Divadelní aktovky

Na tuto studentskou zálibu už se dnes nedostává času, a tak alespoň jedna ukázka z plodných let studií na VOŠP. Aktovka "Zloděj mezi námi" byla publikována v roce 2000 v almanachu literární soutěže Příbram Hanuše Jelínka. V kategorii próza 20-23 let obsadila 2. místo, přičemž 1. ani 3. místo porota neudělila. Autor ji téhož roku četl na veletrhu Svět knihy v Praze.

Zloděj mezi námi

Na lavičce v parku v podvečerní hodině sedí doktor s brýlemi a čte si noviny. Jde kolem starý nahluchlý dědoušek o holi.
DĚDA	Zdravíčko, doktore, můžu si k vám přisednout?
DOKTOR	Ááá, dobrý den, pane Čiháku, to víte, že jo. Posaďte se.
(děda se posadí)
DOKTOR	Tak, jak se má vaše pani?
DĚDA	Jakej Vašek?
DOKTOR	Vaše pani. Jak se jí daří?
DĚDA	Proč?
DOKTOR	Vždyť byla dlouho nemocná, tak se ptám, jestli už je to lepší.
DĚDA	(nerozumí a nechápavě se rozhlíží)
DOKTOR	(zakřičí) Mluvím o vaší pani.
DĚDA	(dotčeně) Ale já žádnýho Vaška neznám!
DOKTOR	To je těžký, když špatně slyšíte.
(na scénu přichází muž)
MUŽ	Dobrý den, máte tu volno, pánové?
DOKTOR	(šoupe se od dědy, aby si muž mohl sednout mezi ně) Jasně, my se uskromníme.
DĚDA	Co říkal?
DOKTOR	Jestli si může sednout.
DĚDA	A co jste mu na to řekl?
DOKTOR	Ať si sedne.
DĚDA	A vy se znáte?
DOKTOR	Ne. To je snad jedno, ne?
DĚDA	(zakroutí hlavou) Vy děláte, doktore, jako byste neznal dnešní svět. To mě teda udivujete. Radši si pořádně hlídejte věci, aby vám něco neukrad.
MUŽ	(uraženě) No dovolte, pane!
DĚDA	Jen se moc netvařte, já mám náhodou na lidi čuch a vy se mi teda vůbec nelíbíte. Kapsáře já poznám bezpečně na půl kilometru.
MUŽ	Co si myslíte, člověče? Já se nenechám urážet od nějakýho starýho páprdy!
DĚDA	(k doktorovi) Co říkal?
DOKTOR	Že se nenechá urážet.
DĚDA	To mu teda sedí a on sám už taky jistě seděl. Kouká mu to z očí.
MUŽ	Dědo, běžte radši domu, nebo se neudržím.
DĚDA	(vstává a směšně zatíná pěstičky k souboji) Tak pojď gaunere, pojď. Na starýho si troufáš, co? (muž vstává a děda křičí) Pomóc, chce mě zmlátit a okrást. Pomóc.
DOKTOR	Safra, dědo, neblázněte. Copak jste zešílel?
DĚDA	Z jakejch Šílel? Já jsem ze Sedlčan!
DOKTOR	Říkám, že jste zešílel.
DĚDA	Nejsem!
DOKTOR	Běžte radši domu, to uděláte nejlíp.
DĚDA	Taky, že jdu, budou zprávy. (odchází a pro sebe si brumlá) To jsou lidi. Spiknou se proti starýmu dědkovi, hanba!
DOKTOR	Asi na ty zprávy moc kouká a leze mu to na mozek.
MUŽ	Asi jo. (pohlédne na hodinky) Já stejně hned půjdu, musím ještě koupit chleba, než mi zavřou. (sahá do kapsy a hledá peněženku) Proboha.
DOKTOR	Copak?
MUŽ	Já nemám peněženku! On mi jí ten dědek snad ukrad!
DOKTOR	No, to je teda dobrý. Zloděj křičí chyťte zloděje.
MUŽ	To mě žena zabije. Já jsem dneska zrovna bral a nakonec nepřinesu domů ani blbej chleba.
DOKTOR	Tak počkejte. (sahá do kapsy) Já vám tu dvacku dám, ať máte aspoň na chleba.
MUŽ	Ale to ne, to od vás nemohu...
DOKTOR	Jen nechte, vždyť je to pakatel. (hledá a hledá) Je to vůbec možný?
MUŽ	Copak?
DOKTOR	Já taky nemám peněženku!
MUŽ	Vážně?
DOKTOR	No, fakt, že ne.
MUŽ	Tak to vidíte. Aby se člověk dneska bál sednout si v parku na lavičku.
DOKTOR	Víte co? (vstává) Třeba ho ještě doběhnu. Von tak rychlej dědek nebude. Přinejmenším to můžu aspoň zkusit. Když tak tu počkejte, já se vrátím. (odbíhá)
MUŽ	Tak jo. (kroutí hlavou) To snad není možný. (k publiku) To jsou dneska lidi...
(sáhne do kapsy a vyndá peněženku) Tak ukaž brejlovče, kolik u sebe takovej doktůrek nosí. Tři tisíce? To je hezký. A kolikpak má děda? (sahá do druhé kapsy a vyndává druhou peněženku, počítá peníze, zezadu se k němu mezitím blíží děda) Dvanáct set. No, aspoň něco. (náhle k němu děda zezadu přistoupí a holí ho chytne pod krkem až muž nemůže skoro dýchat)
DĚDA	Ty jeden kriminálníku, já tě hned prokouk. Můj instinkt nikdy nezklamal.
MUŽ	Vždyť mě uškrtíte.
DĚDA	Naval moji peněženku, grázle! (chlap ji vyndá a podává mu ji) Polož jí vedle sebe na lavičku a tu druhou taky. (udělá to) A teď taky tvojí, aby ti to neprošlo tak lehce.
MUŽ	To je ale krádež!
DĚDA	Okrást zloděje je záslužnej čin, za kterej by se měly rozdávat medajle.
MUŽ	(vyndá svoji peněženku, děda je všechny tři sbalí a strčí do kabátu, v tom přibíhá doktor)
DOKTOR	Mám tě, dědku zlodějská! (chytne dědka pod krkem) Naval naše peněženky.
MUŽ	Chtěl mě zabít!
DOKTOR	(vyndává peněženky z kapsy) To tě usvědčuje, mizero.
DĚDA	(snaží se vysmýknout) Pusťte mě, doktore, všechno zkazíte.
MUŽ	(sahá po peněženkách) Ta je moje. A tahle vaše, doktore. (podá ji doktorovi, ten si ji strčí do kapsy)
DĚDA	Ničemu nerozumíte? Nechte mě!
DOKTOR	Nikdo se vás na nic neptal. Teď vás odvedu na policii, tam už ale nějaké otázky jistě mít budou.
DĚDA	Já vám to vysvětlím...
DOKTOR	Nenamáhejte se, už je pozdě. (odvádí ho)
MUŽ	(volá za nimi) Tak přeci jen existuje spravedlnost. (tiše sedí sám) Tak, to bylo dneska o fous. Už bych toho měl nechat, nebo to jednou špatně dopadne. (vstává a odchází druhým směrem)