyní znovu vyplouvají na světlo.

Přejme si, abychom v roce 2005 měli dostatek času vyjít si se svými nejbližšími na procházku alespoň za humna, vyjet si na kole po kraji, vyšlapat na kteroukoli rozhlednu a z výšky obdivovat klenoty, které nám mnohé regiony mohou závidět - a také závidí. Vždyť pestrobarevná příroda Sedlčanska je největším pokladem, jímž se můžeme po právu pyšnit.

2004: Sedlčansko na konci 19. století ve fotografiích Čeňka Habarta

Jméno učitele a vlastivědného pracovníka Čeňka Habarta je na Sedlčansku vyslovováno s velikou úctou a vážností. Jeho přičiněním totiž vzniklo dosud nejvýznamnější a zároveň nejrozsáhlejší regionální dílo - čtyřdílné Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Při čtení této práce nás v každé větě oslovuje spisovatelova nesmírná láska k rodnému kraji a zdejšímu lidu. Nebýt Čeňka Habarta, o mnohé poznatky ze života obyvatel středního Povltaví bychom nenávratně přišli.

Tento kalendář vám nabízí mimořádnou příležitost, jak se blíže seznámit s Habartem jako fotografem. Když před více než sto lety pořizoval tyto snímky, dobře si uvědomoval, že jejich význam zhodnotí především budoucí generace. A nemýlil se, neboť prastaré chalupy s doškovými střechami, prašné cesty i lidé v selských oblecích již současné Sedlčansko nezdobí. Nejen naše městečka a vesnice, ale vůbec celá zdejší krajina prodělala v uplynulých desetiletích nesčetně změn, které se do její tváře nevratně vryly. Díky Habartovým fotografiím můžeme obdivovat dávnou podobu Sedlčanska, jakou mu dali naši předkové již v 19. století. Nechť vám jsou tyto letité snímky dobrým společníkem po celý rok 2004.

Čeněk Habart se narodil 21. září 1863 v Předbořicích. Do obecné školy chodil v Kovářově, poté studoval v Praze na reálce a učitelském ústavu. V těchto studentských letech se stýkal s přáteli Čeňkem Holasem a Čeňkem Zíbrtem. Spolu s nimi hrával divadelní představení a pořádal přednášky. začal též sbírat a zaznamenávat všechny projevy svéráznosti zdejšího lidu: zvyky, obyčeje, zkazky, jadrná rčení, pořekadla, popěvky apod.

Když byla roku 1895 v Praze pořádána veliká Národopisná výstava českoslovanská, měl již tolik materiálu, že byl vyzván ke spolupořadatelství. Aby vzbudil zájem široké veřejnosti o tuto akci, uspořádal s několika nadšenci menší okresní výstavky v Sedlčanech a v Sedlci. Tím zachránil mnohé památky před zkázou či poničením, svou činností dal zároveň podnět k založení muzea v Sedlčanech. V roce 2004 vstupuje tato instituce do 110. roku své existence.

Habart se věnoval také literární práci. Přispíval do regionálních tiskovin a působil jako redaktor divadelních her pro mládež (sám je také psával). Vyvrcholením jeho národopisné činnosti je zmíněná monografie o dějinách tehdejšího sedlčanského, sedleckého a votického okresu. Sepsal ji s pomocí kolegů učitelů a dalších regionálních pracovníků, zvláštní podporu měl u okresního školního inspektora Ludvíka Hellera.

Povoláním byl Čeněk Habart učitel. Třináct let působil v Petrovicích, poté učil více než rok v Jesenici, dalších pět let jako řídící učitel v Odlochovicích, čtrnáct let v Jetřichovicích a posledních deset let ve Voticích. V tomto městě byl několik let členem obecního zastupitelstva, předsedou okresního osvětového sboru a náboženské obce československé. Zde také dožil svůj velice plodný a příkladný život. Zemřel 24. května 1942.